Kdo sází a kdo zalévá, patří k sobě, ale každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu. (Bible, 1K 3,8 E)

Na práci nejsi sám

Lukášovi to připadalo zvláštní. Kamarád Petr mu řekl, že věří v Boha a vysvětlil mu, jak je možné se s Bohem spřátelit. Lukáše to moc nezajímalo a nijak na to nereagoval. Pak se cesty Lukáše a Petra se rozešly. Za nějakou dobu se Lukáš setkal s Martinem, který se mu také zmínil, že věří v Krista. Lukáš přitom sledoval Martinův život a jeho jednání ho zaujalo tím, že byl klidný, poctivý a spolehlivý.

Po nějaké době Lukáše pozval Honza k sobě domů na grilování s kamarády. Když se rozvinula diskuse o tom, jaký je Bůh, Lukáš se přidal s tím, co všechno slyšel už od Petra a Martina. Jeho postoj k Bohu a křesťanství se postupně měnil a nakonec s Davidem mluvil o hlubokých životních otázkách, jako je smysl života, jak napravit to, co jsme pokazili, a co je na světě opravdu spolehlivé. Lukáš se v Davidově přítomnosti rozhodl přijmout Krista a modlil se: „Pane Ježíši, vidím, že já sám život nezvládnu. Potřebuji někoho jako jsi ty! Odevzdávám ti svůj život, prosím, abys mě očistil. Věřím, že to dokážeš, protože ti na mě tolik záleželo, že jsi za mě umřel. Chci žít s tebou!“

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Gibson Jean
Křesťanství pro začátečníky i pokročilé II.
Ethos, 78.00 Kč

ks

Lukáš měl pořád ještě spousty otázek, na které potřeboval najít odpovědi, ale na cestě s Bohem už udělal první krok.

Nemyslete si, že nemá cenu něco začít, když víte, že to nedoděláte. Může v tom pokračovat někdo jiný.

Díky komu Lukáš uvěřil v Ježíše? Nebylo to díky jednomu člověku, ale každý z věřících lidí, kteří se s ním setkali, přispěl svým dílem. Každý se na tom podílel podle svých příležitostí, podle svého obdarování, a tak byl Lukáš zachráněn pro věčnost.

Proto má smysl dělat i drobné věci na Boží vinici (práce pro Boha se v Bibli přirovnává práci na vinici, na poli, na stavbě...). Teprve po čase se ukáže, jak naše jednotlivé rozhovory nebo skutky zapadly do velkolepého Božího plánu, aby bylo dosaženo jeho cíle. Neříkejme si, že chvilka rozhovoru, drobná poznámka, že věříme v Krista, nemá cenu!

Na druhé straně si nemyslete, že všechnu práci zvládne někdo sám, i kdyby to byl kazatel (farář, pastor nebo jak je nazveme). Apoštol Pavel říká, že sice kázal − to bylo jako zasévání, ale Apollo s lidmi diskutoval a všechno vysvětloval − to bylo zalévání, ale rozhodující bylo to, že Bůh dal, aby lidé uvěřili, přijali Krista do svého života a byli zachráněni.

Který případ se týká vás? Spíš si myslíte, že
1. nemá cenu něco začínat, když to nemůžu sám dokončit?
nebo
2. že všechno zvládnete sami a nikoho nepotřebujete?

Bible k tomu říká:

„Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst; 7 a tak nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst. 8 Kdo sází a kdo zalévá, patří k sobě, ale každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu. 9 Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba.“ (1. Korintským 3,6-9)

Jan Vopalecký, květen 2020

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (1)
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.