Bojíte se lidí?

Vyjděte jako první!

Předpokládejte na chvilku, že neznámí lidé, které potkáváte na ulici, jsou přátelští, ale jen to prostě nedávají najevo. To jsou na tom asi stejně jako vy, že? Tak jim (i sobě) můžete pomoct tím, že jim ten přátelský postoj dáte nějak najevo. Co se takhle na ně náznakem usmát, možná i pozdravit? Nevadí, že je neznáte. Když trochu znejistí, není to chyba. Nebudou si jisti, jestli vás znají, jestli se s vámi třeba už někde setkali. V menším městě to není problém.

Bible nás vybízí, abychom – nakolik je to z naší strany možné – žili se všemi lidmi v pokoji. A takový přívětivý pohled nebo dokonce pozdrav je nabídka pokoje.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

L.Crabb, A. Andrews, D. Hudson
Adamovo mlčení
Návrat, běžná cena 239 Kč
Naše sleva: 17 Kč
Vaše cena: 222 Kč

ks

Výzva, abychom se všemi lidmi žili v pokoji, nemusí znamenat „nechávejte je na pokoji“, nejen „usmiřujte se s nimi, jakmile vznikne problém“, ale třeba taky „předcházejte pokojem, i když se nic neděje, vytvářejte pokoj předem“.

Nemíjejte lidi jen tak – ale tvořte pokoj, buďte přinašeči pokoje do vztahů! Známým můžete popřát pěkný den, prohodit třeba: „Ať se daří!“, „Taky se ti dnes tak daří?“ − ale vy určitě vymyslíte něco vhodnějšího do vaší situace. To jsou způsoby, jak předcházet vlastnímu strachu z lidí.

Uvidíte, že lidé většinou reagují vděčně. Také se usmějí, také pozdraví. A možná se s vámi jednou zastaví a dají se do řeči. A strach je pryč.

Hm, tak, to byl způsob, jak překonat strach z lidí, se kterými nemáme problém.

Nepřátelští lidé

Co ale s lidmi, se kterými problém máme, u kterých se nám zdá, že nás ohrožují. V takovém případě je dobré mít někoho s sebou, nějakého ochránce. Pomůže vědomí, že máte někoho za sebou, někoho, na koho se můžete odvolat, o koho se můžete opřít.

Když se Ester šla ke králi přimlouvat za svůj národ, věděla, že nejde jen sama za sebe, ale stojí za ní Mordokaj a její kamarádky.

Když šel Eliáš Achabovi vyčítat jeho bezbožnost, věděl, že za ním stojí Bůh. On sám ho poslal a Eliáš se na něho odvolával. Někdo jiný by se možná třásl strachy a neměl odvahu za ním vůbec přijít. Ale Eliáš věděl, že Bůh ho posílá a stojí za ním! Proto se nebál.

Nebojte se lidí, kteří jdou proti vám! – Vezměte si někoho s sebou! Uvědomte si, kdo vás posílá, pověřuje, kdo stojí za vámi, za vaším posláním, komu záleží na splnění úkolu, na tom, abyste obstáli – připomínejte si ho. I kdyby to byl jenom Bůh – v tom případě tím víc!

Strach ze sebe sama

A pak je možné mít nepřekonatelný strach, protože si nevěřím – přesněji řečeno proto, že vím, že si to nezasloužím. Vím, že jsem zlý, možná jsem něco provedl, a proto se mi nic nepodaří. Příkladem je král Saul (1. Sa­muelo­va 15,24 a 18,29. Další příklady: 1. Sa­muelo­va 21,13 a 2. Sa­muelo­va 3,11).

Tento strach se nedá překonat. Je třeba vyřešit příčinu a tou je něco zlého ve mně. Řešením je odpuštění. Přijmout odpuštění. Bůh je první, kdo odpuštění nabízí. Ježíš „zbytečně“ umřel (kvůli sobě nemusel). Byl potrestán místo mě a teď mi nabízí odpuštění. A když odpustí Bůh, tak to platí! Vím, že větší problém bývá odpuštění přijmout. Ale to je váš osobní boj, s tím se musíte vypořádat každý za sebe.

Potom bude snadnější náprava (pokud je možná) i odpuštění ze strany lidí, kterým jsme ublížili.

Člověka, který nemá vyřešeného sebe sama, bude pořád pronásledovat strach. Ale pokud přijme odpuštění, pak znovu získá hodnotu, pak může druhým nabízet pokoj. A zároveň ví, že Bůh stojí ve všem za ním, protože se s ním už smířil. Takový člověk se pak nemusí bát ničeho!

Jan Vopalecký, srpen 2020

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.(1)
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.