Doporučujeme články

Výchova a fyzické tresty

Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask

Dítě nechce chodit do školy − bojí se

Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.

Žena jako bohyně

Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?

Doporučujeme

Modlete se za

Objetí syna s otcem

V průběhu jedné konference přichází dopředu mladý muž, Jonatan Jacobs, a požádá o mikrofon:

„Jsme mladí muži, kteří potřebují otce. Potřebujeme, aby nás naši otcové objali. Vypadáme jinak, mluvíme jinak, ale potřebujeme vás, otce. Potřebujeme vás stejně, jako jste vy naši otcové a předkové potřebovali své otce. Všichni potřebujeme objetí svých otců.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

V minulosti byly doby, například za dob pronásledování, kdy otcové byli pryč a nemohli vychovávat své děti. Děti se u nich nemohly schovat. To, co teď řeknu, myslím na adresu každého otce: ‚Nemůžu tě donutit, abys mě miloval. Ale ty mi nemůžeš zabránit, abych tě miloval já. A nepustím tě, dokud mi nedáš své požehnání!‘“

A svůj proslov uzavřel: „V srdcích otců jsou možná rány, které nelze uzdravit jinak, než objetím syna. A zároveň mají synové rány, které může uzdravit jen otec. Máme v srdci poušť, ale říkáme jí klid!“

Jeden starší muž, Albert Zehr, se na publikum obrátil za otce: „Je mi líto, že jsme nevěděli, jak máme být otcové. Odměňovali jsme vás syny jenom tehdy, když jste dělali přesně to, co jsme vám řekli. Když jste se postavili proti, tak jste ztratili naši přízeň a ochranu.“

Vyjádřil lítost nad chováním své generace: „Tak nás vychovali naši otcové: buď nás mohli kontrolovat, nebo se od nás oddělili. A to přineslo stagnaci do našich vztahů i do našich sborů.“

A potom dodal: „My se pořád potřebujeme učit, co je to být otcem. Nenechávejte nás samotné.“ A uzavírá příslibem: „Chceme pro vás být bezpeční, jsme ochotni jít do rizika. Chceme vás vést, ale ne kontrolovat. Chceme, abyste šli dál, než kam jsme došli my. Zůstaňte ve spojení s námi a jděte dál. Žehnáme vám!“

Jeden z mladých organizátorů konference, Mark Buckwalter, na to zareagoval tím, že jako synové svým otcům odpouštějí. A vyzval svou generaci, aby si vyhledali své otce. Otce vyzval, aby svým synům vyprávěli své příběhy, aby je vpustili do svého srdce: „Pomozte nám otevřít srdce. Pomozte nám, abychom se uměli vyjádřit. Ukažte nám, jak nás vy, naši otcové, umíte obejmout!“

Třídenní konference končí vzájemným žehnáním. Smíření umožňuje, abychom si všichni uměli důvěřovat, vážit si jeden druhého a pracovat spolu – i když žijeme každý jinde a nemáme možnost se navzájem kontrolovat.

Zdroj: Livenet.ch