Jak dělat dobré věci

Dnes se podíváme na téma dobrých skutků.

Dobré skutky jako cesta do nebe

Dobré skutky mohou posloužit k tomu, abychom se dostali do nebe, abychom si nebe zasloužili. – Ale pouze v případě, že neuděláme žádný zlý skutek, žádný hřích. Dobré skutky jsou totiž samozřejmostí a nijak nás nedostanou výš. Zato kdo udělá byť jediný hřích, musí jít podle Boží spravedlnosti do pekla. „Kdo umí udělat dobrý skutek, a neudělá ho, má hřích.“ (Jakub 4,17)

Když Bůh viděl, že člověk se na základě svých skutků do nebe nedostane a že všichni musí do pekla, vymyslel záchranu, spasení. Do nebe se dostane člověk na základě víry v toho, koho Bůh určil jako zachránce, v jeho Syna, Pána Ježíše.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Yancey, Philip
Bible, kterou četl Ježíš
Návrat domů, běžná cena 210 Kč
Naše sleva: 8 Kč
Vaše cena: 202 Kč

ks

Kdo se tedy nechá zachránit, toho Bůh očistí od hříchu, udělá ho tak svobodným, aby se mohl rozhodovat, jak bude dále žít. A přitom nám radí, co máme dělat, jak máme žít: věřit v zachránce, držet se zdravého učení, být zbožní a konat dobré skutky. To plyne z Bible, zvlášť z dopisů Timoteovi a Titovi. Dobré skutky jsou pouze reakcí na to, co Bůh s námi udělal. Konáme dobré skutky ne proto, abychom se dostali do nebe, ale proto, že jsme byli zachráněni a víme, že půjdeme do nebe.

Z Boží strany máme k dispozici výbavu k tomu, abychom dělali dobré skutky. Bůh nám nabízí všechno potřebné, aby každý z nás mohl být k dobrým skutkům:

vystrojený (2Tm 3,17), připravený (2Tm 2,21), způsobilý (Tt 1,16), ochotný (Tt 3,1).

Vystrojený

Od dětství přece znáš svatá Písma, jež ti mohou dát moudrost k záchraně skrze víru, která je v Kristu Ježíši. Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku (2Tm 3,15-17).

K tomu, aby člověk byl dostatečně vystrojen k dobrým skutkům, potřebuje Písmo, tedy Bibli. Obracený člověk má před sebou hromadu dobrých skutků připravených, aby je vykonal (Efezským 2,10). On o těch skutcích ví, vnímá je, vidí je, ale mnoho mu jich možná unikne. Teprve pokud se nechá Písmem vyučit, usvědčit, napravit a vychovat, je k nim vystrojen, to znamená, že k nim má nástroje, oblečeni, vybavení. A je to něco víc, než vybavení nového zaměstnance. K jeho výbavě mohou patřit například boty, know-how, peníze, čas zkušenosti, buzola auto, telefon.

Bůh však chce, abychom ve své výbavě měli to, co můžeme získat právě z Písma − co to může být? Umět pohotově odpovědět, správně se zachovat při různých situacích, je to něco víc než pravidla slušnosti a zdvořilosti. Např. mamince pomůžu s kočárkem do autobusu a pronesu, že si vážím toho, že má dítě, že je to dobré a ať ji Bůh požehná. To je výstroj k dobrým skutkům.

Připravený

Kdo by se tedy od těchto věcí očistil, bude nádobou ke cti, posvěcenou, Pánu užitečnou, připravenou ke každému dobrému skutku (2 Timoteovi 2,21).

Z předchozího textu plyne, že se jedná o očištění od bludného učení, prázdných řečí, nepravosti. Co očišťuje? Boží slovo: „Jak si chlapec udrží svou stezku čistou? Tím, že bude zachovávat tvé slovo“ (Žalm 119,9).

Dychtivý

„…který dal sám sebe za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti a očistil si svůj zvláštní lid, horlivý v dobrých skutcích (Titovi 2,14).

Tady je řeč o tom, že máme být dychtiví, horliví v dobrých skutcích. Zajímá nás to? Kontext není takový, že bychom se měli dokopat k tomu, abychom občas něco dobrého udělali. Ta dychtivost je přirozená pro ty, kdo jsou Kristem vykoupení, očištění jako zvláštní lid.

Nový zákon mluví o mnoha darech, o ovoci Ducha, ale konat dobré skutky – to není ani dar ani ovoce Ducha. To je práce, ctnost, kterou v sobě máme vycvičit. Je to naše odpovědnost, abychom konali dobré skutky.

Věřím tomu, že se to dá naučit, že se v tom můžeme cvičit. Začít malými skutky, uvidíme, že to nese užitek, dělá to radost Bohu i nám, Bůh nám v tom žehná – a když si uvědomujeme, že za nás Kristus zemřel a vykoupil nás, je to motiv, abychom radostně, horlivě konali dobré skutky.

V dnešní době mají křesťané Ducha svatého, který nás vede (Římanům 8,16). V mnoha případech nemusíme sami namáhavě hledat dobré skutky, Boží Duch nás k nim přivádí, pokud se jím necháváme vést.

Způsobilý

Čistým je vše čisté. Avšak poskvrněným a nevěřícím nic není čisté, ale je poskvrněná jak jejich mysl, tak svědomí. Vyznávají, že znají Boha, ale svými skutky ho zapírají. Jsou ohavní a neposlušní a nezpůsobilí k jakémukoli dobrému skutku (Titovi 1,15-16).

Je zvláštní, že tito lidé se vyznačují tím, že nejsou schopní udělat dobrý skutek! Nevědí jak, nemají nápad, a i když nápad dostanou, tak ho nedokážou uskutečnit. Znakem zdravého křesťana je to, že je pohotový, připravený konat dobré činy.

Co všechno že činí člověka neschopným konat dobré skutky? Prázdné mluvení, nezdravé učení, lenost, hrabivost, přehnané řeči o tom, že kdeco poskvrňuje. Není to náhodou dnešní trend?

Proč mluvit o dobrých skutcích?

Protože o tom mluví Bible (1-2Tm + Tt). Říká, že přirozeným projevem, důsledkem zdravého křesťanského života jsou dobré skutky, naše připravenost k nim.

Tak jako je normální, aby se křesťan vyhýbal hříchu a vyhledával posvěcení, aby se ptal Boha, co má dělat, jako je přirozené, aby miloval Boha, tak je pro něho přirozené také konat dobro, které může, které se mu naskytne.

Myšlenka na závěr

Bible mluví také o připravenosti, způsobilosti (i nezpůsobilosti) konat dobré skutky. Mám za to, že často stojíme před příležitostí udělat něco dobrého, ale nejsme na to připraveni. Buď nevíme, co udělat, jak to udělat, jak čeho dosáhnout.

Listy 1-2Tm a Tt ukazují, že připravenost konat dobré skutky velmi úzce souvisí se zdravým učením. To znamená něco vědět, být nachystaný, zaměřený, nějak založený. A nejen teoreticky: Měli bychom dělat dobro, ale také být připraveni. Když to tak čtu, tak si říkám, že sice hodně čteme Bibli, že ji známe, že šíříme zdravé učení, ale v oblasti připravenosti k dobrým nás Boží slovo ještě neproměnilo. – Asi bychom tu Bibli měli číst více a možná i jinak.

Co to znamená být připravený?

Souvisí to s vnitřní čistotou, ochotou, elánem. Možná to nejlépe vysvětlím ilustracemi. Příkladem nepřipravenosti může být to, že člověk dostane auto, ale nemá řidičák. Vyžaduje to dovednosti, které nemá. Nebo pozvání na rok do Austrálie, všechno vyhovuje, má čas, peníze – ale když neumí jazyk... Na ulici někdo omdlí nebo se zraní – a my neumíme pomoct… Na silnici se nám pokazí auto, a my nevíme, co máme dělat… Připravenost znamená rovněž nácvik různých situací. A nemyslím si, že stačí mít řidičák na všechno, znát plno jazyků a mít kdejaké praktické kurzy o zdravotní a jiné pomoci.

Bible mluví i o jiné připravenosti, například na to, abychom řekli svědectví, popovídali o své naději. – Jak jsme na to připraveni? Co když se nás někdo zeptá na naše křesťanství – víme, co říct, aby to bylo vhodné a srozumitelné?

Co když není možné se připravit

A nakonec musím poznamenat, že jsou věci, na které se připravit nedá, protože nemůžeme tušit, že se do takové kombinace dostaneme. Například první nabídka úplatku, nebo když jde o zachování zdraví či života někoho blízkého za cenu velkého rizika, nebo jiné příležitosti s vysokým rizikem…

Nejsme-li připraveni, pak se zachováme podle toho, kdo jsme, jací jsme uvnitř, jaké je naše obecné založení, jaké jsou naše nejvnitřnější zásady, hodnoty, životní principy. A ty se utvářejí podle toho, zda v sobě máme „zdravé učení“, tedy biblické, křesťanské hodnoty v oblasti peněz, připravenosti mít děti a vychovávat je, ochota se obětovat, odhodlanost být poctivý… a nedokážu vyjmenovat všechny případy.

Jan Vopalecký, prosinec 2017

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (2)
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.