Citát z Bible:
Pozvedám hlas k Hospodinu, a on ze své svaté hory mi už odpovídá.
Ž 3,5 E
(Další citáty)
Doporučujeme články
Výchova a fyzické tresty
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Dítě nechce chodit do školy − bojí se
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena jako bohyně
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Mezi dvěma ženami
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra − existuje ještě šance?
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Děti chodí pomalu a u všeho se zdržují
Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.
Kdyby žena věděla, co muž prožívá
Muž potřebuje, aby mu žena projevovala úctu, tak si ho udrží! Žena potřebuje mužovu lásku − a opravdová láska je oběť!
Jak se pozná, jestli člověk zdravě roste, nebo pořád zůstává jako děcko? Bible zmiňuje nejméně dva poznávací znaky nezralosti:
Představte si dva kluky. Každý z nich má svého tatínka. Kluci se začnou hádat, čí tatínek je lepší, silnější, který má rychlejší auto nebo co který komu koupil. I křesťané mívají své idoly, vzory a občas se hádají, čí idol je lepší.
Dnes je trend být bezvýhradným stoupencem nějaké skupiny, strany nebo člověka1). Tyto skupiny si konkurují, ale vlastní boj mezi sebou často svádějí jejich stoupenci. Tak to vidíme ve sportu, v politice, možná v ekonomice.
Pro nás obyčejné lidi to není jednoduché. Snadno se chytíme člověka, který je nám něčím sympatický, možná ho až nekriticky napodobujeme, zato druhého odmítáme pro něco, s čím u něho nesouhlasíme, a dokonce před ním ještě varujeme. – A mezi sebou se hádáme jako děti.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Ale ono je to jinak. Znáte opravdu ten svůj idol, víte, co všechno dělá, co říká a jak žije? Sháníte o něm informace, surfujete na internetu, kupujete o něm knihy, sledujete pořady – ale co ti druzí? Nejsou v něčem lepší, nemá někdo jiný lepší nápad, lepší produkt? A tak hledáte dál, potvrzujete si svoje domněnky, nebo si je naopak vyvrátíte a přejdete ke konkurenci. I to je znakem dětství: „... abychom již více nebyli jako děti, zmítáni vlnami a hnáni každým větrem učení v lidské nestálosti...“ (Efezským 4,14)
Pokud jde o zboží, které chceme nakoupit, tak budiž. Ale když se jedná o životní pravdu, tak opravdu záleží na tom, abychom si vybrali správnou filozofii, jestli věřit politikům, ateistům, učitelům, církvi nebo něčemu alternativnímu… Jak se v tom všem vyznat?
Seženete si hromadu informací, budete se jimi probírat – ale také se v nich ztrácet. Možná si sepíšete, co kdo moudrého řekl – ale nakonec si s tím stejně nebudete vědět rady, nebudete vědět, co je pravda a jak teda vlastně žít.
Mám tip: Přidržte se nějakého pevného bodu, něčeho spolehlivého. Naučte se rozpoznávat pravdu. Já ji čerpám z Bible. Pokud dobře poznáte pravdu, pak podle ní můžete hodnotit všechno ostatní a získáte dobrou orientaci. A taky uvidíte, jak a v čem se kdo k té biblické pravdě přibližuje (nebo se od ní vzdaluje).
Pak se můžete probírat postupně všemi lidskými názory, směry a idejemi, získáte přehled, ale pevný základ pro praktický život vám zůstane. Kdybyste jednou dospěli k tomu, že probírat se všemi těmi filozofiemi je moc pracné nebo to nemá smysl, svět se vám nezhroutí.
Když totiž budeme měřit pravdu Biblí, sotva najdeme někoho, s kým bychom se mohli bezvýhradně ztotožnit. Každý z těch vzorů, i dnešních křesťanských osobností nebo směrů má něco, v čem jsou příkladem, ale v jiných věcech mohou být trošku mimo.
To ovšem neznamená, že nemáme nikomu naslouchat nebo že nemáme brát ostatní názory vážně. Můžeme, ale je třeba každou myšlenku zkoumat, porovnávat ji s Biblí. Co je dobré, to můžeme převzít, ostatní odmítnout. Tak se budeme držet pravdy a ne lidí a jejich názorů. Právě v tom spočívá zralost křesťana. Sotva můžeme od někoho převzít všechno, co říká.
Děti se snadno upnou na jednu osobu a od ní pak přijímají všechno. Když zjistí, že takový člověk nemá pravdu, zklamou se − a často to napáchá škody na celý život − neumí důvěřovat. Jak tomu předejít? Je třeba mít nějaké spolehlivé měřítko.
Proto je důležité se napřed zabývat Biblí, číst ji jako slovo od Boha a zkoumat, jak věci vidí Bůh. Pak budeme umět zdravě vyhodnocovat, co tvrdí jednotliví učitelé.
Jan Vopalecký, květen 2020
1) viz Brett McCracken: We Need Prophets, Not Partisans, www.thegospelcoalition.org
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
A on dal jedny apoštoly, jiné proroky, některé evangelisty, jiné pastýře a učitele, 12 aby připravili svaté k dílu služby, k vybudování těla Kristova, 13 dokud nedospějeme všichni k jednotě víry a plného poznání Syna Božího, v dospělého muže, v míru postavy Kristovy plnosti, 14 abychom již více nebyli jako děti, zmítáni vlnami a hnáni každým větrem učení v lidské nestálosti, v chytráctví k nastražené cestě bludu, Efezským 4,11-14
A já, bratři, jsem k vám nemohl mluvit jako k duchovním, ale jako k tělesným, jako k nedospělým v Kristu. 2 Dal jsem vám pít mléko, pokrm jsem vám nedal, neboť ten jste ještě nemohli snést. Ale ani teď ještě nemůžete, 3 neboť jste stále ještě tělesní. Vždyť pokud je mezi vámi žárlivost, svár a rozdělení, zdali nejste tělesní a nežijete jen po lidsku? 4 Když jeden říká: ‚Já jsem Pavlův‘ a druhý: ‚Já Apollův‘, nejste jako jiní lidé? 1 Korintským 3,1-4