Co chcete, aby po vás zbylo?

Když se někdy dostanu na hřbitov, dívám se, co po těch lidech zbylo: Kámen s vyrytým jménem, většinou datum narození a úmrtí. A kdesi dole pod tím kosti. Není to málo?

A přitom každý z nás chce za života ukázat, jak je důležitý, jaký má význam. Podívejte se třeba jen do biblických rodokmenů (1. kniha Letopisů neboli Paralipomenon). Především je tam spousta jmen, mezi nimi slova „ten zplodil toho a toho“ nebo „a jeho synové byli...“ a podobně. Ale u některých stálo kronikáři za to, aby o někom napsal: „Měl dvě manželky“, „pracovali v dílně na bílé plátno“, „byli to hrnčíři“, „měl šestnáct synů“, „Našli pastvu tučnou a dobrou a zemi na všechny strany otevřenou“, „úpěli v boji k Bohu a on jejich prosby přijal, protože v něho doufali“, „byli to stateční bohatýři“ a další.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Pastirčák, Sýkora
Boží strom zla
Návrat, běžná cena 247 Kč
Naše sleva: 17 Kč
Vaše cena: 230 Kč

ks

Co chcete, aby zbylo po vás? Stačí vám, když to bude jméno a dvě data? A vzpomínky v hlavách těch, kdo po nás zůstanou? Jaké vzpomínky? „Krásná žena“? „Lidumil“? „Moudrý člověk“? „Bez toho bychom se tu byli obešli“?

Jako malý kluk jsem nadšeně a s dojetím poslouchal, co nám dědeček vyprávěl o svém dětství, o svém tatínkovi, sourozencích... Bylo to takové živé! Předával mi kus sebe. Snažil jsem se to předat svým dětem, ale nedaří se mi jim přiblížit mého dědečka, jak bych sám chtěl. To byste ho museli vidět, slyšet, poznat. Ti, kdo si ho pamatují, mi rozumí. Skvělý dědeček! Já si ho pamatuji − ale obecně mezi lidmi upadá postupně v zapomnění...

Co dělat, aby po nás něco zůstalo? Ne každý měl tu výsadu, že se o něm psalo v Bibli. Nebo aspoň v nějaké knize. To po nás všech opravdu zůstane jen náhrobek se jménem a dvěma daty − a možná ani to ne?

Nechci rezignovat

Jsem přesvědčen, že stojí za to žít tak, aby po mně něco zůstalo, i když to třeba nevydrží dlouho. Chci ovlivňovat lidi kolem sebe. A ovlivňovat je dobře − být pro ně příkladem, ukazovat jim na to, o čem jsem přesvědčen, že je dobré a že přesahuje lidské vzpomínky na tomto světě.

Co z toho, čím dnes žijeme, přetrvá, přejde do věčnosti? Dobré skutky? Proč by měly? Neděláme si plané naděje? Bude je Bůh hodnotit jako dobré? Nebo bude stačit naše dobrá vůle, tedy to, že jsme chtěli dělat něco dobrého? A záleží na tom, jak se nám to daří?

Nezáleží. Bible říká, že naše věčnost nezáleží na tom, co dobrého uděláme, protože to stejně nikdy nestačí (Efezským 2,8-9), ale co nás zachrání, je víra. Ježíš říká: „Kdo věří ve mne, má život věčný.“ Když se ptáme, co s námi přejde do věčnosti na druhý břeh, je to náš osobní vztah s Ježíšem Kristem, možná bych řekl, že to, jestli jsme s ním kamarádi, jestli mu věříme, že nás zachránil.

V tom je Kristus unikátní. Jen on − díky tomu, že byl nevinný a přesto umřel − má možnost nás převést na druhý břeh do slavné věčnosti. (Naopak bez něho se při plavbě na druhý břeh utopíme v trápení, které si nedovedeme představit.)

Když tedy řeším otázku, co dělat, aby po mně zbylo něco, co má cenu, tak se sice snažím zanechat tady po sobě dobré vzpomínky, ale především jde o dobrý vztah s Kristem, který je můj zachránce. Tak si s ním povídám (=modlím se), čtu jeho dopisy (Bibli) a spoléhám na něho v běžných věcech života.

Jan Vopalecký, prosinec 2019

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (2)
 Dal mi nový impuls.(1)
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.