Přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou. (Bible, Žd 10,22 E)

Přímo až k Bohu

Dnes pořád jako ve starověku

I když dnes můžeme přicházet přímo až k samému Bohu, lidé se spíš zdráhají. Místo sebe posílají raději prostředníky, třeba kněze, kazatele nebo nějaké odborníky na Boha. Jako by se s Bohem nechtěli osobně setkat. Trochu mi to připomíná starověk.

Ve starověkém Izraeli mohl člověk k Bohu přicházet jen prostřednictvím kněze a vždy s nějakým darem. Podobná praxe přežívá dnes u posledních primitivních národů. Tento postoj je však vidět i v moderní společnosti. Než aby lidé přicházeli sami přímo k Bohu, jdou do kostela (či modlitebny) a tam absolvují bohoslužby, kdy se někdo místo nich modlí, mluví, čte Bibli − ale oni sami ne (vás se to možná netýká :-). Nebo si nechají přednášet kázání, čtou zajímavé informace, zpívají písně, které složil někdo jiný, ale přitom se vlastně vyhýbají přímému kontaktu s Bohem.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

W. MacDonald
Biblický komentář k Novému zákonu
ALEF Křesťanské sbory, 800.00 Kč

Proč asi? Že se necítí dost „hodni“? Že by neměli čisté svědomí? Nebo na Boha nemají čas a vlastně se o něho ani moc nezajímají? Přitom cítí, že Boha k životu potřebují − například k tomu, aby nás chránil, aby nám v životě pomáhal, žehnal, dával úspěch, zdraví a také k tomu, aby nás nakonec vzal do nebe.

Kněz už není prostředník

Nežijeme ve starověku. Díky tomu, že nevinný Kristus obětoval sám sebe (Židům 10,1-18), už není třeba žádné další oběti. Díky víře v něho můžeme přicházet až k Bohu bez prostředníka.

Význam slova kněz se mezitím posunul. Stále je to člověk, který přichází k Bohu, ale už ne za někoho dalšího, protože nemá, koho by zastupoval. Každý (kněz i nekněz) totiž může k Bohu přicházet sám za sebe a nepotřebuje jiného prostředníka než Krista − každý se tedy stal knězem. (1. Petrův 2,9)

Zajdi si k Bohu sám

Spoléhat na někoho jiného, že nám získá přízeň u Boha, že nás přivede k Bohu blíž, je pro něho vlastně znevážením. On přinesl obrovskou oběť v tom, že dal svého Syna na smrt, a lidé to neberou. Chtějí svoje prostředníky − lidi, kteří jim tolik do osobního života nevidí, před kterými můžou mnoho věcí zakrýt a kteří neobjeví, že se v jejich životě po okázalém „setkání“ s Bohem nic nezměnilo nebo oni že nic ani měnit nechtějí.

Tahle doba skončila. Dnes musí k Bohu každý osobně. Musí k němu každý jen skrze Krista a musí skutečně přiznat, co dělal a jaký je. Takovému člověku Bůh odpouští (1J 1,9).

Zároveň platí, že každý člověk může k Bohu přijít osobně. Nepotřebuje lidského prostředníka, kteří ve Starém zákoně potřebovali napřed obětovat za sebe a potom za druhé. V Kristu se nám otevírají dveře přímo k Bohu a můžeme s ním mluvit o všem. O svých selháních, o svých omezeních, o svých radostech a úspěších, ale taky o jeho moci a o jeho představách pro můj život.

Dodnes jsou lidé, kteří každou neděli znovu „obětují“, nebo se účastní „obětování“ či boho-„služby“. O to dnes Bohu nejde. Kristus byl obětován jednou a jeho oběť je tak dokonalá, že stačí na to, abychom byli díky ní dokonalí i my.

Dodnes jsou lidé, kteří opakované vyznávají stále tytéž hříchy a pořád si nejsou jisti, jestli jim je odpuštěno − přesně jako ve Starém zákoně (Židům 9,9 a 10,4). Tehdy si Izraelci stále měli co vyčítat a toužili po tom, aby to neustálé obětování už konečně přestalo. A ono přestalo − díky Kristově oběti. Kdo ji vírou přijal pro sebe, nemusí se už trápit, ale může mít jistotu: Je mi odpuštěno! Mám věčný život (1. Janův 5,13)

Ty že se nebojíš?

Možná patříte mezi lidi, kteří Kristovu oběť a odpuštění přijali, před Bohem mají úctu a respekt, ale nemají z něho strach. Mají k Bohu otevřený vztah důvěry. Chci vás povzbudit, abyste s takovým postojem pomáhali druhým v soukromí i veřejně přicházet k Bohu blíž. Nebojte se o svém bezprostředním vztahu s Bohem ve svém okolí osobně i veřejně mluvit a povzbuzujte k tomu i druhé. Zdá se mi, že je dnes mnoho lidí, kteří věří, že Bůh existuje, sympatizují s ním, ale nemají odvahu o svém vztahu s Bohem mluvit. Nebo nemají čas či kapacitu si něco připravit, aby něco takového řekli − mám na mysli prostor pro kohokoliv, kdo přichází (obvykle v neděli) na bohoslužby. Nový zákon totiž otvírá dveře k tomu, aby během shromáždění mluvil nejen kazatel či kněz, ale aby kdokoli mohl vyjádřit, jak je blízko Bohu a co s Bohem osobně prožívá.

Jan Vopalecký, leden 2018

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (2)
 Dal mi nový impuls.(1)
 Dávám mu za pravdu.(3)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.