Nevšimla si, že má flek na šatech

Zuzana vystupovala na slavnostní pracovní poradě velmi suverénně − jako vždycky. Dávala si záležet na tom, aby dobře vypadala, aby vystupovala reprezentativně, a bylo vidět, že má o sobě vysoké mínění. Když si dávala roládu se šlehačkou, nevšimla si, že jí kousek šlehačky spadl na šaty a vytvořil se jí tam mastný flek. Nic nezpozorovala a dál se se všemi rádoby uvolněně bavila.

Někteří si však její skvrny všimli, decentně na něj sjeli zrakem a povídali si dál. “Trochu trapná situace, ale bych měl dělat?” pomyslel si každý.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Jan Vopalecký
Směr je jasný
Ethos, běžná cena 90 Kč
Naše sleva: 13 Kč
Vaše cena: 77 Kč

ks

Pán Ježíš jednou (v dopise do Sard, Zjevení 3,4) říká: „Máš však několik osob, které neposkvrnily svá roucha.“ Kdo že si neposkvrnil roucho? Nikde předtím Ježíš o nějakém rouchu, ať už čistém či špinavém nemluví. Kde to bere? „Neposkvrnili si roucho“ je vlastně ocenění. Co tím Ježíš chce říct? Vytýká mu, že se tváří jako živý, chce vypadat jako živý, ale ve skutečnosti je to jen rutina, sbor spí − kromě několika osob. Ty nespí, těchto několik osob je živých a Pán Ježíš je oceňuje slovy „neposkvrnily svá roucha“.

Sbor jako celek je mrtvý, jeho skutky nejsou před Bohem plné, nedrží se toho, jak přijal Boží slovo, a měl by se probudit. Tím, kdo dává život, je Bůh − a od něho můžeme ten život získat!

Měli jste někdy pocit, že jste mrtví? Prostě bezmocní, nerozuměli jste, co se kolem děje, ale všichni ostatní byli v pohodě? Jako byste přišli do cizího prostředí a nevíte, která bije. Není ve vašich silách vyrovnat se ostatním − jste prostě mrtví mezi živými.

Šaty se dají pošpinit tím, že naše skutky nejsou plné, možná to znamená, že dřímáme, že něco děláme napůl, bezmyšlenkovitě, bez srdce, ze setrvačnosti, bez nadšení. − Tato zvláštní analogie mezi skvrnami na šatech a hraním si na živého je sice zvláštní, ale vymyslel ji Pán Ježíš a myslím, že pro nás může být poučná. Zdá se nám, že všichni si myslí, jak jsme živí, aktivní, ale ta falešnost naší živosti, aktivit je vidět jako flek na šatech.

Najednou se cítím jako ta Zuzana, co chtěla vypadat dobře. Sice jsem sám se sebou spokojen, ale když si uvědomím, kolik věcí dělám bez zaujetí, jenom proto, aby se neřeklo, abych měl klid, abych si udržel status quo... tak najednou zjišťují, že Bůh možná vidí, že jsem pěkně zacákaný.

Je možné, že kolem nás je plno lidí − a třeba i my sami − kteří jsou samý flek, samá skvrna. Jsou prázdní, mrtví, bez života, jen si na život hrají, tváří se, že jim ta mělká zábava stačí, uvnitř jsou hladoví, mrtví, zvenku zacákaní. A možná jsme si na to zvykli, smířili se s tím, že takový je život a fleky a prázdnota nám už moc nevadí.

Co s tím? Na fleky je potřeba nějaké čistidlo. Na to, abychom získali život, který stojí za to, když se nám zdá, že jsme mrtví, má Bůh speciální čistidlo. Tím je víra, že Ježíš Kristus umřel proto, abychom mohli být očištěni. To z nás smyje všechnu špínu, všechno zlo, vyřeší prázdnotu a dá nový naplněný život. Už se nemusíme za fleky stydět, schovávat se, protože jsou vyčištěné a my teď můžeme skutečně žít a ne žít a přitom být mrtví. Však s ním zkuste sami navázat vztah.

Jan Vopalecký, říjen 2018

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.