Citát z Bible:
Nechtějte všichni učit druhé, moji bratří: vždyť víte, že my, kteří učíme, budeme souzeni s větší přísností.
Jk 3,1 E
(Další citáty)
Doporučujeme články
Výchova a fyzické tresty
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Dítě nechce chodit do školy − bojí se
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Nejsme vlastníci. Nic na světě není naše, všechno patří Bohu. I když nám Bůh dopřává mít pocit, že něco vlastníme, bylo nám to jen svěřeno a jsme správci.
Neplatí to jen o majetku, ale také o schopnostech, vědomostech a dokonce i o zdraví. Vždy to má dvě stránky.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
1. Pokud máme hodně, tedy byly nám svěřeny schopnosti, možnosti, zdraví, pak bychom měli zůstat skromní, uvědomovat si, že nám to bylo pouze propůjčeno se záměrem, abychom tím získávali další a větší hodnoty pro Boha a pro věčnost.
2. Když se nám naopak zdá, že máme málo (majetku, schopností, zdraví...), nemusíme si vyčítat, nemusíme naříkat, protože se můžeme obracet na vlastníka. On ví, proč komu kolik svěřil. Chce, abychom všeho využívali a nenechávali nic nevyužité, i když máme málo. (viz příběh o hřivnách Lukáš 19). Je to jeho zodpovědnost, jestli nám dal deset hřiven nebo jen jednu.
Správce nese odpovědnost za svěřené, ale v případě nutnosti se může obrátit na vlastníka s prosbou o radu nebo pomoc. Může to být ředitel, který se za fungování svěřené firmy zodpovídá vlastníkům, například akcionářům.
Dnes je v trendu ještě pronájem. Já si něco pronajmu, budu to používat, trochu opotřebovávat, musím se k tomu chovat slušně, ale nemusím se starat jako vlastník nebo správce. Hlavně, abych za to zaplatil. A tady nevím, jestli jsme schopni si od Boha něco pronajímat. Vždyť nic nemáme. Všechno nám Bůh buď dává, nebo svěřuje jako správcům. Z čeho bych to tedy platil? A nájemníka, který neplatí, vlastník vyhodí. To nás drží trochu v pokoře. Nemáme na to, abychom zaplatili nájem, a tak jsme závislí na tom, jestli nám Bůh něco daruje nebo svěří do správy.
Najednou se mění pohled na naši zodpovědnost. Ne že si s tím vším můžeme dělat, co chceme. Není to naše, jsme správci a budeme skládat účty z toho, jak jsme se svěřenými věcmi (schopnostmi, zdravím) zacházeli. Jak Bohu vysvětlíme své hospodaření se svěřeným majetkem, schopnostmi, zdravím. Vytěžili jsme maximum?
Jan Vopalecký, leden 2020
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!