Stanete se vedoucím?

Dělali byste to líp než…?

Myslíte si, že některé věci byste dělali líp než stávající šéf nebo ten, kdo to má teď na starosti? Kdyby vás tak požádali, abyste to vzali, víte, že byste to určitě dělali líp? Pokud ano, pak jsou následující impulsy pro vás. Jak se prosadit? Jak se stát autoritou?

Kritéria budoucí autority

Budu vycházet z Pavlových pokynů, jak obsazovat zodpovědné role v církvi. Timoteovi (1Tm 3,1-13) píše, že především se nový adept na vedoucí postavení pozná podle toho, že po tom sám touží. Sotva se na tuto roli bude hodit člověk, který nemá žádné touhy, žádné ambice, žádné cíle, který se naopak spokojí s malými věcmi, pohodlím, kterému jde o majetek nebo osobní prestiž. A o klid.

Dnešními slovy bych řekl, že by to měl být člověk, který má nějaký výhled, touhu, moderně se říká vizi, ale může to obyčejně znamenat, že ví, co chce udělat a čeho dosáhnout. Něco víc než pokračovat v současné činnosti.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Paul Washer
Evangelium Ježíše Krista
Didasko, 55.00 Kč

ks

Charakter

Hlavní kritérium toho, kdo se stane přirozenou autoritou, se týká charakteru. Má to být člověk bezúhonný, řádný, rozvážný, vlídný, nezištný. Dále sem patří spořádaný osobní a rodinný život, například nedělá zbytečné dluhy a ve věcech, které mu jsou svěřené, má pořádek (majetek, dům nebo i pracovní stůl). U takového člověka lze pak předpokládat, že bude umět vést druhé lidi a posouvat věci dopředu.

Vzdělání a schopnosti

Pavel nepíše, že musí mít vysokou školu, že musí být vzdělaný. Měl by sice být schopen vyučovat, vysvětlovat biblické pravdy a také by měl číst (1Tm 4,13), ale rozhodujícím kritériem je charakter.

Pokud se má někomu svěřit odpovědnost, pokud se má někdo stát autoritou, pak není rozhodující, „že je schopný“ − to je sice vítané, ale přednější je charakter.

Začít menšími věcmi

Do zodpovědnosti se dorůstá postupně. Začněte třeba tím, že na sebe vezmete zodpovědnost za jednodušší práci, menší skupinu lidí, nebo za to, aby něco fungovalo.

Své obdarování a povolání rozpoznáte tak, že se budete o věc zajímat zpočátku v menším rozsahu. Přitom si zkuste najít další pomocníky, mladé, i velmi mladé, nezkušené, však se spolu naučíte a uděláte spolu spoustu dobré práce.

„Kariéra“ autority, která má charakter

Člověk, který je charakterově připravený stát se autoritou, nespoléhá jen na sebe, ale hledá si spolupracovníky. Rozvíjí svěřenou oblast, nemá pocit, že musí dělat všechno sám. Má radost, když to jiný udělá také tak dobře a zároveň tím otvírá příležitost stát se postradatelný. Nebude lpět na své pozici, když uvidí někoho, kdo bude možná lepší než on sám. Klidně z něho udělá svého nástupce − například proto, kdyby mu Bůh svěřil zase něco jiného, třeba ještě vyšší zodpovědnost a autoritu).

A když přijde čas, taková autorita umí ustoupit do pozadí, radovat se z vykonaného díla, z nástupu nové generace, modlit se za ni a být připraven pomoci, poradit, případně zaskočit.

Toto je pouze trailer tématu. Dále nabízím více a hlouběji rozpracovaných podnětů k tomu, Jak se stát vedoucím, autoritou?.

Jan Vopalecký, prosinec 2020

Na prvním místě charakter

Možná nemáte ambice šplhat po kariérním žebříčku pořád výš a výš, je však možné, že žijete v prostředí, kde sice nemáte rozhodující roli, ale myslíte si, že některé věci byste dělali líp. Pokud ano, pak jsou následující impulsy pro vás. A pro vaše kamarády, se kterými si o tom často povídáte. Jak se tedy prosadit?

Odpověď na tuto otázku začnu nezaujatě. Budu předpokládat, že stávající vedoucí nedělají problémy, ale výhledově je třeba připravovat mladší generaci, nové osobnosti vhodné k tomu, aby se později postavily do čela.

Jak se má kandidát na svou budoucí roli vedoucího připravovat? Jaký má být, jaká kritéria jsou nejdůležitější a kde takového člověka hledat?

Požadavky na budoucího vedoucího

Můžete si představit, že mluvím o řediteli, vedoucím nebo dokonce státníkovi, a pokud jde o církev, tak o kazateli nebo starším sboru. Budu vycházet z Pavlových pokynů, jak obsazovat zodpovědné role v církvi. Timoteovi (1Tm 3,1-13) Pavel radí, co může mladý člověk dělat, když se má stát autoritou, konkrétně starším (biskupem) nebo diakonem (jáhnem).

Charakter: osobní a rodinný život

Vedle toho, že mu v životě na něčem záleží, jde za věcí a má tah na branku, se hlavní kritérium se týká charakteru. (Odvážím se vyjádřit obavu, že důvod, proč je málo lidí ochotných stát se zodpovědným vedoucím, tkví právě v tom, že většina dává přednost životu bez touhy (jakékoli) a bez důslednosti charakteru. Jestliže však ve společnosti chybí příklady autorit, které usilují o ryzí charakter, pak se celá společnost hroutí do lhostejnosti a nadávání „na systém“. Ale vy se vzchopte, dejte se do osobního boje za čistý charakter.)

Zpátky k biblickému vzoru vedoucího, staršího sboru: Má to být bezúhonný, řádný muž, rozvážný, vlídný, nezištný. To všechno bychom u něho měli najít.

Další oblastí je rodinný život. Pokud má být autoritou, která umí nést svou zodpovědnost na jakékoli úrovni, pak rodinný život není soukromá věc, do které nikomu nic není. Bůh v Bibli dává najevo, že ti, kdo vedou církev, mají mít jen jednu ženu. Souvisí to s čistým sexuálním životem. Prakticky to znamená, že se před svatbou s žádnou ženou nevyspal a v manželství je své ženě věrný.

Nepřehlédnutelným kritériem (1Tm 3,4-5) je to, aby dobře vedl svou rodinu, staral se o ni, děti řádně vychovával a ony nedělaly ostudu. Znamená to, že vede spořádaný život, já bych sem zařadil, že moudře hospodaří, nedělá dluhy a ve věcech, které mu jsou svěřené, má pořádek (firma, dům, řádně si plní svěřené úkoly...). U takového člověka lze pak předpokládat, že bude umět vést druhé lidi a bude jim příkladem.

Nezanedbatelnou podmínkou je to, aby se osvědčil, a to před církví i před nevěřícími lidmi.

Pavel nepíše, že musí mít vysokou školu, že musí být vzdělaný. Ano, měl by být schopen vyučovat, vysvětlovat biblické pravdy a také by měl číst (1Tm 4,13), ale rozhodujícím kritériem je charakter.

Kde takové lidi hledat?

Mezi mladými lidmi, kteří třeba vidí různé slabiny svých stáva­jících autorit, ať je to v dobročinné organizaci, ve firmě nebo v křes­ťan­ském sboru, kteří zatou­žili nejen po nápravě, ale také po tom, aby se jednou sami stali staršími a připravovali se na to. To je jedním z rozpoznávacích znaků člověka, který má na to, aby se stal starším („touží po krásné práci“).

Příprava růstem charakteru

Nevzdávejte to s tím, že to je nereálné. Možná ve vás naděje už jen dout­ná, možná víc doutná v někom, kdo je vedle vás. Třeba o práci toho, kdo nese zodpovědnost, stojí někdo z mladší generace. A snaží se. Je možné, že byste se o něco takového mohli pokusit i vy, třebaže jste už sami v lecčem zklamali. Bůh je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán (Žalm 34,19). Pokud uvidíte ve své blízkosti někoho, kdo po takové práci touží − povzbuďte ho!

Co má dělat? Jednak toto všechno vědět, číst o tom, ale především by mu mělo záležet na vlastním charakteru. Je tak snadné se naštvat, prásknout do stolu, ale biblický starší („biskup“) by měl být mírný, smířlivý, a tomu je dobré se učit dopředu.

Pavel na Timoteovi oceňuje, že se poctivě věnoval skromné nenápadné službě, ve které se osvědčil (Skutky 16,2). Timoteovi zřejmě nevadilo, že ho nikdo neocenil, nepochválil, dělal to věrně pro Boha (Koloským 3,23). A Bůh ho povýšil (1. Petrův 5,6). Pokud vám trochu vadí, že vy sami jste poctiví, nenápadní, nikdo vás neocení, zato druzí si žijí na výsluní, nezáviďte, hlavně abyste dělali, co máte dělat vy.

Začněte menšími věcmi

Je málo pravděpodobné, že celá desetiletí nic a pak se na vás někdo obrátí s výzvou, abyste na sebe vzali nějakou větší zodpovědnost. Do zodpovědnosti se dorůstá postupně. Začíná se něčím menším. Čím dříve na sebe vezmete zodpovědnost za nějakou práci, za skupinu lidí, nebo za to, aby něco fungovalo, tím lépe se to naučíte a tím dříve můžete být připraveni.

Své obdarování, povolání, schopnost nést odpovědnost poznáte tak, že se budete zajímat o činnost a práci v menším rozsahu. Může to být role vedoucího dětské skupiny, mladých lidí, hudebníků, těch, kdo technicky zajišťují průběh bohoslužby, nebo taky úklid. Zkuste si najít další pomocníky, spolu se něco naučíte a uděláte spolu spoustu dobré práce.

Především charakter, teprve potom schopnosti

Pokud se má někomu svěřit odpovědnost, pokud se má někdo stát autoritou, pak není rozhodující, „že něco umí“ − to je sice vítané, ale přednější je charakter. V dnešní době je tolik schopných, ale nepoužitelných lidí, protože na to nemají charakter. Jsou prudcí, ješitní, kvůli kdečemu se hádají, nepoctiví, neumí přiznat svou chybu, jsou citliví na svou prestiž − to všechno jsou lidé možná sice schopní, ale pro Boží dílo nepoužitelní. Co na tom, když se takový člověk dostane do pozice autority, nabalí na sebe věhlas, zodpovědnost a pak charakterově selže? Navíc v Božím království často nakonec zvítězí poslušnost nad tím, že někdo schopný to myslel dobře.

Naopak člověk možná méně schopný, ale poctivý a charakterní toho možná nedokáže tolik sám udělat, ale uvědomuje si svou závislost na Bohu i na týmu kolem sebe. Je radost spolupracovat se vstřícným, hledajícím vedoucím, který ví, že se musí stále učit různým odbornostem, ale také růst v charakteru.

Začínajícího charakterního vedoucího podpořte

Člověku, který má charakter, dejte přednost, i když se trochu ostýchá, netroufá si, dokonce se brání, bojí se stát se autoritou. Pokud má dobrý charakter, věnujte mu modlitby a čas, abyste uviděli, jestli ho do daného postavení volá Bůh. Zeptejte se ho, jestli to vidí jako příležitost od Boha. Jakmile to sám dotyčný pozná, nastává radostné, skutečně úspěšné období na několik let dopředu!

Takový člověk sice ještě potřebuje někoho, kdo by ho usměrňoval, kdo by ho učil mít lidi rád. Zdravá autorita je ten, kdo svěřeným lidem otvírá a předává svou osobnost, zprostředkovává jim vlastní vztah s Bohem, své biblické porozumění a svůj charakter.

„Kariéra“ autority, která má charakter

Tyto budoucí vedoucí, kteří jsou charakterově připraveni stát se autoritou, je třeba učit přemýšlet dopředu (nejen vykonávat svou práci), ale hledat si a vychovávat nástupce, klidně už na začátku svého působení. To proto, aby uměl dále předávat vzorce chování a postoje. A také prokazovat jak milost, tak pevnost, zejména při uplatňování biblických zásad. To je další oblast, kde je výhodou ryzí charakter. Charakterní člověk se to naučí docela rychle, zato super-inteligentní křivák to nepochopí nikdy.

Takový člověk svěřenou oblast, kde je autoritou, pozorně sleduje, modlí se za ni a s respektem vůči Bohu i dalším autoritám podniká rozhodné kroky, aby se daná oblast rozvíjela. Tou oblastí může být malá i větší služba, sbor, firma, obec...

Člověk, který je autoritou, nemusí dělat všechno sám. Jednak má radost, když to jiný udělá také tak dobře, vždyť nemá důvod žárlit, a jednak tím otvírá příležitost stát se postradatelný, například proto, aby mu Bůh svěřil zase něco jiného (třeba ještě vyšší zodpovědnost a autoritu). A to je přirozený důsledek upevňování zdravého charakteru, o kterém se kariéristům a lidem s nedokonalým charakterem může jenom zdát, protože ti na to nemají charakter.

A když přijde čas, taková autorita umí ustoupit do pozadí, radovat se z vykonaného díla, z nástupu nové generace, modlit se za ni a být připraven pomoci, poradit, případně zaskočit.

Podobný článek: Přirozená autorita si všímá

Jan Vopalecký, prosinec 2020