Jsem kluk, nebo holka?

Počet mladých lidí, kterým se zdá, že mají biologicky opačné pohlaví, vzrostl za posledních deset let v západním světě čtyřicetinásobně. Stále více mladých podstupuje také operativní změnu pohlaví (tranzici). Kliniky hlásí strmý nárůst.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Brian h. Cosey
Život mezi indiány, David Brainerd
Didasko, běžná cena 220 Kč
Naše sleva: 7 Kč
Vaše cena: 213 Kč

ks

Dříve to bývali spíš chlapci, kdo prožívali takzvanou sexuální dysforii, dnes to jsou většinou děvčata ve věku puberty. Za představou o novém začátku v novém těle stojí často transgenderové vzory ze sociálních sítí nebo z osobního okolí.

Společnost i média často ignorují psychické a fyzické následky změny pohlaví u mladistvých, ale v odborných kruzích se postoje už pomalu mění.

Když se například na jedné škole cítí jedno děvče „ve špatném těle“, brzy si další děvčata v pubertě myslí, že se pravděpodobně také narodila v nesprávném těle.

Psychiatři pro mladistvé proto mluví o „trans-hype“ (reklamní trik týkající se transgenderu). Příčinou silné averze proti vlastnímu pohlaví bývají ve většině případů pubertální konflikty a úplně jiné psychické problémy.

Americká lékařka Lisa Littmanová zpracovala studii, ze které vyplývá, že 63 procent postižených přitom trpí autismem, ADHD, poruchami přijímání potravy nebo sebepoškozováním.

„Děvčata jsou pevně přesvědčena, že změna pohlaví by jejich problémy vyřešila, že by jim umožnila lepší život,“ uvádí se v propagačním materiálu skupiny Demo für Alle.Vznikla jako reakce na legalizaci manželství párů stejného pohlaví. Spolek za rodinu pod předsednictvím Hedwig von Beverfoerdové vidí stejně jako psychiatři pro mladistvé pět zřetelných znaků, které poukazují na sociálně-kulturní dimenzi transgenderistického trendu:

Cílená indoktrinace

Zprávy médií o influencerech s operativní, údajně bezproblémovou změnou pohlaví nebo vysílání veřejnoprávních médií pro děti podávají téma transgenderu jako něco tak normálního, jako je rozlišování mezi leváky a praváky. Také různá vyjádření státních orgánů, například ministerstev, přispívají k tomu, že řada teenagerů dělá osudová rozhodnutí lehkovážně.

Německé ministerstvo pro rodinu, seniory, ženy a děti zveřejnilo článek Mladí a změna pohlaví: Řada dětí nebo dospívajících si říká:

„Já přece nejsem holka! nebo Já přece nejsem kluk! I když mě tak druzí vidí.“

Mám pro tebe tip: „Vyrůstáš ve špatném těle? Udělej si čas a vyzkoušej to: Cítíš se jako holka líp? Nebo se cítíš líp jako kluk? Důležité je, aby ses cítil dobře.“

Následovaly tipy pro blokaci puberty a návrh operace.

Po vlně odporu je dnes tento článek ve webovém archívu, ale také současné články k tématu transgender vyznívají pozitivně pro změnu pohlaví. Přitom se vůbec nezabývají riziky.

Rodičům se tvrdí: Tomu, aby se vaše dítě cítilo ve svém biologickém pohlaví nesvé, se nedá výchovou zabránit. Obraz dítěte o sobě samém však lze ovlivnit!

Ke stále silnější indoktrinaci dochází také ve školách. Šesťákům (v Kolíně nad Rýnem) učitel říkal, že ohledně operace pro změnu pohlaví nemusí mít žádné pochybnosti. factum 02/2023, str. 47

V Berlíně si jeden otec u správního soudu stěžoval, že se ve škole mluví o genderu příliš mnoho, a žádal důsledný zákaz výuky na toto téma. Poukazoval mezi jiným také na to, že genderová ideologie je v konfliktu se současnými jazykovými pravidly. Spolek pro spisovnou němčinu ho v tom podpořil. Jeho předsedkyně Sabine Mertensová nedávno zahájila inciativu proti genderovému ovlivňování jazyka na školách.

„To, co se tady odehrává je sexualizovaná manipulace,“ říká někdejší předseda svazu učitelů Josef Kraus, „a důsledkem je to, že hlavním tématem o přestávkách a ve školních autobusech je otázka, jestli je někdo kluk nebo holka. Vládou podporovanou indoktrinací v pubertálním a předpubertálním období jsou děti cílevědomě a v masivní míře znejišťovány v otázce vlastní identity.“

Často se zamlčuje, že po změně pohlaví jsou lidé po celý zbytek života závislí na hormonálních náhradách, trpí vedlejšími účinky a často nejsou spokojeni s výsledkem operace.

„Mnoho z nich později propadá depresím,“ říká Alexander Korte, psychiatr pro děti a mládež z fakultní nemocnice v Mnichově. Mluví o dobově přechodném jevu a stejně jako mnoho jiných zdravotníků varuje před ukvapeným rozhodováním rodičů i dětí, kteří vyžadují blokátory puberty.

Místo toho doporučuje − stejně jako mnoho jeho kolegů − psychoterapii. Doktor Korte říká, že mnoho mladých lidí, kteří stojí o změnu pohlaví, často trpí depresemi nebo chorobným strachem. V určitém prostředí je tendenční být trans, sám má na seznamu v pořadí čtyři děti z jedné vesnice, které jsou všechny přesvědčeny, že mají nesprávné pohlaví.

Příliš mnoho vedlejších účinků

Různé studie potvrzují, že většina dětí se smíří se pohlavím, ve kterém se narodily. Ale pacienti, kterým byla jejich puberta vlivem blokátorů puberty „zastavena“, dále usilují o změnu. To je zkušenost.

Blokátory puberty tlumí hormony, které se začínají vylučovat během puberty, a tím se zastaví fyzické a emocionální změny. „Ty dávají mladým lidem čas, aby si své rozhodnutí promysleli, ale to, že dítě pubertou neprojde, narušuje jeho sexuální identitu a většina mladých lidí, kterým se tyto přípravky podávají, přecházejí do další fáze, kde dostávají sexuální hormony opačného pohlaví,“ vysvětluje lékař Dr. Liz Jones z křesťanské organizace pro rodinu „Lovewise“. Tyto hormony pro opačné pohlaví se předepisují od věku 15 nebo 16 let. Pak obvykle v 18 letech dochází k chirurgickému odstranění zdravých orgánů.

„Ničivé jsou už jen vedlejší účinky zmíněných přípravků,“ varoval psychiatr Alexander Korte na kongresu v Salcburku. Blokátory puberty mohou způsobovat kolísání nálad, deprese, poruchy spánku, osteoporózu, obavy a snížení inteligence. Vedlejší účinky hormonů vlastních pro opačné pohlaví, které se nasazují po blokátorech puberty, jsou tromboembolie, deprese, onemocnění krevního oběhu, vysoký krevní tlak, neplodnost, případně rakovina.

Podle jedné švédské studie z roku 2011 s dobou sběru dat mezi roky 1973 a 2003 se transsexuální osoby po operaci na změnu pohlaví pokoušely osmkrát častěji o sebevraždu než lidé v běžné populaci. Jiná studie z univerzity v Arizoně z roku 2018 uvádí u žen po změně pohlaví dokonce padesátinásobné riziko sebevraždy.

Transgenderoví aktivisté však tvrdí opak, údajně že mladiství bez hormonální medikace jsou vystavení vyššímu riziku sebevraždy. Přitom se odvolávají na studii Dr. Jacka Turbana z časopisu Psychology Today, u níž byla prokázána řada chyb a nedostatků.

Přibývá zpráv o lidech, kteří své změny pohlaví litují a jdou s tím na veřejnost. Jednou z nich je Američanka Chloe Coleová. V patnácti letech si nechala odstranit zdravá prsa, což dnes vidí jako své chybné životní rozhodnutí, a hořce toho lituje. Je zklamaná ze systému školství i zdravotnictví.

„Většina zdravotníků neudělalo nic, vůbec se neptali na mé důvody, proč jsem si chtěla změnit pohlaví,“ říká.

I její rodiče byli vystaveni tlaku: „Buď budete mít mrtvou dceru, nebo živého syna.“ Chloe se tehdy cítila velmi znejistěná sociálními sítěmi, když viděla krásně naaranžované fotky spoře oblečených žen. „Já takhle nevypadám, to se mnou musí být něco špatně, asi vůbec nejsem žena,“ myslela si. Pub­li­ko­va­la Například YouTube-Interview «Detransition. The wounds that won’t heal» (Detranzice – Zranění, která se nezahojí.) bolestný proces své změny. Po roce všeho litovala a dnes žije jako osmnáctiletá žena, ale jizvy na těle i na duši zůstávají. Veřejnost varuje:

„Dospívající nesmí mít možnost sami rozhodovat o změně svého pohlaví!“

Další případ je Laura Perry, která dlouhé roky žila jako muž. „Po změně pohlaví jsem se uvnitř cítila ještě prázdnější.“ Nakonec se díky mamince obrátila k Ježíši, uvědomila si, že ohledně změny pohlaví byla podvedena. „Chtěla jsem žít jako Boží muž, ale Bůh mi ukázal, že životní styl transgendera je slepá ulice.“ Byl to těžký boj, protože Laura lpěla na tom, že je mladý muž. „Po mnoha modlitbách se mi lež transgenderu rozsypala a Bůh mi pomohl přijmout moje ženství.“

Postoje se mění − a zvedá se proti tomu odpor

Ayaan Hirsí Aliová, bojovnice za práva žen, původně ze Somálska, vidí jako součást problému transgenderové aktivisty. „Zpochybňují pojetí ženy a jsou nakonec nepřátelští vůči ženám,“ vysvětluje v rozhovoru pro curyšské noviny. Hirsí Aliová vnímá, že vlna transgenderu ohrožuje původní feminismus. Už není jasné, jaký význam mají biologické znaky a kdo kde může vystupovat jako žena. „A když je sporné, kdo je to žena, je teď těžké mluvit o právech žen,“ říká.

Organizace „Terre des Femmes“ [Země žen] v Německu se vyjádřila, že přání změnit si pohlaví se u děvčat musí vždy kriticky zkoumat. „ Děvčata mají zvlášť v pubertě dost podnětů, že se chtějí stát chlapci, aby se vyhnuli tomu, co ve společnosti prožívají jako diskriminaci a ponižování.“ Tento výrok přinesl organizaci Terre des Femmes výčitky, že je nepřátelská vůči trans-osobám. Dvě třetiny stoupenců se od tohoto výroku distancovaly.

Hirsí Aliová kromě toho sleduje tendenci, kdy muži této situace využívají. Odkazuje přitom na ženské ubytovny či ženské věznice, kam mají přistup muži, kteří tvrdí, že mají ženskou identitu. Problémy to přináší také ve vrcholovém sportu.

Pozornost vzbudila křesťanská surfařka Bethany Hamiltonová (kniha a film Soul Surfer, Surfařka). která kvůli novým transgenderovým pravidlům pro Světovou ligu surfařů (WSL) hrozila bojkotem. WSL dříve oficiálně potvrdila, že fyzicky mužští transgeneroví sportovci mohou závodit v ženských disciplínách. Hamiltonová prohlásila: „Pokud toto pravidlo bude platit, nebudu závodit.“

Stále více států vnímá riziko změny pohlaví

Švédsko a Finsko − mimo jiné proto, že nejsou známé dlouhodobé následky − zakázaly blokátory puberty pro osoby do 18 let.

Také v Anglii se změnila právní úprava. Genderová klinika Tavistock byla dlouho podrobována kritice a začátkem roku 2023 musela ukončit svou činnost. Od roku 1989 se zde řešilo asi 9000 dětí a mladých lidí s pohlavní dysforií. Vyšlo najevo, že tak závažné zásahy do životů se dělaly lehkovážně a nedbale − i proti zájmům pacientů.

Dětská lékařka Hilary Cassová, která vyšetřování vedla, dospěla k závěru, že klinika jednala ve shodě s tendencí genderových podnětů, kdy se vůbec nebralo v úvahu, že impulsem ke změně pohlaví jsou psychické problémy a zcela nezodpovědně se mladistvým podávaly blokátory puberty.

Kliniku nyní žaluje několik stovek rodičů a dětí. Řada lékařů kliniku opustila před lety, protože ze strany vedení působil tlak nebrat v úvahu důkladnější vyšetření pacientů s přáním změny pohlaví.

Také ve Skotsku je patrný odpor proti připravovanému zákonu o změně pohlaví. Britský ministerský předseda Rishi Sunak využil v lednu poprvé svého práva veta a nový zákon odmítl dát k podpisu králi Karlovi III. Přitom skotský parlament odsouhlasil tento „reformní zákon o uznání genderu“ velkou většinou. Reforma měla usnadňovat změnu pohlaví tím, že dotyčný by ke změně pohlaví už nepotřeboval žádné psychiatrické vyjádření. Navíc se měl minimální věk transgender osoby snížit z 18 na 16 let.

Na ještě větší odpor naráží obdobný zákon ve Španělsku. Španělské svazy lékařů a psychologů se vyjádřily, že se jedná o právní úpravu, která byla vytvořena „podle ideologických, a nikoli vědeckých kritérií a mnoha lidem by mohla přinést mnoho bolesti a lítosti,“ říká Luisa Gonzalezová, místopředsedkyně madridského lékařského kolegia.

Naopak ve Švýcarsku se může každý člověk už od 16 let rozhodnout, k jakému pohlaví tíhne, a to bez ohledu na fyzické znaky. V Německu leží návrh zákona, kdy „o vlastním sebeurčení“ může rozhodovat osoba od 14 let. To může dát impuls ke vzniku zákona o změně pohlaví, což dosud u mladistvých předpokládá psychologické vyšetření a úředně podanou žádost. Do budoucna by mělo stačit ústní vyjádření před matrikou. V případě, že rodiče s operativní změnou identity nesouhlasí, má rozhodovat soud.

Při spolkovém ministerstvu pro rodinu, seniory, ženy a mládež byl zřízen úřad vedený Svenem Lehmannem (Zelení), který má na starosti „přijatelnost sexuální a genderové rozmanitosti“. Tento úřad se stal ideologickým a transformačním centrem. Sven Lehmann má ročně k dispozici 70 milionů euro, aby vymýtil nepřátelské postoje ke queer osobám (které se cítí jiní než jako muži nebo ženy) a aby ve školách vzniklo prostředí, které přijímá tuto rozmanitost jako něco samozřejmého.

Ideologie a věda

Zde opět stojí ideologie nad vědou, genderové šílenství dospělých se přenáší na nejzranitelnější skupinu, na nezletilé ve fázi jejich duševně nejistoty a hledání sebe sama. Stále bezbožnější vlády ztrácejí vztah k realitě a k rozumu − stejně jako k vlastní identitě a původu.

Stojí za zmínku, že levicové vlády jsou kritizovány z svých vlastních řad. Směšně absurdní vyhrocení, že vlastně neexistují žádné biologické pohlavní znaky a všechno je proměnlivé − dnes muž, zítra žena − vede k rozpadu ideologické nadstavby.

Dokonce i feministická „Emma“ a levicové noviny Tageszeitung zveřejnily kritické příspěvky proti změnám pohlaví: „Jsem úplně šokovaná, co se to děje,“ vysvětluje zakladatelka hnutí „Emma“, Alice Schwarzerová v březnu 2022 ve švýcarském vysílání Rádia SRF. To, že mladí lidé si bez předchozího důkladného vyjasnění a bez souhlasu rodičů mohou úředně změnit své pohlaví, je z pohledu feministky „šílená nedbalost“.

Závěr

Je jednoznačné, že člověk má dvě pohlaví, je to dané geneticky. To je vědecky nesporné. Na to poukazuje také bioložka a nositelka Nobelovy ceny za medicínu Christiane Nüsslein-Volhardová.

Podobné reakce nebo zpřísňování zákonů v dalších evropských zemích ukazují na odpor a dávají naději, že fyzické a psychické důsledky u mladistvých, kteří si chtějí změnit pohlaví, se dostanou více do středu pozornosti.

Křesťané vědí, že Bůh měl u toho svůj záměr, když tvořil muže a ženu, každému dal určité přednosti. Rodiče, jejichž děti se najednou necítí dobře v těle se svým biologickým pohlavím, se nemusí nechat zviklat, ale mohou jejich mužskost nebo ženskost posilovat. Odborné studie dokazují, že nejistota ohledně vlastního pohlaví je jen přechodnou fází, kterou mladí lidé prostě procházejí.

Dr. Liz Jones píše:

„Jako křesťané bychom měli své děti učit, že nás Bůh stvořil každého jako muže, nebo ženu a že je normální, když procházíme určitými fázemi, Bůh nás přes ně přenese.“

Bettina Hahne-Waldschecková,
přeloženo s laskavým svolením
ze švýcarského časopisu Factum 2023/3

Podobný článek:

Narodili se ve špatném těle

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (1)
 Dal mi nový impuls.(1)
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.