Nahoru, nebo vodorovně

Byl jednou jeden Abraham a ten se často díval nahoru. Jednou se mu při tom dívání nahoru ukázal Bůh a řekl mu: „Abrahame, dám ti zemi! Stačí, když se sbalíš a půjdeš, kam tě povedu.“

Země Abrahama možná lákala, ale já se dom­ní­vám, že ještě více ho lákal ten Bůh, který se mu ukázal a zemi mu slíbil.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

W. W. Wiersbe
Po každé ráně jsem trochu výš
Didasko, běžná cena 190 Kč
Naše sleva: 11 Kč
Vaše cena: 179 Kč

ks

Láká tě spíš to,
co Bůh slibuje,
nebo sám Bůh?

Vodorovně

Abraham poslechl. Opustil pohodlí dosa­vad­ního života a vyrazil. Do zaslí­bené země došel, ale zrovna tam bylo sucho a on a jeho dobytek neměli co jíst.

Tentokrát se Abraham jaksi zapomněl dívat nahoru. Rozhlédl se jen vodo­rovně (nevím, jestli i dolů) a zamířil do Egypta. Tam na pohled vzhůru zapomněl úplně. Při vodo­rovném pohledu viděl svou krásnou ženu Sáru, ale viděl také lačné, závistivé a zlomyslné pohledy mužů kolem sebe. Aby předešel pro­blé­mům, hrál na to, jako že je to jeho sestra. Nakonec to prasklo, oba sice bez újmy vyvázli, ale trhli si ostudu − v podstatě za to, že se nedí­vali nahoru, ale vodo­rovně.

Nahoru

Pak nastaly hádky 1. Mojžíšova 13 mezi jeho zaměst­nanci a zaměst­nanci jeho synovce Lota. Abraham mu nabídl: rozhlédni se a vyber si, kam půjdeš, já půjdu na druhou stranu. Lot se podíval vodo­rovně, spíš mírně z kopce a vybral si úrodné údolí. Abra­hamovi zbyly hornaté pastviny.

Tehdy mu Bůh řekl: „Abrahame, podívej se kolem sebe, celou tu zemi ti dám.“ Abraham se rozhlédl a pak se podíval nahoru, jak z oltáře vystu­puje vůně z oběti a řekl:

„Děkuji, Bože,
skvělé!“

Naslepo

Pak se Abraham doslechl, že Lota a celé město zajali nějací darebáci. 1. Mojžíšova 14 Abraham se okam­žitě sebral a vyrazil mu na pomoc, aby ho zachránil. Bylo to v noci a Abraham a jeho muži snad naslepo, možná i se zavře­nýma očima, pobili všechny nepřá­tele a Lota vysvo­bodil.

Když člověk žije s Bohem,
pak vítězí i potmě.

Nahoru a dolů

Ať si všechno nechá!

Dále se Abrahamův život odvíjel střídavě nahoru a dolů. Když se rozdě­lo­vala kořist z války, kde Abraham jasně zvítězil, Abraham se podíval nahoru a řekl, ať si všechno nechají, věřil, že Bůh mu dá dost.

Bolest za krkem

Teď možná Abraham nevěděl, co má dělat, tak ho zase Bůh vyzval: „Podívej se na hvězdy a spočítej 1. Mojžíšova 15,1-5 je! − tolik budeš mít potomků.“ (V té době ho trá­pilo, že je bezdětný). Abraham se podíval nahoru a z počí­tání hvězd ho pěkně bolelo za krkem.

Vodorovně

Navzdory všem zkuše­nostem, které Abraham už měl s Božími splně­nými sliby, ho ta bez­dět­nost trápila − a ještě víc jeho ženu. Tak se rozhlédli vodo­rovně kolem sebe, jak se to dělá kolem nich a vymys­leli, že Abraham se vyspí se Sářinou služkou a třeba z ní budou mít dítě.

To se ale moc nepo­vedlo. Dítě se sice narodilo, ale služka si začala ze Sáry dělat legraci, děcko jim taky moc radosti nena­dělalo, spíš problémy a starosti.

Vodorovně, ale...

Jednou k večeru seděl Abraham před stanem a koukal do dálky. Sice vodo­rovně, ale tentokrát jaksi jinak. V dálce uviděl tři muže a on pocítil, že to je vzácná návštěva. Byla. Byl to sám Bůh, který přišel k Abraha­movi a Sáře na návštěvu. Mimo jiné jim oznámil, že do roka se jim narodí dítě.

Do dálky a nahoru

Když syn Izák vyrostl, Bůh Abra­hama požádal, aby mu syna obě­toval. Těsně předtím, než to dovršil, se však podíval nahoru a viděl, jak Bůh říká: „To stačí!“ Izák zůstal ušetřen a místo něho Abraham obětoval beránka.

Za takové lidi se Bůh nestydí!

Bůh oceňuje Abrahama jako člověka, který se díval nahoru. Chodil sice po zemi, kterou mu Bůh dal, ale Abraham chtěl víc, v hloubi duše směřoval ještě výš: toužil po nebes­ké vlasti. Za takové lidi se Bůh nestydí! Avšak touží po lepší vlasti, to jest po vlasti nebeské. Proto se Bůh za ně nestydí, je-li nazýván jejich Bohem, neboť jim připravil město. (Židům 11,16)

Ruku na srdce!

Budeme-li upřímní, každý člověk touží po něčem lepším, vyšším. Bůh dobře ví, že celé stvoření vyhlíží, až nastane čas, kdy už nebude nic marné, kdy budeme žít naprosto svobod­ně a spoko­jeně, jak to dokáže zařídit jen Bůh. A on to jednou zařídí!

Jan Vopalecký, říjen 2021

Podobný článek: Jakým pohledem se díváte?

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (1)
 Dal mi nový impuls.(2)
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.