Citát z Bible:
Dříve než zavolají, já odpovím; budou ještě mluvit a já je už vyslyším.
Iz 65,24 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.
Co odpovíte, když se vás někdo zeptá, kdo jste? − „No, kdo bych byl? Řeknu jméno, povolání, možná doplním něco, za koho se považuji − a co z toho?“ řeknete mi asi. A co když se zeptám, jestli jste otroci, nebo svobodní? Tak se urazíte, že? Možná se zeptáte, jak to myslím, podle čeho to rozpoznávám.
Kdysi dávno nastalo v Egyptě „izraelské jaro“. Izraelci v Egyptě celá staletí otročili, ale teď se jim začínalo blýskat na lepší časy. Proslýchalo se, že utečou! Že se jich ujal jejich Bůh a vysvobodí je z otroctví.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Tak se také stalo. Tu noc, kdy Izraelci odcházeli, využilo příležitost mnoho jiných lidí, vlastně chátra, možná také otroci, kteří sice k Izraelcům nepatřili, ale zdálo se, že jejich Bůh s nimi má velkolepé záměry, tak proč se k nim nepřidat. Vyšli tedy také (Exodus 12,38).
Zpočátku tyto přimíšené lidi nebylo nijak poznat. Nebylo poznat, kdo je svou přirozeností egyptský (nebo jiný) otrok a kdo je svobodný. Navenek vypadali stejně. Celé dlouhé měsíce. Všichni chodili spolu po poušti, snášeli spolu horko a žízeň, podíleli se na stavbě stánku, viděli mocného Boha, jak hřímá z hory, jak jim dává vodu ze skály − ale jednou se jejich otrocký duch přece jen projevil.
Projevil se ve chvíli, kdy se někteří odvážili ozvat, že v Egyptě bylo líp. Tam měli dost jídla, jídlo mělo chuť, bylo ho dost − zato teď tu mají pořád jen jakési nasládlé kuličky (říkali jim mana). Teď se ti skrytí otroci a chátra projevili. Dokonce zazněl nápad vrátit se do Egypta. Co na tom, že skončí jako otroci, hlavně že se dobře nají.
Ale Bůh Izraelce vyvedl proto, aby byli svobodní! Člověka, který má svobodného ducha, nezastaví nedostatek, nenechá se na trochu dobrého jídla a pohodlí vlákat znovu do otroctví! Takoví si nade vše váží toho, že je Bůh vysvobodil z otroctví. Vyhlíželi zaslíbenou zemi. Tam bylo jejich srdce, tam směřovala jejich touha, tam už v mysli bydleli, i když zatím ještě byli fyzicky na poušti.
Zato otroka snadno nalákáte na lepší jídlo, na lepší podmínky, otrok nemusí přemýšlet o životě, o tom, čeho by jako svobodný mohl nebo chtěl dokázat. Žije si pořád jen ve svém bezpečném prostředí. Trochu sice nadává na poměry, protože se cítí unavený a znuděný jednotvárnou otročinou, ale otroctví neopustí, protože neumí žít jako svobodný − nebo se do otroctví zase vrátí.
Získat svobodu je risk. Člověk neví, jestli najde práci, jakou najde práci, jestli bude mít co jíst a kde bydlet. To všechno má otrok zajištěno. A svobodný? Nemá nic jistého. Ale je volný!
Pokud svobodný spoléhá sám na sebe, může se mu mnohé podařit, ale skutečná svoboda je v tom, že nás osvobodí Kristus: „Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými. Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni“ (Jan 8,32.36).
Pán Ježíš Kristus osvobozuje tak, že člověka vykoupí z otroctví, zaplatí za něj cenu a dá mu svobodu. Osvobozený otrok může jít, kam chce. Otrok, který skutečně pochopil cenu svého vysvobození, však zůstává nablízku tomu, kdo ho vykoupil. Z vděčnosti. A také proto, že mu určitě dá dobrou radu, dobré vedení, kdykoli bude potřebovat. Skutečně svobodní lidé žijí s Kristem a nezahrávají si s dalším otroctvím. Člověka s otrockým duchem poznáte podle toho, že za kus žvance nebo kvůli finanční jistotě zůstane v otroctví nebo se do něho zase vrátí.
Jan Vopalecký, únor 2019
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Otázka je závažnější, než si myslíme. Když člověku s otrockým duchem dáte svobodu, zůstane otrokem, neumí ji užívat. Ustrašeného člověka můžete jakkoli chránit, pořád se bude bát. Prasátku můžete dát krásnou růžovou mašličku, ono stále zůstane prasátkem. Když vozík postavíte do garáže, nebude z něho auto. Když někdo přijde do kostela, nestane se z něho křesťan. Prostředí nás sice ovlivňuje, ale nezmění naši podstatu.
Naši podstatu změní to, když nás Kristus vykoupí a dá nám svobodu. On přitom mění naši přirozenost, abychom byli skutečně svobodní.
Lid si začal Hospodinu stěžovat na těžkosti. Hospodin to slyšel a vzplanul hněvem. Tu vyšlehl mezi nimi Hospodinův oheň a pohltil okraj tábora. 2 Lid volal k Mojžíšovi. I modlil se Mojžíš k Hospodinu a oheň uhasl. 3 Proto pojmenovali ono místo Tabéra (to je Spáleniště), že mezi nimi vyšlehl Hospodinův oheň. 4 Chátru přimíšenou mezi nimi popadla žádostivost. Rovněž Izraelci začali znovu s pláčem volat: „Kdo nám dá najíst masa? 5 Vzpomínáme na ryby, které jsme měli v Egyptě k jídlu zadarmo, na okurky a melouny, na pór, cibuli a česnek. 6 Jsme už celí seschlí, nevidíme nic jiného než tu manu.“ 7 Mana byla jako koriandrové semeno a měla vzhled vonné pryskyřice. 8 Lid ji chodíval sbírat, pak ji mleli mlýnkem nebo drtili v hmoždíři, vařili v kotlíku nebo z ní připravovali podpopelné chleby; měla chuť jako pečivo zadělané olejem. 9 Když v noci padala na tábor rosa, padala na něj i mana. (Numeri 11,1-9)