Když manžel zahne: Manželství a věrnost

Dnes už se do manželství nevstupuje na základě smlouvy, ale na principu pokusu a omylu. Když se pak vyskytnou pokušení, nebo těžkosti nebo když dokonce přijde první vystřízlivění, vyvodí se z toho, že partner „není ten pravý„, že to byl omyl, a jde se zkoušet jinam.

Manželství bez smlouvy je dům postavený na písku. Při každé bouři se zhroutí.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Gary Chapman
Manželství, po jakém jste vždycky  toužili
Návrat, 195.00 Kč

ks

Mnoho lidí zastává stanovisko, že je lepší se napřed spojit bez uzavírání manželství, aby bylo vidět, zda spolu vydrží. Snaží se tím předejít komplikacím a bolestem rozvodu. To je iluze, protože bez oddacího listu se stanou „jedním tělem„, jakmile dojde k sexuálnímu spojení.

Kromě toho jsem přesvědčena, že niternou touhou každého děvčete je, aby ji muž, kterého miluje, bezpodmínečně miloval, dvořil se jí, oženil se s ní a ne ji jen zkoušel jako nějaký „výrobek“. Muž, kterému jde o vážný vztah na celý život a nejen o to, aby co nejpohodlněji uspokojil své sexuální potřeby a kromě toho měl lacinou hospodyňku, také nebude stát o „děvče na zkoušku„.

Záměr

V knihkupectvích, knihovnách, v téměř každém časopise a samozřejmě v televizi se nabízejí rady pro lásku a manželský život. Tisíce „expertů“, kteří tvrdí, že jejich metoda je ta správná, nám nabízejí svou pomoc. Mnozí z nich, místo aby pomáhali, nadělají ještě větší škody. V knize Soudců (17,6) je napsáno: „Každý dělal, co uznal za správné.„

Jediným skutečným odborníkem je tvůrce manželství, sám Bůh. Jeho „příručka“, Bible, je závaznou a praktickou pravdou, na které se za celá tisíciletí nic nezměnilo.

Jaký byl vlastně Boží záměr na začátku? v 1. Mojžíšově 1-3 nám Bible popisuje, jak Bůh postavil člověka do krásného prostředí. Stvořil říši rostlin a nejrůznější živočichy a všude vládla pokojná harmonie.

Když Bůh s takovou láskou připravil zahradu Eden a všechno nádherně zařídil a vyzdobil, stvořil Adamovi vhodnou pomoc. Ten se zaradoval a zvolal: „Konečně někdo jako já! Patří ke mně, protože byla vzata ze mne!/`/ a přilnuli k sobě tělem i duší.

Pak přišel Boží nepřítel Satan a přesvědčil Evu, že jim může nabídnout víc než Bůh. Dosáhl toho tak, že zpochybnil Boží slovo: „Opravdu Bůh řekl...?„

Satan používá tuto taktiku dodnes. Ve jménu tolerance prohlašuje Boží slovo za překonané, nebo tvrdí, že ho nemůžeme brát doslovně. Smilstvo označuje za něžnost, rozvody zlehčuje, manželskou nevěru považuje za normální a homosexualitu a sodomii předkládá jako „zdravou alternativu“. Sexuální turisté houfně cestují, aby na dětech pouštěli uzdu svým zvráceným pudům.

Pod sluncem není nic nového. Už dávno popisoval apoštol Pavel tento morální úpadek v listu Římanům 1,21-32. Říká, že lidé, kteří takto jednají, sklízejí potlesk. Je však ověřenou historickou skutečností, že všechny národy nebo kultury, které tyto hříchy veřejně trpěly, jimi také zašly a zmizely (Babylon, Řím).

Kletba

Hřích přináší kletbu, která na nás může lpět po celé generace. Prožila jsem to na vlastní kůži.

Bylo mi sotva třináct, když se moji rodiče rozvedli. Maminka (její rodiče byli rozvedeni) měla pak několikrát poměr s ženatými muži. Jednou se jí to stalo osudným. Byl to náš soused a v noci, někdy dokonce i ve dne, utíkal do našeho bytu. Žil ve stálém strachu ze své ženy, byl zajatcem své vášně. Několikrát se musel skrývat a vždy, než k nám šel, četl horoskop. Jeho žena mi před mými kamarády nadávala a pokřikovala, že jsem „dcera manželské kurvy„.

Satan nikdy nesplní, co slíbí, a tohoto člověka poměr s mou matkou neuspokojoval. Když jsme jednou byli v bytě náhodou sami dva, pokoušel se ke mně sexuálně přiblížit. Nechtěla jsem s ním nic mít a on se s maminkou přestal jakkoli stýkat. Krátce nato havaroval jeho jediný syn s autem a smrtelně se zranil. Moje maminka propadla alkoholu a tabletkám na spaní; zbytek jejího krátkého života bylo vlastně pomalé umírání. Muž dostal rakovinu a zanedlouho zemřel také.

Ve velmi mnoha případech začíná manželská nevěra pornografií. Jak můžeme být tak hloupí, abychom si mysleli, že tím bez újmy nasytíme vnitřního člověka! Všechno má své účinky a zde bude účinkem to, že nás zachvátí vášeň, která zničí naše manželství, naši rodinu a celé následující generace. Co rozséváme, to budeme také sklízet! (Galatským 6,8).

David byl muž, o kterém Bůh říká, že byl podle Božího srdce. Obstál v mnoha bojích a pokušeních a Bůh mu dal království. Tu jednoho večera uviděl ze střechy svého domu hezkou ženu, která se právě myla. Neodvrátil své oči, ale zahleděl se na ni, aby po ní zatoužil. Když zjistil, že je to žena jednoho z jeho nejlepších důstojníků, bylo pozdě. Začalo to v jeho srdci, kde se s ní dopustil nevěry, svou touhu také uskutečnil a ke zbabělé, úkladné vraždě jejího muže zbýval už jen krůček.

I když David svého hříchu hluboce litoval a Bůh mu odpustil, musel syn, kterého mu Batšeba porodila, zemřít.

Když se něco takového mohlo stát muži, jakým byl David, jak si můžeme myslet, že my jsme toho ušetřeni, když nás v každém stánku a na každém koupališti lákají přitažlivé „Batšeby“? v Žalmu 119, 9-11 se dočteme, že před hříchem se můžeme uchránit, když své nitro plníme Božím slovem. Protože jsme denně vystaveni Satanovým lžím, je nezbytné, abychom se také denně orientovali podle Božího slova.

Odpuštění

Mlčel jsem a moje kosti chřadly,
celé dny jsem pronaříkal.
Ve dne v noci na mně
těžce ležela tvá ruka, − - -
vysýchal mně morek jako v letním žáru.
Svůj hřích jsem před tebou přiznal,
svoji nepravost jsem nezakrýval,
řekl jsem:
„Vyznám Hospodinu svou nevěrnost
A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.

Když prorok Nátan Davidovi předložil jeho hřích, David se nebránil, ale přiznává: „Zhřešil jsem proti Hospodinu„.

Každý náš hřích je namířen proti Bohu, proto nemůžeme počítat s tím, že ho před ním utajíme. Dokonce i když náš partner nepřijde na to, že byl podveden, naše cizoložství je zaregistrováno v neviditelném světě. Bude na nás ležet Boží ruka jako na Davidovi. Možná náš hřích způsobí jako u něho nějakou nemoc. V každém případě vysvobozeni můžeme být teprve tehdy, až svůj hřích vyznáme.

David svůj hřích vyznal a jásal: „Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt. Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepřičítá, v jehož duchu není záludnosti“ (Žalm 32,1-2).

Ježíšova krev nás očišťuje od každého hříchu. Když jsem psala tento článek, prožila jsem něco, co můžu přirovnat zástupné oběti, kterou za nás Ježíš přinesl na kříži. Už jsem psala do počítače poslední stránku, v tom mě někdo přerušil, chtěla jsem text uložit ¦ ale trochu nepozorně. Všechno jsem si vymazala. Zavolala jsem hned kolegu, který mi vždy pomáhá, když je počítač chytřejší než já, jestli se to nedá zachránit. Pokoušel se, ale marně. Vysvětlil mi, že jsem text nejen vymazala, ale přepsala úplně prázdným dokumentem stejného názvu.

Bůh naše hříchy nejen vymaže. Vzal svého bezhříšného, dokonale čistého Syna a naši špínu, náš hřích přepsal svou čistotou. Satan už tuto špínu nemůže použít proti nám. Bůh naše hříchy už nevidí, už prostě neexistují. Takový je Bůh!

Očištění

Když Bohu svůj hřích vyznáme, on nám ho nejen odpustí, ale očistí nás.

Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti (1.Janův 1,9).

Neměli bychom sami tomuto očištění bránit svou neochotou hřích přiznat a činit pokání. Když nás Bůh upozorní na hříšné zvyky v našem životě ¦ vždyť nás miluje a chce nás změnit ¦ měli bychom ho poslechnout.

Čím lépe Boha známe, tím víc se chceme zbavit hříšných zvyků a nahradit je dobrými biblickými návyky.

Pokud jste se dopustili manželské nevěry nebo jakéhokoli hříchu, můžete a smíte se stále ještě kdykoli modlit a svůj hřích živému Bohu vyznat. Často může být cennou pomocí, když se svěříte některému křesťanovi, svůj hřích mu řeknete a společně ho budete před Bohem vyznávat.

Tento křesťan vám může potvrdit, že váš hřích je odpuštěn. Jistě, nikdo z lidí nemůže hříchy odpouštět, ale kdo svůj hřích ve víře Bohu vyzná, ten dostává odpuštění od Boha! a toto odpuštění může křesťan, který má pastýřské srdce, potvrdit a člověka povzbudit. Takové potvrzení není odpuštěním hříchů ani je nezpůsobuje, ale je důsledkem odpuštění darovaného Bohem.

Náprava

Člověk, se kterým se modlíte, vám poradí i ve vaší konkrétní situaci, dále vás bude podpírat modlitbami nebo vám pomůže navázat kontakt s někým, kdo se vám může dále věnovat. Je důležité zjistit, co vlastně bylo kořenem tohoto hříchu. K tomu bude potřeba, abyste byli vůči dotyčnému pastýři otevření. Hříchy, které se ve vás rozrostly, jsou houževnaté a často dobře ukryté.

Ve většině případů bude potřebné nebo žádoucí, aby do tohoto procesu nápravy byl přizván i manželský partner.

Jeden zkušený křesťanský poradce se věnoval páru, o kterém byla řeč na začátku tohoto článku. Manžel, který svým cizoložstvím zakusil, co znamená peklo ¦ být odloučen od Boha, prázdnota a osamělost ¦ poznal ztrátu rodiny a ženy, která jej v podstatě milovala. Poznal, jak na tom je, a prosil Boha, aby mu odpustil a pomohl.

A Bůh mu odpověděl. Po čase odloučení, odpuštění a vnitřním uzdravení, tento pár zcela vědomě obnovil před Bohem i lidmi manželskou smlouvu. Dnes je vztah mezi nimi nejen obnoven, ale je dokonce lepší, než býval dříve. Taková je Boží záchrana.

„Nebyla to pro nás lehká doba,„ říká žena. „Nejtěžší bylo odpustit a potom jsem dlouho váhala, zda začít znovu důvěřovat. Ale Pán Ježíš mi pomohl, abych na sebe vzala riziko lásky. Nejhorší mou chybou v té době bylo to, že jsem svému muži ještě jednou vmetla do tváře jeho nevěru, které on už hořce litoval a kterou jsme mu Bůh i já už jednou odpustili. Manžel začal vzlykat a v jeho tváři jsem viděla zoufalství k smrti. Bylo to kruté drásání sotva zahojených ran na jeho srdci. Zděšená tím, co jsem způsobila, jsem prosila Boha i manžela, aby mi odpustili. Moje uzdravení začalo vlastním odpuštěním a jen žasnu, co Bůh od té doby v našem manželství udělal.“

Muž hodnotí: „Pro mne bylo největším problémem, abych sám dokázal přijmout odpuštění. Občas mě přepadal velký smutek, který vystupoval jako temný stín a zahaloval mi srdce. Vím ale, že teď už „není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši/`/ (Římanům 8,1). Díky manželčině odpuštění a tomu, že křesťané mě nezavrhli, ale stáli za mnou, jsem mohl pocítit Boží lásku. Můj život je před Bohem očištěný a nakonec jsem přece jen byl od svého hříchu osvobozen, od hříchu, který na mé rodině lpěl už několik generací.„

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.