Církev proměněná koronavirem

Koronavirová karanténa – to je hora příležitostí! Dodělat to, na co nebyl dosud čas. Možná si udělat čas na naslouchání Bohu a na to, abychom se naučili mu důvěřovat.

Koronavirus znemožnil setkávání, zkomplikoval vzájemnou komunikaci. Na jedné straně mi to připomíná pokus postavit babylonskou věž, kde Bůh narušil komunikaci, aby se lidé nemohli sjednotit v něčem proti Bohu, a přemýšlím, kterou troufalost Bůh asi chtěl zastavit dnes…

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Philip Yancey
Nekončící milost
Návrat domů, běžná cena 285 Kč
Naše sleva: 14 Kč
Vaše cena: 271 Kč

ks

Na druhé straně vidím možnost, nutnost naučit se komunikovat elektronicky, a to nejen poslouchat, ale i tvořivě nahrávat, mluvit, psát… Starší generaci, která s tím neumí zacházet, najednou není slyšet. A střední a mladší generace? Ta najednou vystupuje ze stínu a vychází najevo, co se od těch starých až dosud naučili, jaké hodnoty převzali, a vůbec jací jsou.

Dále vidím, že najednou skončila velká shromáždění, velké akce, kde účinkovalo jen pár super-obdarovaných nebo super-pozvaných. Zřejmě ještě nějakou dobu budou v trendu spíš malá setkání. V tom však vidím nezničitelnost církve. Malé skupiny ryzích věřících, kde každý slouží svým obdarováním, obstály za Nerona, obstály za středověkého pronásledování, za nacismu, komunismu, za ekonomických krizí, tento princip vidím jako něco nezničitelného. Tyto skupiny jsou vnitřně živé z Ducha svatého, z jeho darů, jsou si vědomy svého propojení s církví na celém světě, i když nikoho jiného osobně neznají a žádného oficiálního vedoucího nemají.

Velká megasetkání jsou příjemná, vyvolávají v nás pocit „je nás mnoho“, schová se tam však mnoho takových, kteří se prostě jen přidali, ale podstatě Boží záchrany a Kristovy církve nerozumí.

Pozoruji, že toto jsou jevy, se kterými se Bůh dnes asi vypořádává.

Zároveň však vidím jedno nebezpečí. Lidé z církve si dnes našli náhradní řešení ve virtuálních církvích na internetu. To je něco, na co se dá velmi rychle zvyknout. Jak se pak budeme vracet k osobnímu fyzickému setkávání věřících v modlitebnách a sborových domech? Podaří se nám to vůbec? Nevím, ale opatrně říkám: „To nevadí.“

„Opatrně“ říkám proto, že v tom nemám jistotu. A „to nevadí“ říkám proto, že ryzí Boží lid, ryzí Boží církev má vnitřní život, který si vždy najde cestu k tomu, aby se věřící scházeli. Právě díky těm osobním setkáním a osobním vztahům i v malých skupinách je církev nezničitelná. A ti, kteří se nevrátí? − Zase opatrně říkám: „Tehdy se ukáže jejich vnitřní život. Nebo neživot.“

Mám za to, že už dnes je třeba pomýšlet na obnovení sborového života, na to, až koronakrize pomine a scházení v menším i větším počtu bude zase možné. Je třeba udržovat vnitřní kontakty, prohlubovat osobní vztahy. Jak chcete po několika měsících zvát lidi do sboru, když jste si na ně celou tu dobu nevzpomněli? Jestliže však naopak budujete teď vazby, pak se všichni rádi sejdeme, jakmile to bude možné – a třeba se na to už těšíme.

A rád bych podporoval to, aby každý věřící jednotlivec prohluboval a upevňoval svůj osobní vztah s Pánem Ježíšem celou tu dobu, kdy se nemůžeme scházet.

Jan Vopalecký, Velký pátek, 9. 4. 2020

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.