„Matka Země“ na úkor matek dětí

V dnešní době jsme svědky rozvoje antikřesťanské eko-ideologie, která považuje děti za někoho, kdo ubližuje životnímu prostředí. Novopohanské náboženství „Matka Země“ se odůvodňuje pseudovědeckými argumenty.

Další tendence likvidovat rodinu

Proti tradičnímu svazku rodičů-manželů a jejich dětí, kde všichni stojí jeden za druhým, mají se rádi a nesou za sebe navzájem zodpovědnost, se obrací genderová politika. Teď se zvedá další ideologie, která jde přímo proti rodině. Je to antikřesťanský a člověku nepřátelský obraz světa a člověka, podle kterého domněle existenčně ohrožené blaho celé země vytváří nutnost, aby vznikla celosvětové společnost, která by byla v souladu s klimatem. Děti mají podle tohoto pseudovědecky zdůvodněného negativního proroctví především jednu charakteristiku: škodí životnímu prostředí. Je třeba omezit počet lidí.

Děti škodí životnímu prostředí

Jürgen Liminski, vedoucí Institutu pro demografii, všeobecné blaho a rodinu sleduje s obavami, jak vzniká „v podstatě zvířecký obraz člověka“, podle kterého člověk není oduševnělá bytost s bezpodmínečným právem na život, ale někým, kdo ubližuje klimatu. „V USA se lidé tohoto směru označují jako „childfree“, „uvolnění od dětí“, nebo jako gink (Green inclination, no kids), což znamená asi tolik jako bezdětný z ekologických důvodů.“

Zejména v Německu se toto téma v souvislosti s tématy ochrany životního prostředí mění v hysterii, obává se Liminski. Rodina musí ospravedlňovat svou samozřejmost. Rodiny s více dětmi budou muset vysvětlovat, proč jimi „zatěžují“ životní prostředí, a tedy lidstvo.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Brian h. Cosey
Život mezi indiány, David Brainerd
Didasko, běžná cena 220 Kč
Naše sleva: 7 Kč
Vaše cena: 213 Kč

ks

Dnes je na vzestupu pohled na plození dětí jako na něco nezodpovědného, protože to škodí životnímu prostředí. Například v článcích autorky Vereny Bruschweigerové („Kinderfrei statt kinderlos“), která považuje plození dětí za „reakcionářský projekt“ ničící klima: „Rozsah zátěže životního prostředí způsobeného jediným dítětem, které se v Německu narodí, lze vyvážit lety mnoha letadel nebo snědením mnoha steaků.“

Obhájci bezdětnosti jako Brunschweigerová podporují „Římský klub“, který prohlašuje, že mezi možnosti, jak dále omezovat růst počtu obyvatel, aby se v ideálním případě dostal do záporných čísel, patří také antikoncepce a interrupce; Římský klub doporučuje, aby se ženám, které neměly víc než jedno dítě, vyplácel bonus 80 000 dolarů.

„Jedno dítě škodí životnímu prostředí stejně jako dvacet aut BMW“ hlásá titulek v časopise „Stern“ a odvolává se na studii švédské Univerzity v Lundu, podle níž je dítě největší zátěž pro životní prostředí, jakou člověk může způsobit. Jedno dítě prý zatíží přírodní prostředí ročně 58 tunami CO2. Studie dvou amerických vědců zveřejněná v časopise „Science“ požaduje, aby světová konference o klimatu přijala opatření proti růstu počtu obyvatelstva.

V novinách a talk-shows se stále častěji propaguje bezdětnost – údajně z morálních důvodů s ohledem na životní prostředí. Ta se měla uplatňovat už před desetiletími, viz například „Společenská smlouva pro velkou transformaci“, kterou předložila tzv. „Vědecká rada spolkové vlády pro globální změnu klimatu (WBGU)“. Už v roce 2009 byla vyhlášena tato pseudověda na konferenci o klimatu v Kodani. „Spolek pro optimální populaci“ doporučoval kontrolu počtu obyvatel jako prostředek proti předpovídané změně klimatu.

Nanejvýš jedno dítě!

Tito ochránci životního prostředí si berou příklad v čínské politice jednoho dítěte. Čínská místopředsedkyně národní komise pro plánování obyvatelstva a rodiny, Zhao Baige, označila na této konferenci o klimatu v roce 2009 kontrolu počtu obyvatelstva jako „klíč dosažení dohody o klimatu“. Citovala studii z „London School of Economics“, podle které každý sedmý dolar, který se investuje do plánování rodiny, sníží emise CO2 o více než jednu tunu. Tato nehorázná argumentace je zcela v souladu s idejemi největší organizace pro interrupce na světě, International Planned Parenthood Foundation, která vidí čínskou interrupční politiku jako svůj příklad.

Před tímto vývojem doslovné nenávisti dětí varoval Brenan O’Neill, šéfredaktor liberálního britského časopisu Spike, už v roce 2011: „Lidem nepřátelský podtón spočívá v tom, aby se západo-východní projekt kontroly porodnosti rozšířil z Číny na celý svět – s cílem „celosvětové politiky jednoho dítěte“. V americkém státě Georgia stojí od roku 1979 památník, na němž je napsáno deset přikázání nového antikřesťanského světového řádu. Jedno z přikázání zní: „Udržujte lidstvo v trvalé rovnováze s přírodou v počtu pod 500 milionů.“

Klimatické náboženství a jeho nesplněná proroctví

Pohanské náboženství „Matka Země“ se zdůvodňuje pseudovědecky zbožňováním sekulárního proroctví o oteplování země a zvedání hladiny světových moří. Člověku se ještě nikdy nepodařilo něco předpovědět. Tím, co se nakonec stalo, byli lidé vždy překvapeni. Svou roli hraje příliš mnoho parametrů, které nelze předvídat. Jediné předpovědi, které se splnily s matematickou přesností, pocházejí z Bible.

Nejlepší případ nesplnění rádoby vědeckých předpovědí pochází z „Římského klubu“, který je průkopník na cestě do krásného nového světa klimatické spravedlnosti. Dokument nazvaný „Hranice růstu“ označovaný jako „studie“, jehož se prodalo 30 milionů výtisků, nabízel v roce 1972 přehršel katastrof. V této eko-apokalyptické slátanině se to jen hemžilo výrazy jako „přelidnění“ nebo výpočty, že do roku 1990 dojdou světové zásoby ropy. Dnes jsou známa její naleziště v rozsahu větším, než se vědělo v roce 1972.

Už čtyři roky předtím vyvolal bestseller „Populační bomba“ svým předpovídáním pochybnosti, zda v osmdesátých letech budou „stamiliony lidí umírat hlady“ kvůli domnělému přelidnění. Požadovala se nucená sterilizace obyvatelstva po celém světě, aby se dosáhlo jeho omezení na dvě miliardy. Vědecký žurnalista Thilo Spahl připomíná, že nastal pravý opak těchto hororových předpovědí: „Počet obyvatelstva stoupl o další tři miliardy lidí, a přesto je dnes k dispozici více potravin, než v dobách vzniku oněch ponurých prognóz.“

Přelidnění?

Základní chyba celé teze o přelidnění spočívá podle britského novináře Daniela Ben-Amiho v tom, že lidi vidí jen jako konzumenty, ale ne jako bytosti s duší, jako producenty: „Přitom se pouští ze zřetele skutečnost, že člověk má dvě ruce a mozek. Právě tyto nástroje nám umožňují otevírat nové zdroje a svět přírody proměňovat podle našich potřeb.“

Přelidnění je chiméra, ne že je na světě příliš mnoho lidí, ale naopak příliš málo. Všichni zavraždění, všechny utracené děti chybí. Copak bylo „dobrého“ na tom, že byli zabiti ve prospěch životního prostředí? Bylo možné je uživit? Samozřejmě! Kdo se podrobněji zabývá touto tématikou, poznává, čeho je člověk schopen, co dokáže vyvinout. Vidí, kde lze půdu zúrodňovat, jak se dá hospodařit a přitom být šetrný životnímu prostředí.

Klimatická totalita

Historik Profesor Manfred Wippermann už v roce 2011 upozornil, že úsilí o „globální společenskou smlouvu“, o „nový spravedlivý světový řád“, jak to vyžadovala výše zmiňovaná „Vědecká rada“ spolkové vlády, v sobě obsahuje totalitní dopady.

Řeč těchto aktivistů, kteří požadují například „mezinárodní alianci průkopníků změny“, připomínají Wippermannovi „fašistickou nebo komunistickou internacionálu.“ Řeč těchto „negativních utopistů“ mu nahání strach, když podle toho také jednají.

A nakonec, říká Wippermann, tito klimatičtí aktivisté požadují nadnárodní světovou správu, klimatickou diktaturu. Wipperman dává najevo znepokojení, že tito klimatičtí aktivisté chtějí odstranit národní státy. Jde jim o „jeden nadnárodní superstát, společenství států s kolektivní zodpovědností a organizacemi, které mají kompetenci zasahovat.“ Požadavky, které jdou tímto směrem, vznáší dnes široká koalice počínaje vedoucími evropskými politiky a papežem konče. Z historie je známo „dost lidí, kteří chtěli zlepšit svět poté, co napřed prorokovali jeho zánik a vytvořili nedemokratické systémy k prosazení svých názorů,“ varoval už tehdy Wippermann.

Vědecký novinář Andreas Müller, sám ateista, popisuje tento eko-fašistický pohled jako v podstatě náboženské hnutí, ovšem bez Boha: „Nějaká vyšší bytost by je mohla naučit přinejmenším pokoře.“ Píše: „Kdo nám však odpustí naše hříchy způsobené konzumací cukru, masa, přizpůsobováním přírody našim potřebám tím, že používáme techniku, jezdíme auty…, když o Bohu už není řeč? A na jaký poslední soud se máme připravovat, když příchod Ježíše Krista pro průměrně zeleného člověka nic nepředstavuje? Stručně řečeno: Sekulární náboženství, náboženství bez Boha je náboženství bez jakéhokoli důvodu k existenci, které neusiluje o nic − je to ideologie ničeho.“

„Velká transformace“ se nesměřuje k blahu zvířat, rostlin, klimatu ani budoucích generací, ale má za cíl uctívat mrtvého boha, který nám nic neslíbil, nebe ani záchranu.

Thomas Lachenmaier
Vybráno ze švýcarského časopisu Factum, 2019/3, str. 30-31.
Zveřejněno se svolením
Mezititulky www.ethos.cz

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(3)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.