Proč nežít pro Boha naplno?

Tohle může zavánět sektou! Někdo řekne žít naplno pro Boha, chce po vás všechen čas, peníze, práci, zavalí vás povinnostmi, co musíte a nesmíte, omezí vám kontakt s rodinou a přáteli, indoktrinují do vás nějaké teorie a kdesi cosi. − Ano tohle je sekta. Ale žít naplno pro Boha neznamená proti své vůli poslouchat nějaké lidi a přijít o vlastní svobodu.

Bůh chce, abychom jako křesťané pro něho žili naplno, a přitom nám nechává svobodu, čas, peníze i dosavadní kontakty − a to i tehdy, kdy by byl rád, abychom se něčeho vzdali..

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Jan Vopalecký
Směr je jasný
Ethos, běžná cena 90 Kč
Naše sleva: 13 Kč
Vaše cena: 77 Kč

ks

Ale vidím, že hodně křesťanů žije s Bohem takový rezervovaný život, takový napůl.

Žít pro Krista napůl je trápení pro tebe, trapnost pro okolí a stydí se za to i Bůh.

Rád se setkávám s lidmi, kteří Bohu dokázali říct: „Pane Bože, pro tebe všechno!“

Než k tomu někdo dospěje, musí si v tom udělat pořádek. Snadno se to řekne, dokonce se tak dá před někým i pomodlit, ale v podstatě to tak vážně nemyslí. Když přijde na lámání chleba, tak se ukáže, že zaměstnání, láska, děti nebo koníčky mají přednost.

Někdo jiný to raději ani neřekne, nepomodlí se tak, protože ví, že by to nedal − prostě nedospěl k tomu, že by Bohu dal, cokoli by si Bůh řekl.

Ale Bůh není vyděrač ani nás netýrá. Ví, jaké jsou naše možnosti, nechce nás zničit, umořit. Jen se dívá, nakolik mu důvěřujeme − no spíš to nám samým ukazuje, abychom my pochopili, nakolik mu důvěřujeme.

Pokud si tuto otázku neklademe nebo ji odháníme, pak je náš život plochý, nudný, naše křesťanství nás samotné nebaví, proti církvi (své a postupně všem dalším) máme tisíc výhrad − křesťanský život napůl nestojí za to.

Co to znamená? Jak začít žít naplno pro Boha? Co mu mám říct, co mám udělat?

Je to vnitřní rozhodnutí. A nemusí se to podařit napoprvé. Když se člověk rozhodne žít naplno a po chvíli zklame, pak je na místě očistný proces. Podruhé to půjde o něco hlouběji a člověk Bohu dá víc.

Očistný proces?

Asi nemám drzost nazvat to hřích, když se rozhodneme a potom na to třeba zapomeneme a žijeme „obyčejně“, nebo Bohu nedáme, co po nás chce, protože se nám to zdá hodně. Pod pojmem očistný proces rozumím časové období, ne úplně krátké, kdy si to všechno uvědomíme, Bohu svou nedůslednost přiznáme a znovu se odhodláme začít žít pro Boha naplno.

Každý další pokus znovu začít žít pro Boha naplno se vyplatí. Přibližuje nás k Bohu, odhaluje nám samým, jací jsme.

Jak začít?

Tak co to tedy znamená? Jak začít žít pro Boha naplno? Co mu mám říct, co mám udělat?

Je to vlastně modlitba, například: „Pane, otvírám ti svůj život, důvěřuji ti, že jsi dobrý a že po mne chceš vždy jen to, co vede k dobrému, byť to nemusí být příjemné. Vše, co mám, nepovažuji za své, ale za něco, co jsi mi svěřil. Pokud porozumím, že chceš, abych někam šel nebo něco udělal, tak půjdu a udělám. Máš na mě právo.“

A dále můžete takovou modlitbu rozvíjet, slibovat Bohu důvěru, třeba i když bude mlčet, i když se nebude dařit...

Bůh ty, kdo mu věří, nezklame. Přeji vám, abyste to poznali na vlastní kůži.

Ale pokud z toho máte (zatím) strach, tak... (se vraťte na začátek)

Jan Vopalecký, září 2024

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.