Citát z Bible:
A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky.
1J 2,17 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Vyrostli v křesťanském prostředí, chodili do nedělní školy, mládeže, trochu se účastnili křesťanského dění i v dospělosti, ale pak se něco stalo, nějaký bolestný střih − a chodit přestali.
Mohly za tím být nejrůznější důvody. Někdo si vzal nevěřícího partnera nebo se dal cestou, na které jeho křesťanství vyšumělo. Někdo provedl něco, na základě čeho sám došel k závěru, že do církve už nemá nárok chodit (rozvedl se, za něco ho zavřeli, propadl závislosti...). Jiný prožil ve sboru ledovou sprchu nepochopení, křivdu nebo se tam stalo něco, že se rozhodl do sboru už nevkročit.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Dnes jen vzpomínají, že to přece jen bylo hezké patřit do církve a účastnit se jejího života. Mají křesťanské základy, vedou k tomu také svoje děti, dokonce i ve vztahu k Bohu to mají možná vypořádané, ale do sboru nechodí.
Jejich nitro není duchovně netečné, možná ani prázdné. Surfují po webových stránkách různých společenství, křesťanských aktivit, jsou aktivní na facebooku, čtou i web ethos.cz, většinou anonymně, z dálky, externě a snaží se načerpat něco pro svůj ubitý, skomírající duchovní život.
Čtou Bibli, poslouchají kázání, přemýšlejí, jak se na ně asi dívají druzí lidé, křesťané − možná přemýšlejí i o tom, jak je vidí Bůh.
Přál bych těmto lidem (možná jste to právě vy), aby znovu prožili Boží lásku, a to hlouběji než dosud. Bůh miluje, i když člověk něco provede, selže, zklame, odejde − marnotratný syn netušil, že ho otec ještě přijme a že to bude s takovou slávou.
Nemusíme ustrnout v rezignovaném postoji, vždyť Bůh nám dal zvídavého, dynamického ducha, abychom šli za hranice toho, co se nám na první pohled zdá. Chce, abychom šli za obzor zklamání ze vztahů, z „nefunkčnosti“ církve. Líbí se mu, když ho objevujeme, jak moc se liší od našich představ, a učíme se mu věřit. Prostě nás má opravdu rád.
Jestliže prožijeme Boží přijetí, pak naše křesťanství nemusí být skryté, ublížené. Půjde nám o něco víc, než abychom jen věděli, co kde který sbor či skupina podniká nebo co se kde káže.
Pocítit nově Ježíšovu osobní lásku pomáhá snáze odpustit minulé křivdy. To člověku pak spíš jde o to, aby Ježíše víc poznával, má vnitřní touhu s ním všude chodit − možná i do sboru, kam jste kdysi chodili. Vím, že zřejmě není ve všech případech možné vrátit se do stejného sboru. Tak se poohlédněte po jiném společenství věřících lidí.
Modlím se, abyste našli domov a abyste tam mohli rozdávat Ježíše, jehož lásku jste čerstvě prožili. A pokud mi napíšete, jaké kroky se vám v tom podařilo udělat, bude to super.
Jan Vopalecký
s přispěním Šárky Húšťové
srpen 2021
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!