Citát z Bible:
A tuto hůl vezmi do ruky; budeš jí konat znamení!
2M 4,17 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.
Muž potřebuje, aby mu žena projevovala úctu, tak si ho udrží! Žena potřebuje mužovu lásku − a opravdová láska je oběť!
Byl jednou jeden Abraham a ten se často díval nahoru. Jednou se mu při tom dívání nahoru ukázal Bůh a řekl mu: „Abrahame, dám ti zemi! Stačí, když se sbalíš a půjdeš, kam tě povedu.“
Země Abrahama možná lákala, ale já se domnívám, že ještě více ho lákal ten Bůh, který se mu ukázal a zemi mu slíbil.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Abraham poslechl. Opustil pohodlí dosavadního života a vyrazil. Do zaslíbené země došel, ale zrovna tam bylo sucho a on a jeho dobytek neměli co jíst.
Tentokrát se Abraham jaksi zapomněl dívat nahoru. Rozhlédl se jen vodorovně (nevím, jestli i dolů) a zamířil do Egypta. Tam na pohled vzhůru zapomněl úplně. Při vodorovném pohledu viděl svou krásnou ženu Sáru, ale viděl také lačné, závistivé a zlomyslné pohledy mužů kolem sebe. Aby předešel problémům, hrál na to, jako že je to jeho sestra. Nakonec to prasklo, oba sice bez újmy vyvázli, ale trhli si ostudu − v podstatě za to, že se nedívali nahoru, ale vodorovně.
Pak nastaly hádky 1. Mojžíšova 13 mezi jeho zaměstnanci a zaměstnanci jeho synovce Lota. Abraham mu nabídl: rozhlédni se a vyber si, kam půjdeš, já půjdu na druhou stranu. Lot se podíval vodorovně, spíš mírně z kopce a vybral si úrodné údolí. Abrahamovi zbyly hornaté pastviny.
Tehdy mu Bůh řekl: „Abrahame, podívej se kolem sebe, celou tu zemi ti dám.“ Abraham se rozhlédl a pak se podíval nahoru, jak z oltáře vystupuje vůně z oběti a řekl:
Pak se Abraham doslechl, že Lota a celé město zajali nějací darebáci. 1. Mojžíšova 14 Abraham se okamžitě sebral a vyrazil mu na pomoc, aby ho zachránil. Bylo to v noci a Abraham a jeho muži snad naslepo, možná i se zavřenýma očima, pobili všechny nepřátele a Lota vysvobodil.
Dále se Abrahamův život odvíjel střídavě nahoru a dolů. Když se rozdělovala kořist z války, kde Abraham jasně zvítězil, Abraham se podíval nahoru a řekl, ať si všechno nechají, věřil, že Bůh mu dá dost.
Teď možná Abraham nevěděl, co má dělat, tak ho zase Bůh vyzval: „Podívej se na hvězdy a spočítej 1. Mojžíšova 15,1-5 je! − tolik budeš mít potomků.“ (V té době ho trápilo, že je bezdětný). Abraham se podíval nahoru a z počítání hvězd ho pěkně bolelo za krkem.
Navzdory všem zkušenostem, které Abraham už měl s Božími splněnými sliby, ho ta bezdětnost trápila − a ještě víc jeho ženu. Tak se rozhlédli vodorovně kolem sebe, jak se to dělá kolem nich a vymysleli, že Abraham se vyspí se Sářinou služkou a třeba z ní budou mít dítě.
To se ale moc nepovedlo. Dítě se sice narodilo, ale služka si začala ze Sáry dělat legraci, děcko jim taky moc radosti nenadělalo, spíš problémy a starosti.
Jednou k večeru seděl Abraham před stanem a koukal do dálky. Sice vodorovně, ale tentokrát jaksi jinak. V dálce uviděl tři muže a on pocítil, že to je vzácná návštěva. Byla. Byl to sám Bůh, který přišel k Abrahamovi a Sáře na návštěvu. Mimo jiné jim oznámil, že do roka se jim narodí dítě.
Když syn Izák vyrostl, Bůh Abrahama požádal, aby mu syna obětoval. Těsně předtím, než to dovršil, se však podíval nahoru a viděl, jak Bůh říká: „To stačí!“ Izák zůstal ušetřen a místo něho Abraham obětoval beránka.
Bůh oceňuje Abrahama jako člověka, který se díval nahoru. Chodil sice po zemi, kterou mu Bůh dal, ale Abraham chtěl víc, v hloubi duše směřoval ještě výš: toužil po nebeské vlasti. Za takové lidi se Bůh nestydí! Avšak touží po lepší vlasti, to jest po vlasti nebeské. Proto se Bůh za ně nestydí, je-li nazýván jejich Bohem, neboť jim připravil město. (Židům 11,16)
Budeme-li upřímní, každý člověk touží po něčem lepším, vyšším. Bůh dobře ví, že celé stvoření vyhlíží, až nastane čas, kdy už nebude nic marné, kdy budeme žít naprosto svobodně a spokojeně, jak to dokáže zařídit jen Bůh. A on to jednou zařídí!
Jan Vopalecký, říjen 2021
Podobný článek: Jakým pohledem se díváte?
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!