Citát z Bible:
Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.
1J 4,12 E
(Další citáty)
Doporučujeme články
Muž mezi dvěma ženami
Snacha a tchyně . .
Výchova a fyzické tresty
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Dítě nechce chodit do školy − bojí se
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena jako bohyně
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Manželská nevěra − existuje ještě šance?
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Děti chodí pomalu a u všeho se zdržují
Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.
Kdyby žena věděla, co muž prožívá
Muž potřebuje, aby mu žena projevovala úctu, tak si ho udrží! Žena potřebuje mužovu lásku − a opravdová láska je oběť!
K čemu je táta? − 1. část
Táto, děti potřebují tvůj čas, zájem, ujištění i tvé prohry. Nasávají tě všemi smysly. Jsi pro ně pevný bod, ať jsi jakýkoliv. Pak budou v dospělosti pevné.
Své děti si ukrást nenecháme!
Nikdo konkrétní za to sice nemůže, ale lze sledovat faraonovské trendy − snahu odloudit děti od rodičů. Jak se rodiče mohou bránit, aby jim děti nebyly „ukradeny“?
Jsi dobrý příklad?
Dobrý osobní příklad je silnější magnet, než silná slova. Zvlášť, když je naším vzorem Ježíš. Ale následovat Ježíšův příklad je pořád málo!
Kyberšikana
Digitální média a jejich nebezpečí, facebook, twitter, kyberšikana, sebevražda Google počítače, televize, šikana
Máte odvahu se postavit proti zlu? Vím, že to není vždy jednoduché, ale dá se začít od něčeho, co dokáže každý, komu na tom záleží. Každý z nás má svěřenou určitou oblast, kde svým působením může zlu buď bránit, nebo mu nechat otevřené dveře.
Ve škole je přestávka. Dva kluci se začnou pošťuchovat, jeden vrazí do druhého víc, ten mu to vrátí a hned přijdou na řadu pěsti, kopance a rvačka. Co na to spolužáci? Holky se jenom dívají, nemají sílu nebo odvahu se mezi ně pustit a rvačce zabránit. Zato kluci, zvlášť pokud jsou větší a silnější, ti už nesou určitou zodpovědnost za to, co udělají. Mohou na ně aspoň křičet, ať toho nechají. Nebo se je můžou snažit od sebe odtrhnout.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Je-li však ve třídě učitelka nebo někdo dospělý, je situace jiná. Už sama přítomnost učitelky je určitou hrází proti zlu. Zvlášť pokud se o ní ví, že to je učitelka, která má autoritu a šikanu ani v náznacích nestrpí.
Zkusme si představit její první případ, kdy musela něco podobného řešit. Mirek se ohlédne na novou mladou paní učitelku, jestli se náhodou nedívá, a nenápadně strčí do Tomáše. Tomáš se zakroutí a nechá to být. Učitelka zvedne oči, upřeně se podívá na oba kluky a z jejího pohledu je vidět, že to tak nenechá. Mirek chvilku počká, znovu se ohlédne na učitelku a strčí do Tomáše víc. Tomáš se po Mirkovi ožene. Teď učitelka vstane, jde k Mirkovi, vezme ho za ruku a odvede ho stranou, kde mu před očima ostatních spolužáků tiše, aby to neslyšeli, řekne, že druhé provokovat nebude! Mirek ani Tomáš si příště v její přítomnosti něco podobného nedovolí. A učitelka má do budoucna situaci jednodušší.
Stejná situace, ale jiná učitelka: Mirek se ohlédne na novou mladou paní učitelku a nenápadně strčí do Tomáše. Tomáš to nechá být. Učitelka zvedne oči − a zase je sklopí. Mirek se ohlédne podruhé a strčí do Tomáše víc. Tomáš se po Mirkovi ožene. Učitelka nic. A kluci už jsou v sobě. Učitelka je nepřesvědčivým tónem okřikne, kluci se na chvilku zastaví, ale Tomáš to tak nenechá, Mirkovi jednu vrazí... a učitelka má pak co dělat, aby kluky od sebe odtrhla. Kluci do budoucna ví, že z téhle učitelky si nemusí nic dělat a učitelka má minimálně na této škole do budoucna těžkou situaci.
Přítomnost učitelky ještě nezaručuje, že ve třídě bude klid, její přítomnost nemusí vždy zlu zabránit. Jde o to, jaká je to učitelka. Jaký jsem já? Co se stane, když někdo dělá něco, co nemá, a já se na něho podívám? Přestane? Jsem hrází proti zlu?
Jak se stát takovou hrází proti zlu? Nemusí to znamenat, že musíme všechny hned okřikovat, to bychom se všem zprotivili. Taková autorita se utváří během dlouhé doby. Utváří se během krátkých ale rozhodujících okamžiků, kdy velmi záleží na tom, jak se v danou chvíli zachováme. Když je klid, není třeba dělat nic, můžeme si dělat svoje, nebo se můžeme s druhými zapojovat do toho, co dělají oni.
Jedna třída na střední škole občas utekla ze školy. Prostě se rozhodli, že poslední hodinu tam nebudou, a šli domů. V sousední třídě ale měli spolužáka, který prohlásil, že on neuteče. Devětadvacet studentů muselo zůstat ve škole až do konce vyučování, protože tam měli jednoho, který prostě neuteče.
Umět stát jako hráz může být těžké. Druzí se nám můžou posmívat, nadávat, vyčítat že nedržíme partu. Může se nám stát, že někdy slevíme a ustoupíme. Ale tím okamžikem se hráz protrhne a už je velmi těžké ji zastavit. Jakmile se hráz rybníka protrhne, je třeba velkého úsilí, než se zase naveze hlína, písek a postaví se nová hráz. Jakmile se ten, kdo o sobě tvrdí, že je abstinent, jednou napije, pak už mu budou vždy předhazovat, že jednou pil a že může pít, už nikoho nepřesvědčí.
Někdy se zalekneme, že nám dojdou argumenty. Lidé kolem se ptají proč? Proč to vadí? Naše argumenty, že Bible se vyjadřuje proti sexu mimo manželství, homosexualitě, nenápadným podvodům a dobromyslným lžím, odmítnou tím, že to nikomu neubližuje. Nový zaměstnanec na úřadě to má těžké, když ho kolegové zasvěcují do mechanismů korupce.
Někdy se bojíme, že nebudeme umět argumentovat. Možná to není vždy třeba. Jestliže se děje zlo, říká se něco nepravdivého, stačí, když řekneme, že to není správné, že s tím nesouhlasíme. Možná se nás zeptají proč. − Nám je to uvnitř jasné, ale neumíme to formulovat, víme to z Bible, ze své výchovy, ve svědomí cítíme, že to není správné. Ne vždy je třeba odpovědět. Možná nemusíme nic říkat, jen mlčky stát. Stát jako hráz, jako přítrž proti záplavě špinavé vody.
Velké osobnosti minulosti se často vyznamenaly tím, že stály samy proti záplavě zla. Hus, proroci jako Jeremjáš nebo Daniel se svými přáteli zůstali sami. Mohlo by se zdát, že je zlo převálcovalo. Ale i sám Ježíš stál před náboženskou radou a potom před Pilátem sám a mnoho toho nenamluvil. Lidé na něho byli rozzuření, ale on stál klidně − jako hráz, která unese obrovský tlak vody. Dá se říct, že zlo Ježíše převálcovalo? Na chvíli. Ale ne proto, že by Ježíš slevil, uhnul. Sice zemřel, ale zvítězil. Bůh, ten nejvyšší, nejmocnější, ho vzkřísil a dokázal tak, že zlo bylo poraženo.
V dnešní době se nám někdy může zdát, že se zlo bezbřeze rozlévá. Bible však říká, že zatím to ještě není tak hrozné, zatím je tu něco, co zlu brání, aby se bezmezně rozmáhalo (2. Tesalonickým 2,6-7). Z textu není přesně jasné, o koho se jedná, možná je to církev, možná Duch svatý, ale je patrné, že zlo má zatím své meze. Až však přijde Kristus a vezme si k sobě své věrné, zlo ztratí hranice. Zatím je možné tomu uniknout − zachránit se vírou v Krista, který nesl i moje zlo, moje hříchy, snesl za ně trest a já mohl být zla uchráněn.
Jan Vopalecký
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
2. Tesalonickým 2,6-7