Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. (Bible, Ř 8,9 E)

Chce nás svést na scestí! A obrat o svobodu!

Udržíte se v lese na úzké srnčí stezce? Bývá klikatá a těžko rozeznatelná. Zvířata se neřídí ani tolik zrakem, svou stezku poznají i v noci − čichem. Ale nám se snadno stane, že se pak musíme prodírat křovím a přitom se tak snadno ztratí směr − pokud s námi právě nejde zkušený myslivec jako průvodce.

Podobně je úzká i cesta křesťana, její hranice jsou blízko sebe a musíme dávat pozor, abychom se nedostali na okraj (do extrému), abychom z cesty nesešli. Proto je těžké se na úzké cestě udržet.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Tony Reinke
Bůh, technologie a křesťanský život
Didasko, běžná cena 360 Kč
Naše sleva: 11 Kč
Vaše cena: 349 Kč

ks

Úzká cesta je cesta svobody. Svoboda není bezbřehý prostor, kde si můžeme dělat, co chceme, ale úzká cesta, kdy nás nikdo nezotročuje a nediktuje nám, co musíme a nesmíme dělat. Proto je třeba, abychom − pokud jsme svobodní − byli obezřetní a nešlápli do nějakého oka, které by nás o svobodu okradlo.

Těmi hranicemi svobody je z jedné strany pocit, že mám volnost, a hrozí, že provedu něco, co by mě o tu svobodu okradlo (hřích), a z druhé strany je to nucení sebe sama, případně druhých, k nějakým činnostem, obřadům, které prý dávají dobrý pocit, ale jejich efektem je vlastně (dobrovolné) zotročení.

Křesťané mohou žít svobodně, nemusí být otroky hříchu, ale ani všelijakých předpisů, obřadů, zákazů a příkazů, a přitom dávají pozor, aby se nestali otroky.

Apoštol Pavel naříká na vetřelce, kteří se snaží vloudit křesťany v Galacii a zjistit, v čem spočívá ta jejich svoboda. A nejen to, snaží se je té svobody zbavit. Namlouvají jim: „Abys byl dobrý a ještě lepší křesťan, tak musíš…, nesmíš…! Musíš se držet pravidel… To se bude Bohu určitě líbit a tobě samému to dodá lepší pocit.“ – Právě do toho se Pavel obouvá, že tím svádějí na scestí! Být křesťanem znamená být svobodný!

V čem je podstata té svobody? Je pravda, že Bůh vydal zákon, ale ten jsme nedokázali dodržovat. Proto přišel Kristus a všechno, v čem jsme zákon nedodrželi − všechny hříchy − nám odpustil, a tak nás osvobodil z hříchů, jako z dluhů. Pak nás vyzývá, abychom už nehleděli na zákon, ale na něho samého, tedy na Krista a napodobovali ho. Dal nám novou přirozenost a podle té máme žít.

To je všechno. Ne úporný strach, abychom někde neporušili nějaký zákaz nebo příkaz, ani na druhé straně flegmatismus, který na nějaký ten hříšek nehledí, ale vědomí, že mám novou přirozenost. Jsem nadšeně zaměřený na to, abych napodoboval Krista a upevňoval v sobě jeho přirozenost, jinými slovy, nechal se vést Božím Duchem, kterého do mě Kristus vložil, když jsem v něho uvěřil. A všechny ty principy máme v Bibli.

Jan Vopalecký, říjen 2020

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (3)
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(3)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.