Kapka dobra uprostřed moře zla

Má to smysl?

Víte, jak v tiskárně vzniká šedá barva? Ne, že by používali šedou barvu, ale tisknou jenom černé tečky. Podle toho, jak jsou černé tečky větší nebo menší, jak jsou jedna k druhé k sobě blíž nebo od sebe dál, tak vznikne světlá či tmavá šeď. Podobně vznikají všechny barvy jako tečky tří nebo čtyř barev − však se podívejte lupou na tištěný text. Všechny barvy jsou pohromadě blízko sebe.

Na světě je také pohromadě dobro i zlo. Možná bychom Bohu někdy poradili, aby zlo vytrhal a nechal tu jenom nás dobré. Ale Bůh to nedělá. Nechává obojí spolu. Proč? Nevím přesně, ale vidím v tom jakýsi princip. Podíváme se na pár příkladů:

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

W. MacDonald
Hledejte nejprve...
Tandem, běžná cena 89 Kč
Naše sleva: 3 Kč
Vaše cena: 86 Kč

ks

Koukol a pšenici nechává růst společně. (Mt 13) S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. Když však lidé spali, přišel nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. Když vyrostlo stéblo a nasadilo klas, tu ukázal se i plevel. Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: „Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal ten plevel?“ On jim odpověděl: „To udělal nepřítel.“ Sluhové mu řeknou: „Máme jít a plevel vytrhat?“ On však odpoví: „Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici. Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.“ (Matouš 13,24-30)

Ježíš neprosí, aby nás Bůh-Otec vzal ze světa, ale aby nás ochránil od zlého. (J 17,15) Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. (Jan 17,15)

Máme žít (svítit) jako světla uprostřed tohoto světa. (Fp 2,15; Abyste byli bez­úhon­ní a ryzí, Boží děti bez po­skvr­ny upro­střed poko­lení po­křive­ného a zvrá­ceného. V něm sviťte jako hvěz­dy, které osvě­cují svět. (Filipským 2,15   2P 1,19) Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci. (2. Petrův 1,19)

Lot mohl být záchranou pro Sodomu, žil tam jako spravedlivý mezi nespravedlivými. (2Pt 2,7) Vysvobodil však spra­vedli­vého Lota, sužo­va­ného nezří­zeným cho­váním bez­uzd­ných lidí. (2. Petrův 2,7)

Máme být solí, která je rozptýlená všude v těstě po malých místech. Na rohlíku, ve kterém je jeden konec slaný a druhý bez soli, si moc nepochutnáme.

Je to pro nás zvláštní poslání − být ve špinavém, hříšném prostředí − ale neušpinit se! Vždycky být v menšině a nesplynout s většinou. Musíme se odlišovat! Znamená to, že budeme nápadní, že budeme vyčnívat. Svou existencí v takovém prostředí máme připomínat, že existuje dobro, že existuje východisko, existuje možnost nepodlehnout zlu, že existuje záchrana − v Kristu! Chce to velkou sílu! Ale proto nás Bůh zmocnil, dal nám svého Ducha, uschopnil nás konat dobro (Ga 6,19)V koná­ní dobra ne­umdlé­­vejme; ne­ochab­neme-li, bude­me sklí­zet v usta­no­vený čas. (Ga­lat­ským 6,19). Tato výzva pro nás platí stále! Nejde o to, abychom zazářili, aby si lidé zapamatovali: „Aha, on je ten svatý...“ Svou existencí máme stále připomínat, že existuje rozdíl (Mal 3,18). Znovu budete vidět rozdíl mezi spravedlivým a ničemou, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu neslouží. (Malachiáš 3,18)

Bůh chce, abychom byli vnitřně odděleni, doslova svatí (1Pt 1,15-16)Jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. Vždyť je psáno: „Svatí buďte, neboť já jsem svatý.“ (Petrův 1,15-16), a nenechali se k svést ničemu zlému.

Nemůžeme se zlému přizpůsobovat, to bychom se podobali „zkažené soli“ − ta se nehodí k ničemu než jako výplň na blátivou cestu mezi poli. (Mt 5,16)Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. (Matouš 5,13)

Přitom se nemáme izolovat od druhých lidí. Ať cítí, že můžou přijít a přirozeně mluvit o našich principech, ať také prožijí proměnu, kterou působí jen Bůh!

Co to znamená prakticky?

Když se šíří Covid, dávat najevo ne strach, ale vyzařovat pokoj, vědomí, že Bůh to má pod kontrolou. A i kdybych měl zemřít, je mi sice líto, že se musím rozloučit, ale není to katastrofa na věčnost.

Když mají lidé strach z politické či ekonomické situace, můžeme si zachovat pokoj a šířit jej, ukazovat, že nikdo nepřekročí hranice, které klade Bůh. A také dávat najevo důvěru, že Bůh se o nás osobně postará.

Máme být zdrojem nadpřirozeného pokoje i v dobách zmatků a hrůz. Máme vnášet pokoj, evangelium do prostředí nepokoje a mělké zábavy − na internet, na facebook, na youtube a všude, kam máme přístup.

Když nás děsí tlak, že někdo bude nabádat naše děti ke hříšným experimentům nebo k blízkým kontaktům bez lásky. Stůjme za pravdou, že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu a že muž a žena mohou spolu žít, jenom když jsou v manželství.

Asi jsou ještě další oblasti, kde pociťujete tlak na své křesťanství. Nevzdávejte to a nenechte si svou slanost soli vzít. Cílem je vytrvat až do konce − i kdybychom se uznání nedočkali.

Jan Vopalecký, květen 2021

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (1)
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(2)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.