Hořké vzpomínky

Všichni máme svá trápení − úsměvy jsou zkřivené, člověk neumí projevit ani prožít cit; proto, aby nepociťoval bolest, raději otupěl a necítí nic − bolest svou ani cizí, nechce být ,měkký„ − ale v důsledku toho se často neumí ani radovat a prožívat něco příjemného a krásného!

Ve snaze ubránit se dalším zraněním a bolestem si člověk obléká neprůstřelný skafandr, kde se schovává před novými bolestmi, ve kterém však není plně schopen vnímat ani nic dobrého a krásného.

Matka působila Zdeňkovi nesmírné utrpení už od dětství. Dospělý Zdeněk matku nenávidí pro všechno zlé, co mu v životě, zvlášť v dětství udělala, ale také cítí, že je k matce připoután jako by železným řetězem a není schopen se ho zbavit, ani když se ožení a odstěhuje z domu. Nikdo z jeho známých a přátel netuší, čím si prošel, co prožil. Zdeněk o tom mlčí.

Druzí lidé si o něm myslí: ,On je takový ušlápnutý, má deprese, neschopný, po něm nemůžeš nic chtít.“ Zdeněk sám se s tímto hodnocením ztotožňuje, vždyť mají pravdu; okolí ani on sám netuší, že řešení je dostupné. Uvnitř je plný bolesti, ale nemá jiné východisko, než aby se s tím naučil žít, a tak žije s nevyřešenou bolestí. Aby se vyhnul dalším zraněním ze strany lidí, kteří na něm vidí, že je poznamenaný, raději se vyhýbá všem lidem, nikam nechodí a jen sedí doma se svými představami a psychologickými knihami.

Prožít vysvobození! − Jak? Svléknout skafandr!

Jakým způsobem se dá zbavit ... hříchu? Odpuštěním. To platí pro hříchy, kterých se druzí dopustili na mně (těm mám odpustit) − i pro hříchy vlastní (ty mám vyznat a prosit Boha, aby mi je odpustil).

Ten Zdeněk, jak jsme ho popisovali na začátku, dnes není odepsaný, není trvale depresivní, ušlápnutý, po kterém nikdo raději nic nechce. Pod padajícími maskami, praskajícími krunýři se objevuje krásná osobnost, která má druhým co dát, která umí komunikovat, umí druhé obohatit, potěšit. Je ochotný pomáhat nést břemena druhých, rád navazuje vztahy, umí důvěřovat a nebojí se. Konečně se blíží originálu, je sám svůj, je vlastní osobností, kterou nyní utváří Bůh: člověk s perspektivou.

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (1)
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.