Kůlna

Teta Lipková podá klíč Ríšovi. Ten má s otvíráním práci, protože starý zámek jde ztuha a pořádně skřípe! Dveře se rozletí a všechny děti se tlačí dovnitř. Tam zůstávají v úžasu stát.

„Jé,“ uklouzne Lídě.

Po chvíli Tonda vzdychne: „Tady nic nenajdeme!“

„Tady je teda nepořádek!“ souhlasí Ríša s kamarádem.

Má pravdu. Kůlna je plná starého harampádí, všechno naházené na sobě. Různé staré stroje, přístroje, polámaný nábytek, střepy skla, pytle s hadry, papírové pytle, ze kterých se sype křída a písek, kbelík se štěrkem, další kýbl se železnými součástkami. Tamhle je hromada dřeva a uhlí, velké a malé krabice, různé kartony, hromady balíků novin a knih a mezitím ještě spousta drobností.

Naďa najednou zapiští: „Íííííí!“ a ukazuje prstem do rohu.

Ríša se směje: „A to byla jen malá myška!“

Ale Naďa, Lída a Táňa jsou už z kůlny venku, mají z ní hrůzu.

„Pojďte,“ říká teta Lipková a zavírá za dětmi dveře.

Když stojí s klíčem v ruce přede dveřmi, pan Dvořák je zve dovnitř. V malém útulném pokoji si všichni sedají kolem kulatého stolu.

Pan Dvořák si odkašle: „Budete se divit, proč vás teta Lipková zavedla během nedělní školy do mojí staré kůlny, kde je takový nepořádek. To byl můj nápad, protože jsem vám chtěl něco vyprávět. Už jsem o tom s ní mluvil a ona říkala, že je to dobrý nápad.

Když jsem byl mladý, v Boha jsem nevěřil. Vlastně jsem o Pánu Ježíši slyšel teprve nedávno.

Dřív jsem měl velké plány. Chtěl jsem mít nějaké dobré zaměstnání a vydělat spoustu peněz, procestovat svět, mít hodně přátel, postavit si hezký dům, mít rodinu a tak dál…

Měl jsem hodně cílů, některé se mi podařilo uskutečnit, některé ne. Většinou se mi v životě dařilo docela dobře. Měl jsem rodinu, střechu nad hlavou, měl jsem co jíst a čím se oblékat, měl jsem práci, ze které jsem sice nezbohatl, ale vždycky jsem vydělal tolik, abych se tu a tam mohl někam vydat na cestu.

Navenek se mi opravdu vedlo docela dobře, ale uvnitř, v sobě jsem měl vždycky takovou touhu… a nevěděl jsem po čem. Zkoušel jsem všechno možné, ale ta touha zůstávala pořád neukojená.

Celý článek najdete v Ethosu 2006/4

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.