Čte Bibli pravidelně už od dětství

Ethos měl rozhovor s Timo Weberem, který je ženatý, je mu 30 let, pracuje jako policista v Lucemburku. Vyrůstal v křesťanské rodině. Díky otcově příkladu od osmi let každý rok přečetl celou Bibli od začátku do konce.

V osmi letech? To byla nějaká dětská Bible?

Timo Weber: Ne, úplně normální klasický překlad s archaickými slovy. Dodnes rád čtu Boží slovo jen tak bez jakýchkoliv komentářů a na všechny své otázky hledám odpověď sám − v Bibli.

Opravdu jsi četl celou Bibli, i ty těžko srozumitelné proroky? Měl jsi někoho dospělého, kdo ti při tom pomáhal?

Musím popsat celý příběh. Moji rodiče mě vychovávali „ve víře.“ Chodil jsem do křesťanského sboru a zajímaly mě biblické příběhy. Otec každé ráno vstával v šest ráno a ve své pracovně četl Bibli. Každý den! Když jsem ráno vstával já, jako první jsem viděl svého otce, jak čte Bibli.

Bylo mi osm, když jsem se ho zeptal: „Tati, co tady děláš?“ − „Každý den čtu Bibli, a tak během jednoho roku projdu celé Boží slovo.“ − „Můžu taky?“ ptal jsem se dál. „Samozřejmě, tady máš rozvrh na čtení Bible. Měl bys ale vědět, že na začátku mnoha věcem nebudeš rozumět, ale to se časem spraví. Pochopíš souvislosti a neboj se, ani já dodnes všemu nerozumím.“

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Irene Howatová
Deset dívek, které se zapsaly do dějin
Didasko, běžná cena 190 Kč
Naše sleva: 6 Kč
Vaše cena: 184 Kč

ks

Od té doby, jakmile mi ráno zazvonil budík, jsem hned rozsvítil a přečetl jednu kapitolu z Nového zákona. Večer jsem v posteli na závěr dne četl ještě Starý zákon.

Často to byl boj, protože jsem byl unavený, ale chtěl jsem číst! Tento zvykl ráno hned rozsvítit a číst jsem si hluboko vštípil. Je to pro mě normální bez ohledu na to, jak jsem unavený.

Ptal ses rodičů, když jsi něčemu nerozuměl?

Po pravdě řečeno, o Bibli, víře a později o kázáních, teologickém studiu atd. jsem s rodiči − především s tátou − mluvil hodně, ale ne o svém denním čtení Bible. O tom, co jsem četl, jsem přemýšlel sám.

V životě je realitou i duchovní boj a nepřítel je proti tomu, abychom četli Bibli. Zajímalo tě v ní všechno?

Je pravda, že ne vždycky jsem měl chuť. Bylo to ale velmi výjimečné, když jsem některý den Bibli nečetl. A ne všechno mě zajímalo. Jak jsem četl víc a víc, najednou jsem objevoval souvislosti − přesně tak, jak mi to říkal tatínek. Kniha Leviticus nebo rodokmeny v Paralipomenon mě najednou velmi zajímaly a přinášely poučení. Zároveň jsem se − aniž bych si toho příliš všiml − jsem najednou uměl řadu biblických míst zpaměti, nebo prostě vím, co je v které knize či kapitole napsáno.

A co škola? Zajímaly tě otázky ohledně stvoření/evoluce nebo „Kdo je člověk?“, „Jaký má život smysl?“, „Co bude po smrti?“ Bylo to také motivací ke čtení?

V existenci Boha jsem věřil odmalička, o tom jsem nikdy nepochyboval. To, že jsem hříšník a potřebuji Ježíše, jsem věděl od mládí. Bylo mi šestnáct, když jsme se ve škole učili o evoluční teorii. Bylo pro mě záhadou, že osm let čteš v Bibli, že svět stvořil Bůh, a teď ti tady ve škole říkají pravý opak.

Šel jsem se na to zeptat tatínka. On měl jako někdejší vědecký pracovník tento boj už za sebou. Odpověděl mi velmi moudře: „Timo, tady máš několik vědeckých knih, které evoluční teorii vědecky zpochybňují. Přečti si je a potom si přečti, co tě učí ve škole. A potom se podívej, co říká Bible. Pak se sám rozhodni podle toho, co budeš považovat za správné.“

Zachoval jsem se podle jeho rady. Dospěl jsem k závěru, že evoluční teorie není dokázaná a z vědeckého hlediska je velmi pochybná. Tehdy jsem vědomě uvěřil v Boží stvoření a pochopil jsem: Můj život teď patří Bohu.

O svých objevech jsem pak mluvil s naší učitelkou biologie. Smála se tomu, ale já jsem zůstal na svém. Bible je Boží slovo a věřím všemu, co říká. Dodnes jsem toho nelitoval.

Vzpomněl by sis na něco konkrétního?

Možná jeden vtip z doby, kdy jsem chodil na policejní školu. Opakuji, že jsem v šestnácti letech přijal Krista a v devatenácti jsem se jako přesvědčený křesťan dal pokřtít. Ježíš ale nebyl hned jedničkou ve všech oblastech mého života. Chtěl jsem uspět v sportu a hodně jsem investoval do triatlonu. To pro mě mnoho znamenalo.

Bylo mi dvaadvacet, když jsem nastupoval na policejní školu a jeden starší v našem sboru se mě tehdy zeptal, jestli bych nechtěl začít kázat.

Souhlasil jsem. Po roce jsem ovšem zjistil, že už triatlon neberu tak poctivě, protože jsem kvůli přípravám na kázání neměl tolik času. Bůh mi tak docela prakticky ukázal, že je daleko důležitější hledat především Boží království, že to naplňuje daleko víc.

Toho dne v policejní akademii přišel za mnou kamarád a ptal se, jestli bych s dalšími šel hrát na playstation. Řekl jsem, že nemůžu, protože si musím připravovat kázání. „Timo, už mě to štve, že pořád čteš Bibli a připravuješ kázání. Já jdu hrát, a jestli tam za pět minut nebudeš, tak už s tebou nekamarádím.“ A práskl za sebou dveřmi.

Byl jsem z toho zmatený. V tom jsem si vzpomněl na báseň, kde se říká zhruba toto: „Proč tu starou knihu beru do ruky tak často? Co na ní je? − Na každé stránce mi ukazuješ hranice mého života a dáváš najevo, že Bůh mě presto miluje.“

Bylo mi to líto, ale nakonec jsem Bohu děkoval. Rozhodl jsem se, že zůstanu sedět a budu pokračovat v přípravách na kázání. Boží slovo má vždycky pravdu a dává opravdový život. − A s tím kamarádem jsme přesto zůstali dobří přátelé.

Já žádné jiné takové dítě, jako jsi byl ty, neznám. Ty ano?

Nemám tušení, jestli je ještě někdo takový. Ale určitě to není moje zásluha. Velkou roli v tom sehrál příklad mého otce a Boží vedení, že dodnes pravidelně čtu Bibli. Považuji to za velkou výsadu, že jsem mohl číst Bibli od dětství. Každému to můžu doporučit.

Bůh Jozuovi říká (Jozue 1,8), že ten, kdo každý den čte Bibli, bude mít na všech cestách úspěch. Můžu to potvrdit: Bible mi dosud dávala odpovědi na všechny mé otázky v životě.

Co to je „úspěch na všech cestách“?

Chápu to tak, že Bůh mi v životě viditelně žehná, když se držím biblických příkazů a principů.

Pár všedních příkladů: Bible říká, abychom jako křesťané poslouchali své šéfy, abychom dobře pracovali, nejen, když se na nás dívá (Koloským 3,22). Když jednám podle této zásady, tak v zaměstnání prožívám požehnání.

Bible říká, abychom nikoho nepomlouvali, protože se nám to jinak vrátí. I to je pravda.

V Bibli jsou principy, jak zacházet s penězi (pozor na dluhy, vydělávat poctivě, rád dávat...). Když se toho člověk drží, pak v této oblasti prožívá požehnání. Matouš 6,33 říká, abychom především hledali Boží království, a o ostatní se Bůh postará. Můžu to potvrdit.

Bůh ale není automat, do kterého vhodím dobré skutky, a on mi vrátí požehnání. Platí jednoduchý princip: „Co člověk zaseje, to také sklidí.“ (Galatským 6,7). To vidím ve velkých i malých rozhodnutích svého života, někdy je to krásné, jindy taky těžké a bolestné.

Křesťanství pro mě není jen součást života. Kristus je můj život, stejně jako to píše Pavel (Filipským 1,21). Ať dělám cokoli, chci, aby z toho vždycky vzešla Bohu čest.

V práci se svým chováním snažím být Kristovým svědkem a mám radost z každé možnosti, kdy můžu lidem říct evangelium. Ve volném čase má pro mě prioritu práce ve sboru a to, abych byl mezi křesťany. Je to pro mě radost se v církvi zapojovat − ať jsou to kázání, práce s mládeží nebo cokoli jiného.

I naše manželství stojí na naší víře. Oba s manželkou víme, že náš vztah bude požehnání pro nás oba i pro naše okolí, když Ježíš bude v našem manželství ústřední bodem.

Je pro tebe něco těžké?

Skoro každý den bych mohl být na sebe naštvaný kvůli tomu, jak se chovám. Sám od sebe nejsem schopen jednat tak, jak to Bůh od nás v Bibli očekává. Jsem smutný, když si uvědomuji, že pořád dělám něco špatného, třeba už jen v mysli, a tím lidi kolem sebe zraňuji.

Když ale potom čtu Bibli a spolu se ženou, v rodině nebo s věřícími se modlíme a mluvíme o víře, vždycky si rád připomínám, že mě Bůh zachránil z milosti, ne proto, že bych dělal dobré skutky nebo byl dokonalý. Má mě rád, chce mi odpustit a dát pokoj a uzdravení. Prosím ho o odpuštění hříchů a on mě zase staví na nohy, proměňuje moje srdce a dělá ze mě člověka ke svému obrazu.

Co bys chtěl říct mladým lidem?

Chtěl bych jim položit na srdce zejména tři věci:

• Čtete Bibli každý den, a to postupně od začátku do konce! Pokud ji takto budete číst, Bůh vám dá požehnání. Bude vaše myšlení proměňovat ke své cti (Římanům 12,2) a vy sami uvidíte, že v Božím slovu je skrytý skutečný život, protože ústředním tématem Bible je Ježíš (Jan 5,39).
• Mějte před Bohem úctu a žijte podle jeho pokynů a příkazů (Kazatel 12,13)! Bůh pro nás chce jen to nejlepší (Římanům 8,28). On své sliby splní a naše jednání bude mít své důsledky (Galatským 6,7-8).
• Nestyďte se mluvit s lidmi ve svém okolí a říkat jim tu nejlepší zprávu světa, tedy evangelium o Ježíši (Římanům 1,16). Není nutné, abyste uměli dobře řečnit, ale evangelium prostě věrně a odvážně říkejte lidem kolem sebe. Můžeme si být jisti, že Bůh nám díky tomu požehná a lidi kolem nás zachrání (1. Timoteovi 4,16).

Děkuji za rozhovor. Ať ti Bůh v životě dále žehná!

Rozhovor: Daniela Wagnerová

Podobné články:

Berete Bibli vážně
Jak se učím Bibli zpaměti
Každý den něco z Bible
Každý den verš z Bible: Zdroj tajemné síly (DE)

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (2)
 Dal mi nový impuls.(3)
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.