Zachraňte Zemi!

Stávkami!

Něco k myšlence Fridays For Future z křesťanského pohledu

Mladí jdou do ulic pro dobrou věc. Není to nic menšího než záchrana klimatu, dokonce celé Země. Kvůli tomu, aby vůbec nějaká budoucnost existovala, ani nejdou do školy. Kdo chce ještě něco namítat nebo zůstat na okraji? Copak hrozící zánik světa neospravedlňuje tato nezvyklá opatření? Nějaká školní stávka je proti tomu směšně neškodná.

Copak není dobré, když se mladí angažují v politice a své zájmy neomezují jen na oblékání, mobily či youtobe?

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

T. Schirrmacher
Fundamentalismus
Návrat, běžná cena 160 Kč
Naše sleva: 5 Kč
Vaše cena: 155 Kč

ks

Jistě, to, že se mladí angažují v politice, také považuji za dobré, ale na „školních stávkách“ kvůli klimatu mě něco dráždí. Udivuje mě, že se mluví o mládežnickém hnutí, i když nekritické známé slogany o zániku světa přebírají dospělí a na ulicích vlastně není slyšet nic nového. Přesto se říká, že mladí lépe než dospělí pochopili, že času je málo. Většina z nich je ale nedostatečně informovaná a ani nemají přesnější představy, co konkrétně by se mělo podniknout, nebo jaké chaotické důsledky by pro naši společnost i pro ně samé měly jejich nejasné, ale radikální požadavky.

Chození za školu se zkratkovitě přejmenuje na „stávku“ a mylně se přirovnává k zaměstnaneckým stávkám. Jinak by si demonstrací nikdo ani nevšiml. Nebo to je jediný způsob, jak je sehnat dohromady tolik lidí? A k tomu tlak skupiny. Většina novinářů, mnoho rodičů, učitelů, vědců, církevních představitelů a dokonce i vysocí politici tleskají tomuto systematickému neplnění základní povinnosti (chodit do školy). Copak subjektivní vnímání opravňuje k tomu, že se nemusí dodržovat zákony a povinnosti? Kam až to povede? V jakém případě je to „dovoleno“, a v jakém už ne? Mladí jdou nadšenecky za šestnáctiletou dívkou, která je za podivných okolnosti považována za „ženu roku“. Její slogan zní: „Nechci, abyste měli naději, chci, abyste propadli panice.“ Panika je ještě horší rádce než strach. Proto máme chodit do ulic?

Co já jako křesťan?

Několikrát jsem si kladl otázku, co si o tom všem mám jako křesťan myslet? Přitom jsem si uvědomil tyto důležité body:

Především: Jako křesťané máme naději a z ní žijeme − na rozdíl od výzvy Grety Thunbergové, abychom propadali panice. Mám na mysli nejen naději na slíbené nové stvoření, ale také na toto stvoření. Platí pro ně Boží zaslíbení dané po potopě: „Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země“ (1. Mojžíšova 8,22). Také na mnoha jiných místech nám Bible vyjadřuje naději právě tam, kde lidské možnosti narážejí na své hranice. Protože Bůh jako Stvořitel má vždy možnosti, o kterých nemáme ani tušení.

Tato naděje se však váže na Boží bázeň, tedy na to, abychom jeho přikázání brali vážně a odvrátili se od bezbožnosti. Ve společnosti, kde jsou stále větší tlaky na legalizaci interrupcí až do porodu, aby bylo možné postižené děti mohly usmrtit, například pokud se u nich před porodem diagnostikuje Downův syndrom, ve společnosti, kde se zcela rozpouští dvojpohlavnost a Boží řád se neguje, ve společnosti, kde se zákony svévolně eliminují a právo se ohýbá silou a egoistickými motivy, tam je důvod ke změně.

Bible a změny klimatu

Starozákonní proroci spojují škody na životním prostředí − ano, už tehdy to existovalo − s hříchy národa. Například Izajáš (24,4-6): „Truchlit, vadnout bude země, chřadnout, vadnout bude svět, nejvznešenější z lidu země budou chřadnout. Zhanobena je země svými obyvateli, neboť přestoupili zákony, změnili nařízení, porušili věčnou smlouvu. Proto pozře zemi prokletí, kdo v ní přebývají, budou pykat; proto obyvatelé země zajdou v žáru a zůstane lidí maličko.“

Nebo Jeremjáš (5,24): „Ani je nenapadlo říci: »Bojme se Hospodina, svého Boha, který dává vydatný déšť, jarní i pozdní, v pravý čas, ke žni stanovené týdny nám zachovává.« Vaše nepravosti to všechno narušily, vaše hříchy vás zbavily dobra.“

Zaslíbení o úrodnosti a ohlášení soudů patří sice do mojžíšovské smlouvy (5. Mojžíšova 28), přesto dění v životním prostředí, jako jsou úrodná období můžeme obecně dávat do spojitosti s Božím jednáním: „Prokazoval jim dobro: dával vám s nebe déšť i úrodu v pravý čas, sytil vás pokrmem a naplňoval radostí“ (Skutky 14,17).

Kam sahá naše odpovědnost

Greta Thunbergová však není prorokyně, kterou by bylo možné přirovnávat starozákonním prorokům, protože jinak by nabádala k tomu, aby se lidé odvrátili od svých zlých skutků k Božím cestám.

Požadavky mladých jsou radikální − a maximalistické. Svět má být zachráněn, nejde o nic méně! Jako křesťan se musím zastavit i u tohoto bodu: Máme mandát chránit zemi před kolapsem a garantovat budoucnost? Neseme vůbec za to vše zodpovědnost? Sotva. Ano, člověk dostal od Boha úkol, aby zemi udržoval, obdělával a tento úkol zůstává v platnosti − stejně jako to, že jsme zde k Božímu obrazu − a to i po Pádu do hříchu.

Ano, jsme správci a neseme před Bohem zodpovědnost. Ale stali jsme se hříšníky, a proto jsme schopni tento stvořitelský úkol plnit jen omezeně − stojí nám v cestě naše sobectví a chamtivost. Biblické texty ukazují, že člověku není svěřena totální zodpovědnost.

Naše nejbližší okolí

Křesťané mají zejména ve svém bezprostředním osobním okolí dělat to nejlepší, co je to v jejich možnostech. Například v Matouši (6,33) čteme: „Hledejte především jeho království a spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno“ − jedná se o jídlo, oblečení, bydlení, tedy bezprostřední životní potřeby. Je výslovně řečeno, že si nemáme dělat starosti o zítřek. To neznamená, že bychom neměli dělat nic. Ale nemáme si dělat starosti.

Ve svém nejbližším okolí máme plné ruce práce. K tomu patří pečlivé zacházení se životním prostředím, ale ještě mnohem víc, zejména mít dobré vztahy s lidmi. Každý ať se chová ke druhým tak, jak by chtěl, aby se druzí chovali k němu.

Jednou z křesťanských ctností je nesvalovat vinu na druhé, jak se to obvykle děje u „Fridays for Future“. Mladí protestují proti dospělým, proti jejich životnímu stylu, jehož sami využívají. Když už protest, potom by pohled na vlastní chování a zapojení pomohlo víc.

Komplexní pravdivé informace

Co je pro křesťana důležité? Další křesťanskou ctností je láska k pravdě. K tomu patří, abychom se podle možností vyváženě informovali. To v otázce klimatu a zajišťování energie není snadné, ale zjednodušené slogany a jednostranné maximalistické požadavky určitě neodpovídají složitosti světa.

Lepší je zvážit jednotlivá pro a proti možných opatření a vyjádřených názorů. Stávkující školáky bych vyzval, aby se informovali. Zdaleka to není tak černobílé, jak se to dnes často maluje. Promyslete důsledky, nedůvěřujte jednoduchým argumentům! Snažte se zjistit, jak to je ve skutečnosti a co už je přehánění. Chtějte znát zdůvodnění jednotlivých tvrzení! Neodvolávejte se na nějaké většiny, ani na většiny vědců, realita se neřídí tím, co říkají vědci.

Praktické otázky

Stručně: Změny klimatu lze sledovat, jejich příčiny jsou ale komplexní a podílí se na nich vzájemné působení různých vlivů. Klima je nezkrotný, těžko předvídatelný systém. Je těžké určit lidský podíl. Zkouška protikladem není možná. Proto musí být možné diskutovat o různých hodnoceních, a to ne pod tlakem. Tam, kde se svobodná diskuse a kritika většinových názorů potlačuje, je třeba být zvlášť opatrný.

K lásce k pravdě patří také to, abychom se vypořádali s ochranou životního prostředí a s „ochranou klimatu“. Tyto dva pojmy se často zaměňují, například když na demonstracích „za záchranu klimatu“ je řeč o odpadu z plastů nebo jiných znečištěních životního prostředí. Klima není možné chránit jen tak − pokud bychom ho chtěli trvale ovlivnit, je to jedna velká neznámá.

Naopak k ochraně životního prostředí může přispět každý. Zde jsou souvislosti daleko jednodušší a přímější a každý k tomu má přístup (například etika k nejbližšímu osobnímu okolí, viz výše). Zjišťujeme však také, že řada opatření na ochranu klimatu působí závažné škody životnímu prostředí. Například větrné elektrárny působí mimořádné ekologické škody. Pěstování monokultur k výrobě bioenergie životnímu prostředí také škodí. A mohli bychom jmenovat další. A „zachránit klima“ tím, že zničíme životní prostředí? Zde není prostor jít do podrobností, jen poznamenávám, že na to nejsou jednoduché odpovědi.

Další složitý aspekt: Odkud brát energii, když se odstaví jaderné a později i uhelné elektrárny? A když to bude platit ve všech zemích? A jaký to má efekt, když se v Německu odstaví sto tepelných elektráren, a ve světě se postaví víc než tisíc nových?

Křesťané vědí, že tato tíživá situace je obrazem hříšného člověka. Tyto často bezvýchodně vypadající situace nám však připomínají, že především je nutný návrat k Bohu. Bůh v Bibli mnohokrát ujišťuje, že ho naše obrácení nenechá chladného. Místo bezútěšných výzev k panice mohou křesťané nabídnout něco skutečně lepšího.

Dr. Reinhard Junker, 1956, ženatý, pět dětí, vědecký pracovník Studiengemeinschaft Wort und Wissen, Baiersbronn, SRN

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.(2)
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.