Rozumíte své cestě?

Ptám se, jestli to, co děláte, vám dává smysl, nějaký hlubší smysl. Možná jestli víte, kam směřujete a proč.

Z pohledu křesťana bych se zeptal, jestli to vnímáte jako Boží cestu pro sebe. Nemusíte vědět, co přesně vás na ní čeká, ale s důvěrou v Boha můžete jít bez obav. Stejně jako dítě věří, že po známé cestě dojde ze školy domů, zvlášť když ho u školy čeká maminka. − Dává vám vaše cesta, životní cesta smysl?

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

kolektiv
Proměněná
Inspiramo, běžná cena 220 Kč
Naše sleva: 7 Kč
Vaše cena: 213 Kč

ks

Přímý člověk rozumí své cestě. (Přísloví 21,29)
Moudrost chytrého člověka je rozumět své cestě. (Přísloví 14,8)

1. Hledání životní cesty

Nedávno si mi postěžovala mladá gymnazistka: „Když já nevím, kam se mám přihlásit na výšku...“ Sice neví, ale je dobře, že o tom přemýšlí. Jsou jiní, kteří o tom ani nepře­mýšlejí!

Zarazilo mě, jak a jestli vůbec lidé přemýšlejí o životě, o své životní cestě. Je dobře, když člověk své cestě rozumí. Ví, proč, kudy a kam chce jít, přemýšlí o jednotlivých krocích a o cíli. Všechno mu do sebe zapadá a má promyšleno, co bude dělat i v nepřed­vída­ných situacích.

Jak ale své cestě porozumět? Všechno přece nemůžeme dopředu vědět! To je pravda, ale přece! Moudrý člověk dokáže předvídat − a věřím, že i v dnešní době lidsky nepřed­vída­telných možností a událostí.

Možná to bude stále náročnější, ale uklidňuje mě, co říká Bible, například: „...Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě.“(Jozue 1,8) Vy byste nechtěli, aby se vám dařilo všechno, na co sáhnete?

Tomu zdaru předchází poznámka, že to platí pro toho, kdo přemýšlí o Božích pravidlech a o tom, jak je v životě uplatňovat.

2. Průvodce na životní cestu

V turistice, při cestě na dovolenou i v případě životní cesty se vyplatí, když nám někdo osvědčený doporučí cestu, kudy jít. Kolikrát se mi to osvědčilo na cestách do Chorvatska. Dobrá pohoda je také jet ve dvou, na neznámé cestě se vyplatí mít přítele na telefonu, kterému popíšu, kde jsem. Přítel se vyzná a poradí, kudy dál.

Přesně tohle nám nabízí Bůh pro naše životní cesty: „Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko.“ (Ž 32,8) Nemůžu pominout okolnost, že tento slib se týkal Davida, když zhřešil a opravdu toho litoval. Dokud hřích bagatelizoval, dokud pocit viny držel v sobě, nic se nedělo a on si připadal jako zbloudilec. Když všechno přiznal, Bůh ho ujistil, že mu dá moudrost, ukáže cestu, poradí a bude ho doprovázet. Takových šéfů jako je Bůh máme v životě hodně málo.

3. Svěřovat se se svou cestou

Jinde nás Bible vyzývá: „Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.“ (Ž 37,5) V tomhle se mi líbí maminky s dětmi na pískovišti. Jedna druhé vykládá, co se jí stalo, co má za problémy, ptá se, co by ta druhá udělala, jak to vyřešit − jedna druhé svěřuje cestu. Vyslechne jednu radu, druhou radu, pokývá hlavou, a zařídí se podle některé z nich.

Svěřit svou cestu Hospodinu a spolehnout se na něho, to je vyšší kategorie. Pak člověk jenom kouká, jak Bůh jedná. Bůh je víc a vidí dál než kterákoli maminka.

S takovým průvodcem se nemusím bát, co mě na mé životní cestě možná potká, ale mám klid, protože vím, že někdo je se mnou. Když maminka jde vyřizovat na úřad něco náročného, je pro ni úleva, když má s sebou manžela nebo třeba svého tatínka. Jít první den na střední školu sám − nebo jít se spolužáky se základky − to je také rozdíl!

4. Navigace cestě nerozumí

Používáte na cestách navigaci? Je to dobrý průvodce, řekne kudy jet, kde je nějaké zdržení, kde jsou radary, ale přece... Raději mám společnost, třeba někoho, o kom vím, že jednak cestu i okolnosti zná, ale taky dokáže ocenit styl jízdy, vypráví, kudy právě jedeme, je to někdo, s kým můžu diskutovat − to mi navigace nenahradí.

Rozumět své cestě znamená
vědět kam jdu a proč tam jdu,
mít jakousi jistotu, že tam dojdu,
a musí mě to vnitřně naplňovat.

Kdysi jsem se bavil s člověkem, který pořád jezdí s navigací. Když jsem se ho během vyprávění o cestě do Budapešti zeptal, jestli jel přes Nitru, nevěděl. Navigaci nevylučuju, uznávám ji, ale rád své cestě rozumím lépe. Co je pro mě „navigací“ v životě, kvůli které nevím, kudy jedu, kvůli které nevnímám cestu a život kolem − a pak nerozumím a nedokážu ocenit, jak dobře mě Bůh v životě vede?

5. Rozumět své cestě? To přitahuje druhé!

Konkrétní příklad. Abraham uslyšel Boží volání a šel. Dávalo mu to smysl − i když jeho okolí možná ne. Ale když se po letech podíval, nebo spíše, když ho Bůh občas zastavoval, tak stále jistě viděl, že mělo smysl Boha poslechnout a jít do neznáma.

Abrahamův synovec viděl, že Abraham zná smysl, že má cíl, viděl, že Abraham rozumí své cestě − a tak se vydal s ním. Ale Lot sám neporozuměl. Myslel si, že Abrahamovi jde jen o zbohatnutí, získání území, možná věhlasu − a podle toho se Lot zařídil. Zanedlouho v životě ztroskotal a nezbylo mu nic. Nepochopil smysl své cesty, nedohlédl tam, kam Abraham. Ten se díval nad svá stáda, nad své zlato a majetek, díval se na nebeské město, viděl splněné Boží sliby. A i když se nedožil splnění všech, jeho cesta a jeho život měly smysl.

Rozumět své cestě znamená vědět kam jdu, mít jakousi jistotu, že tam dojdu, a musí mě to vnitřně naplňovat. Možná jste měli, pocit, že své cestě rozumět nepotřebujete. Chtěl jsem vás získat pro to, abyste jí chtěli rozumět.

Já jsem svůj život dal Bohu k dispozici a on se postaral, aby moje cesta byla srozumitelná a dávala smysl.

Jan Vopalecký, únor 2024

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (2)
 Dal mi nový impuls.(1)
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.