Citát z Bible:
Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.
Ř 8,8 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Nevím, jestli to platí o vás, ale Bible jako by nás nabádala, abychom žili tak, že nás nic nepřekvapí. Jak to máme dělat?
Určitě ne tak, že budeme apatičtí, že na všechno rezignujeme a smíříme se s tím, že může přijít cokoli, zůstaneme klidní, i kdybychom měli prohrát nebo dokonce umřít. Takového člověka pak nic nepřekvapí, že?
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Ne, k takovému postoji nás Bůh nevybízí! Jak to teda dělat, aby nás nic nepřekvapilo?
K těmto myšlenkám mě inspiroval biblický text, že Bůh zasáhne do dění tohoto světa nečekaně: „Pánův den přijde jako zloděj v noci,“*1 ale nás tento den takto nepřekvapí. Proč?
Protože nežijeme ve tmě. Ano, kolem nás je tma, noc, ale toto prostředí nám není vlastní, my ve tmě nejsme!*2 Pro nás je přirozené žít na světle, ve dne. Zloděj ve dne buď vůbec nepřijde, ale i kdyby přišel, je to přece jen jiné, než když přijde v noci, například se mu snadněji ubráníme.
Jak tedy žít, aby nás nic nepřekvapilo? Jednoduše: Nežít ve tmě. Takže pořád mít den, žít ve světle.
Žít ve světle je pro křesťana normální. Nic neskrývá, nepotřebuje tmu, aby mu pomáhala něco tutlat. Žít ve světle znamená posvítit si na každý stín, rozuměj hřích, nechat ho, hned požádat Boha o odpuštění a jít dál svou cestou ve světle.
Kdy tedy ten Pán přijde? To nevíme, ale přijde tehdy, kdy to nepředpokládáme, náhle, bez nějakých předzvěstí. Ale pro nás to nemusí být překvapení, ale něco, o čem víme a s čím počítáme.
Docela jednoduše:*3
Ti, pro které je normální žít ve dne, nosí bezpečné oblečeni − mají pancíř víry a lásky a přilbu naděje na spásu. Znamená to žít s Ježíšem, ať spíme nebo bdíme.*4
Alexandr Veliký dobýval jedno velmi dobře opevněné město. Město oblehl a svým vojákům přikázal, aby nebojovali, ale jen se pozorně dívali a sledovali, jestli se někde něco nepohne nebo nebude dít něco podezřelého. Řadu týdnů se nic zvláštního nedělo. Až jednou jeden z pozorovatelů viděl, že jednomu z obránců, kteří koukali z hradeb, spadla přes hradby dolů do křoví přilba. Obléhající vojáci zpozorněli. Za chvilku se otevřela malá branka, voják vykoukl ven, zašel si pro přilbu a vrátil se.
Tu noc Alexandr město dobyl.
Jan Vopalecký, březen 2021
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Vždyť sami přesně víte, že Pánův den přijde jako zloděj v noci. 3 Když lidé budou říkat: ‚Pokoj a bezpečí‘, tehdy na ně náhle přijde zkáza jako porodní bolesti na těhotnou ženu, a jistě neuniknou. 4 Vy však, bratři, nejste ve tmě, aby vás ten den přepadl jako zloděj. 5 Neboť vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani tmě. 6 Proto tedy nespěme jako ti ostatní, nýbrž buďme bdělí a střízliví. 7 Vždyť ti, kdo spí, spí v noci, a ti, kdo se opíjejí, opíjejí se v noci. 8 My však, kteří patříme dni, buďme střízliví, oblečeni v pancíř víry a lásky a v přilbu naděje spasení. 9 Neboť Bůh nás nepostavil k hněvu, nýbrž k získání spasení skrze našeho Pána Ježíše Krista.
1. Tesalonickým 5,2-9