Když píšu, tak myslím

Napište sami nějaký článek. Nejlépe napoprvé. A pak ho dejte někomu přečíst. Nebo svou myšlenku nahrajte třeba na mobil. A pak ji dejte někomu poslechnout.

S psaním jsem začal někdy v sedmnácti. Jednak jsem si (už od patnácti) psal deník, pak jsem se snažil zachytit nějaké myšlenky a časem jsem zjistil, že při psaní se mi lépe přemýšlí. Je to sice pomalejší, než když něco řeknu nebo si to jen pro sebe pomyslím, ale jinak má psaní plno výhod:

• Psaní jde o něco pomaleji než mluvení, je tedy víc času na přemýšlení. Někteří lidé prý rychleji mluví než myslí − takže pro ty, kdo myslí hodně pomalu, je velkou výhodou, když se můžou vyjadřovat psaním.
• Při psaní je možné škrtat, dělat si bokem poznámky, abych něco nezapomněl.
• Když mám celý text napsaný, můžu si ho znovu celý přečíst a zkontrolovat, jak to vyznívá jako celek − a také ho můžu ještě upravovat.
• Lidé, včetně mě i vás, snadno zapomenou, co slyšeli, řekli nebo co si mysleli, ale pokud je to napsané, tak se k tomu dá vrátit. To, co je napsané, vydrží déle. Někdo řekl, že žije právě to, co je napsané.

Velkou nevýhodou psaní je pracnost. Je to prostě dřina. Byla to dřina, když se psalo perem, které se každou chvilku muselo namáčet do inkoustu v kalamáři, když přišly propisky, bolela ruka z držení tužky, dnes to na počítačích máme sice méně namáhavé, ale pořád je to pracné. Nemluvě o obavě, jestli to mám správně česky.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

W. W. Wiersbe
Po každé ráně jsem trochu výš
Didasko, běžná cena 190 Kč
Naše sleva: 11 Kč
Vaše cena: 179 Kč

ks

A další námaha číhá na čtenáře. Čtení je také dřina. Určitě větší, než když se dívám na obrazovku, která mluví nebo kde se odehrává nějaký děj.

Přesto však na psaní (a čtení) nedám dopustit − například kvůli kvalitě. Člověk toho napovídá. Tolik věcí se mu honí myslí. Ale to, co je kvalitní, to se zachycuje. Často jako zvukový záznam, ale psaní a čtení nevymizí.

A proto píšu. Vím, že řada profesí má v popisu práce publikovat, například učitelé na vysokých školách, politici, a také ti, kteří nějakým způsobem ovlivňují nebo chtějí ovlivňovat druhé lidi. Možná se mě zeptáte, proč píšu tak málo, nebo namítnete, že moje psaní není zase tak kvalitní. Taky si myslím, že některá má kázání jsou lepší než některé mé články. Přiznám se, že v poslední době mě trochu omezuje mé vnitřní nutkání každý týden něco napsat, a to pak člověk už nemá svobodu, volnost a tvůrčí potenciál.

A zároveň si nemyslím, že je možné pořád jen psát. Člověk musí také žít − už jen proto, aby mohl psát o živých tématech, o tom, co prožívá v rodině, ve společnosti, o svém vztahu s Bohem a třeba taky něco o sobě.

Píšu tedy reflexe na své čtení Bible. Bibli považuji za absolutní zdroj myšlenek, zdroj osobního a duchovního života, zdroj, ze kterého pramení život. Přemýšlet o Bibli − to pozitivním způsobem utváří život.

Ale přesto je třeba se občas zastavit, poodstoupit a podívat se na svět, na život i na sebe z nadhledu, mít širší záběr. A ze zkušenosti můžu říct, že to poodstoupení se nepodaří vždycky. Člověk sice poodstoupí, ale nic nevidí, žádný nápad, nadhled nemá.

Ale píšu. Píšu to, čím žiju, píšu o tom, co považuji za důležité. A věřím, že i druzí v tom pro sebe najdou užitek. A budu rád, když mi k tomu něco napíšete.

Jan Vopalecký, listopad 2017

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (2)
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.