Existuje Bůh? Jak to zjistit?

Mohutný liják je přiměl, aby hledali přístřeší v osvětleném domě. O večerní přednášce nevěděli nic, a když už tu byli, chtěli se „ na účet pobožných trochu pobavit“.

Dva mladí muži v motoristických kombinézách, prošli sálem a posadili se skoro pod řečnickým pultem. Postavy vzbuzující obavy upoutaly zraky všech, teprve teď si sundali rukavice a slyšitelně rozepínali kožené bundy.

Poslouchali mě. A to mě překvapilo. Chovali se sice vyzývavě, ale můj výklad sledovali. Po chvíli seděli jako přikovaní na židlích a zírali na mě, jako bych kolem nich projížděl na harleyovce.

Naštěstí nebylo jejich záměrem večerní shromáždění vyrušovat. Kázal jsem o křesťanské víře vlastně už jen kvůli těmto dvěma opozdilcům.

Po skončení přišel jeden z nich ke mně, jestli by prý mohl se mnou mluvit. Na jeho projevu už nebylo nic vyzývavého. oči prozrazovaly, že se chce ptát velmi vážně.

Mohutný liják je přiměl, aby hledali přístřeší v osvětleném sborovém domě, vysvětlil mi a představil se jako Frank. O večerní přednášce nevěděli nic, a když už tu byli, chtěli se „ na účet pobožných trochu pobavit“.

Co však potom Frank slyšel o Bohu a Ježíši Kristu, to ho chytilo za srdce.Po chvíli se mě zaptal, jestli mu můžu nějak dokázat , že Bůh opravdu existuje.

„Ne, Boha dokázat nemůžu,“ byla moje odpověď. „Ale zeptej se Boha sám, jestli žije!“

Velkýma, skoro smutnýma očima se na mě podíval. Několik okamžiků bylo naprosté ticho. Potom chtěl vědět, co by se stalo, kdyby mu Bůh opravdu odpověděl.

Po další odmlce se pak přece jen odvážil Boha zaptat.„ Udělám to jednoduše“,řekl. A já jsem se připojil krátkou modlitbou. Napnutý jako luk jsem čekal na jeho reakci. Dal mu Bůh odpověď? Nebo zůstala otázka viset pod stropem?

Stalo se něco, co nás oba překvapilo:Frank se na mě podíval očima zářícíma jako oči malého kluka o Vánocích a řekl:„Právě jsem se stal Božím dítětem.“ − Tento výraz nikdy dříve neslyšel a teď ho sám vyslovil poprvé.

Zatímco jsme si povídali, jeho kamarád stál netrpělivě v sále. Frank mu okamžitě řekl, co se stalo. Ten druhý však nechápavě mávl rukou. Pak spolu odešli. Frank ještě ve dveřích radostně zavolal:„Já ještě přijdu!“ − A přišel.

Hned další týden se tento mladík spojil se skupinou mládeže ve sboru. Vedoucí se ho ujal a trpělivě mu vysvětloval první kroky víry. Pro Franka to bylo nové, překvapilo ho, že Ježíš na kříži zemřel za jeho hříchy a on se díky tomu mohl stát Božím dítětem.

Christoph Maas

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (3)
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.(1)
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.