Trend: nenávidět sebe

Módní fenomén:
Zpochybňování pohlaví mladých lidí

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Dawid Powlison
Stres - pokoj uprostřed nepokoje
Didasko, 35.00 Kč

ks

Transgender hnutí vyvolává u mladých lidí vzrušení. Tím, že si sami zpochybňují nebo popírají svoje pohlaví a pomocí hormonální terapie nebo operace je přizpůsobují pohlavní identitě, kterou právě pociťují. Tento nový trend sledují s obavami nejen „zbožní konzervativci“, ale i feministky (např. Alice Schwarzerová) nebo sekulární odborníci (mnichovský psychiatr pro mládež Alexander Korte). Nejzávažnější je na tom to, že se převážně jedná o mladistvé.

Děti a mladí lidé, kteří se ve svém těle cítí nepohodlně, nejsou fenoménem novým. Podle Americké školy pediatrů (ACP) byl výskyt sexuální dysforie u mladistvých donedávna velmi malý, přibližně pod jedním procentem a převažoval spíš u chlapců než u děvčat. To se však v poslední době zřetelně mění. Výskyt diagnózy sexuální dysforie se v posledních 10-15 letech v různých zemích zvýšil o 1000 až 4000 procent, přitom se v 80 procentech týká dívek.

Přehlíží se, že více než 80 procent takto pochybujících mladých lidí se podle statistik během dospívání sami od sebe se svým pohlavím „smíří“. Přesto se v německy mluvících zemích stále mladším dětem předepisují blokátory puberty, hormonální terapie nebo chirurgické zákroky. Ve Švýcarsku byla v letech 2018-2022 devíti děvčatům ve věku 10-14 let operativně odstraněna prsa.

Jako příčinu masivního nárůstu vidí odborníci především „sociální infekci“, psychiatr pro mládež Alexander Korte mluví v souvislosti se znejisťováním sexuální identity o modním dobovém fenoménu.

Vzrušení a nedostatečná identifikace s tvůrci rolí

Transgender je dnes módní, na mnoha mediálních platformách se o něm ofenzivně mluví a prosazuje se jako rychlé „řešení“ nebo projev svobody a sebeuplatnění. Skutečnost, že oslovuje především děvčata, vysvětluje curyšská psycholožka Barbara Beckerová mimo jiné tím, že změny v pubertě jsou u děvčat rozsáhlejší než u chlapců. Především změny hladiny estrogenu se na psychice projevují negativněji než testosteron u chlapců.

Jednou z největších výzev pro děvčata je vydržet, než se všechny změny dají do pohybu a než skutečně proběhnou. Dívky mohou přibývání na váze, růst prsou a změny postavy prožívat až „traumaticky“, může to u nich vyvolávat pocity, že ztratily nad svým tělem kontrolu.

Beckenbauer píše, že zejména citlivé, inteligentní a introvertní dívky se s touto proměnou vypořádávají komplexně a reaguji na to do jisté míry s pocitem, že do žádné z nabízených rolí nepatří, a odmítají je.

Když se mladých žen zeptáte, proč se v určité životní fázi cítily ve svém těle nesvé, řada z nich uvádí, že se neidentifikovaly s těmi, kdo v jejich prostředí utvářeli role. Jiné mluví o negativních zkušenostech s chlapci nebo muži, a to má být důvod, proč si přejí samy být muži. Když se pak tato nejistota nebo zranění terapeuticky zpracuje, touha po jiném těle se u nich většinou vytratí.

Mnoha z nich se uleví, když nemusí podstupovat žádné hormonální nebo operativní změny. Jedna mladá žena ze Švýcarska, která řadu let žila jako chlapec, je dnes ráda, že nepodstoupila hormonální ani operativní tranzici. V anonymním rozhovoru říká: „Zjistila jsem, že problém není v mém těle, ale v tom, že nenávidím sama sebe.“ Od doby, kdy to překonala, žije ráda jako žena.

Drahocenný − a to platí!

Biblický přístup říká, že křesťan by se ke svému tělu i pohlaví měl stavět kladně a přijímat je vysloveně přátelsky. Bible bere člověka jako celek. Bůh stvořil člověka v obou pohlavích, tedy jako muže a ženu, obojí ke svému obrazu, a to je základem důstojnosti člověka, která není na ničem závislá a kterou nelze ztratit. Vnímám to jako prostředek záchrany, kdy člověk v hloubi své duše touží po lásce, přijetí a úplnosti.

Problémy s diskriminací a nespokojeností mnoha lidí nelze vyřešit popřením základních vědecky ověřených faktů nebo překroucením základní životní pravdy.

Oliver O`Donovan píše v knize Begotten or made? (Zplozen, nebo vyroben?): „Křesťané by měli vyznávat svou víru v přirozený řád jako v dobré Boží stvoření. Musíme si přírody vážit sama sebe, musíme se držet Božích zákonů a své jednání plánovat v souladu s nimi.“ Bůh stvořil člověka jako muže a ženu. Ne jako mnoho různých pohlaví. Co je biologicky dáno, je cenné a má svou vypovídací schopnost. Rozhodující je, abychom uznali, že Bůh při své velké kreativitě a rozmanitosti stvořil člověka jen jako muže a ženu.

Jak církev, tak společnost potřebujeme ne množství různých pohlaví, ale rozmanitost v rámci dvou pohlaví, muže a ženy. Uvědomujeme si, že existují lidé, u nichž je přiřazení a nalezení identity z fyzických nebo psychických důvodů obtížné. K takovým lidem přistupujeme s úctou a společně s nimi hledáme biblicky opodstatněné, schůdné cesty. Výjimky i zde potvrzují pravidlo a nemohou se stát pravidlem.

Smíření − i pro tělo

V Ježíši Kristu nám Bůh nabízí široké smíření: smíření s Bohem, s ostatními lidmi, se sebou samými a tedy také s vlastním tělem, o němž Bůh řekl, že je velmi dobré. To platí dodnes. Ubitý a znetvořený Ježíš na kříži nese ubohost všech, kteří uvízli v odmítnutí sebe sama, v nenávisti vůči sobě. Jeho údy byly probity proto, abychom se naučili své tělo a sebe sama jako celou osobnost přijímat z ruky nebeského Otce. Bůh nás přijal, jsme „správní“, i když se hlasy v nás a kolem nás snaží nám namluvit něco jiného. Ježíš dal svoje tělo, abychom měli pokoj, jeho ranami jsme byli uzdraveni (Izajáš 53).

Křesťan nepatří sám sobě

Transgender jako ideologie je mimo jiné projev životního postoje, který odmítá Boha jako nadřazenou autoritu. Feministka a historička Camille Paglia v kníze „Vamps and Tramps“ píše: „Tělo nám dal osud, ne Bůh. Máme plné právo na své tělo a můžeme si s ním dělat, co považujeme za správné.“

Zato apoštol Pavel to vidí jinak, píše: „Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě!“ (1. Korintským 6,19).

To je nesmírně osvobozující. Nemusím definovat sám sebe, ale patřím někomu, mám hodnotu jako Boží obraz. Jako celá osobnost mám já i mé tělo i má sexualita cenu a vím, že Bůh mě miluje.

Regula Lehmanová, vdaná, čtyři děti,
Článek vyšel původně v newsletteru
„Forum integriertes Christsein“

Navazující článek (osobní příběh):

Narodili se v nesprávném těle

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.