Kolik svobody dopřát dospívajícím

Mladý člověk beze slov vyjadřuje: „Pevně mě drž a dopřej mi svobodu.“

Sexuální výchova v rodině (2. část)

• Naše dítě se v procesu dospívání postupně stává na nás nezávislé
• Požaduje více samostatnosti a možností se samo rozhodovat.
• To může vést k vzájemnému napětí a podráždění.
• Tato doba bývá těžká pro dospívající i pro jejich rodiče.

To, co se v pubertě děje před našima očima, patří k nejtajuplnějším událostem, které znám.

Najednou mění vztah mezi sourozenci! Najednou si dobře rozumí?

Vyžadují více samostatnosti a práva se sami rozhodovat, což může vést k silným vzájemným pnutím a podrážděnosti.

Osamostatňování bolí

Ale nebojte se. Při všech těchto výzvách a těžkých chvílích se bude váš vztah s dětmi prohlubovat. Snažte se v těchto pohnutých dobách přistupovat ke svým nyní už skoro dospělým dětem vždy nezaujatě a otevřeně.

Projevujte jim důvěru už předem, přenášejte na ně zodpovědnost za vlastní život a dopřávejte jim svobodu se rozhodovat, kdekoli je to jen možné a z vaší strany zodpovědné. Investuje do nich svou důvěru, buďte hodně trpěliví, i když je pro vás zatím těžké se vypořádávat s novou situací, kdy se najednou ocitáte v „rodině s dospívajícími lidmi“.

Nechuť a únava

Fyzický růst vyžaduje od dospívajícího člověka mnoho energie, což může vést k tomu, že vaše děti se potácejí kolem a nechce se jim do žádné smysluplné práce. Právě v takovém období dbejte na to, aby dodržovaly denní režim, tedy aby dostatečně jedly a spaly. Váš teenager možná nebude chtít pochopit, proč nemůže spát až do poledne, ale že už v deset vám musí jít pomoct s prací na zahradě. To nevadí, hlavní je, že vy jako rodiče víte, v čem jsou vaše pokyny a příkazy dobré. Že nesnáší domácí práce? To není problém, pokud je udělá. Copak vy děláte rádi všechno, co každý den udělat musíte?

Vždycky mě udivuje, jak tvrdošíjně mnoho současníků proklamuje samostatnost dospívajících lidí, i když vývojová psychologie a výzkum mozku v mnoha studiích a pojednáních dokazuje, že by to mělo být naopak. Lutz Jäncke, profesor neuropsychologie na curyšské univerzitě, k tomu píše:
„Čelní lalok, tedy ta část mozku, která je bezprostředně za čelem, zraje až do dvacátého roku života. Díky změnám v orgánu, kterým přemýšlíme, prožívají dospívající lidé svět po určitou dobu jinak – a v mnoha situacích prostě nevědí, co dělají. Z hlediska hardware jsou mladí méně schopní obezřetně plánovat, odolávat impulzům nebo odhadovat důsledky. Chybí jim účinná sebekontrola.“

Přijímat je a brát je vážně

V souvislosti s tím, že osobnost dospívajících ještě není stabilní, více než dospělí touží po uznání a potvrzení ze strany stejně smýšlejících lidí. Často to hledají a nacházejí ve skupině vrstevníků, se kterými tráví mnoho času. Je pak pochopitelné, že tato skupina má – v pozitivním i negativním směru – velký vliv na vývoj vašeho dospívajícího dítěte, a proto se určitě vyplatí dopřát mu přístup ke skupinám, které se projevují pozitivně.
Jsem si samozřejmě vědoma toho, že přátelství se nedá nařídit. Určitý vliv však rodiče jistě mají.
Teenageři touží po uznání a lásce a vedle sounáležitosti se skupinou potřebují mít také přístup do světa dospělých. Chtějí, aby je vnímali a brali vážně. Dospívající jsou rádi, když s nimi na úrovni dospělých mluvíme o Bohu a o světě a často si také nechají mnohé vysvětlit. Cítí to jako poctu, když jim jako přátelé – pokud to v jednotlivých případech považujeme za přiměřené – nabídneme tykání a váží si toho, když dbáme na to, aby je druzí nepomlouvali a neponižovali.

Denní program a využití volného času

Při všem porozumění pro únavu dospívajících nepřipusťte, aby vaši mladí lidé pořád jen celé dny proleželi v posteli, u počítače nebo se tahali s nějakou partou. Veďte své děti k tomu, aby dělaly to, co je smysluplné, veselé, k tomu, co je pro ně výzvou. Nevadí, když si sáhnou na své hranice. Zkušenost, kdy dojdou na konec svých sil, tvoří důležitý stavební kámen ve vnímání sebe sama a v rozvíjení vlastní osobnosti. Sami vynaložte pro své mladé i určitou námahu, tím své dceři, svému synovi prakticky ukážete, že vám stojí i za to, abyste se pro ně osobně angažovali a investovali do nich čas.

Některé dospívající je třeba až násilím vláčet na některé rodinné akce. Ale mnoho rodičů má zkušenost, že po fňukání, případně i nepříjemné hádce, byli nakonec všichni spokojeni a večer se k smrti unavení, ale přitom šťastní vracejí domů. Však zkuste nepovolit. Tito mladí lidé za fasádou otrávenosti a nezájmu číhají na to, že je vylákáme z křoví a občas donutíme, aby byli šťastní.

„Drž mě pevně!

I když mladí lidé kladou velký důraz na osobní svobodu, od nás dospělých očekávají, že je budeme chránit před věcmi, které jim škodí. Jeden známý mmá zkušenost, kterou jen tak nezapomene.
Jeho čtrnáctiletá dcera dostala pozvání na víkend s dalšími mladými lidmi u stejně starého kamaráda, jehož rodiče odjeli. Náš známý se svou manželkou s tím vnitřně nemohli souhlasit, vždyť všichni tito dospívající lidé budou ponecháni sami sobě na celý víkend. Podle očekávání to na straně jejich dcery vyvolalo prudký nesouhlas a velmi intenzivní diskusi.
Naši známí však trvali na tom, si nevezmou na zodpovědnost, aby své dceři dovolili strávit víkend takto bez dozoru někoho dospělého. Reakce dcery ukázala, že rodiče obstáli v testu na jedničku!

Celý text najdete v čísle 1/2014

Regula Lehmannová

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.