Citát z Bible:
Zpívaný žalm. Píseň ke dni odpočinku. Jak dobré je vzdávat Hospodinu chválu, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy,
Ž 92,1-2 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Byla to doba, kdy se rozdávalo. Rozdávaly se velké pozemky. Každá rodina, celé příbuzenstvo dostalo kus území zaslíbené země. Nikdo za to nemusel platit, všichni něco dostali. A každý věděl, že je to od Boha a jeho rodině to bude patřit napořád.
Ale jednomu kmeni se zdálo, že jich je moc a dostali malé území, chtěli víc. Šli tedy za Jozuem, který zemi rozděloval, a vyjádřili, že by chtěli víc. Co jim na to Jozue řekl?
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Ano, je vás hodně, potřebujete velké území. Vaše přidělené území sice je sice kopcovité, jsou v něm nepřátelé, ale je stačí vám. Je vás dost, máte velkou sílu, jděte, lesy v kopcích vykácejte, nepřátele si podrobte a budete mít území, kolik potřebujete.
Jinými slovy: Ano, je vás dost, ale to neznamená, že si budete jen užívat a nic nedělat. Máte sílu, máte velké území. A abyste z něho něco měli, vynaložte úsilí. Vím, že nepřátelé jsou silní, mají pokročilé zbraně (železné válečné vozy), ale Hospodin je na vaší straně a on vašemu úsilí − pokud uvidí, že nějaké úsilí vynakládáte − požehná, dá vám vítězství a země bude vaše.
Zdá se nám někdy, že máme málo? No tak vynaložme úsilí a získejme to, co potřebujeme. Jako první nás asi napadnou peníze − těch jako bychom vždy měli málo. Ano, vydělávat peníze stojí námahu. A to patří k životu.
Řekl bych, že peníze nejsou to nejdůležitější, čeho možná máme málo. Co třeba čas? Vědomosti? Skutečné přátelství? Životní náplň, která by stála za to? Nebo ještě něco jiného? Co vnímáte vy, že byste něčeho z toho potřebovali víc?
Bůh nám to dal na dosah ruky, ale je třeba, abychom ruku natáhli a brali. Natáhnout ruku někdy znamená námahu a vytrvalost, ale takovým způsobem si můžeme přivlastňovat to, co nám Bůh dává.
Kolikrát fňukáme, že se nám to či ono nelíbí, že lidi mají pro nás málo porozumění, že se nám nedaří, že... Ale rozhlédněme se kolem. Jsme ochotni vynaložit námahu? Ve věcech všedního života s tím, myslím, nemáme velký problém. Chodíme do školy, do práce, staráme se, abychom měli, co potřebujeme. Ale jak je to v oblasti našeho vnitřního života. Nenaříkáme si někdy, že bychom chtěli (zvlášť u druhých) víc nadšení, zájmu, aby Bůh dělal v našem životě něco velkého, aby víc lidí uvěřilo, aby to mělo vliv i na nevěřící lidi, aby žili morálně...
Věřím, že i to je dostupné, jen kdybychom vynaložili víc úsilí správným směrem. Jsme ochotni něco obětovat, třeba víc času do osobního modlitebního života, do poznávání Bible, samého Boha? Řekl bych, že i náš vnitřní, duchovní život odpovídá tomu, kolik do něj investujeme, jak o něj pečujeme, jak do něj vkládáme úsilí a také nakolik počítáme s Boží mocí v našem životě.
Jan Vopalecký, květen 2019
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
(14) I vytýkali Josefovci Jozuovi: „Proč jsi nám dal za dědictví jeden los a jednu oblast? Jsme lid početný, protože Hospodin nám tak mnoho požehnal.“
(15) Jozue jim řekl: „Jste-li lid početný, vytáhněte do lesů, tam na území Perizejců a Refájců, a vykácejte je, když je pro vás Efrajimské pohoří těsné.“
(16) Josefovci namítali: „Pohoří nám nepostačí. A všichni Kenaanci, kteří sídlí v dolině, mají železné vozy, jak v Bét-šeánu s jeho vesnicemi, tak v dolině Jizreelu.“
(17) Jozue odpověděl domu Josefovu, Efrajimovi a Manasesovi: „Jste početný lid a máte velkou sílu. Nebudete mít jeden los.
(18) Bude vám patřit pohoří. Protože je zalesněné, vykácíte je, a kam až vybíhá, bude vám patřit. Podrobíte si Kenaance, třebaže mají železné vozy a jsou silní.“
Jozue 17