Citát z Bible:
abychom již více nebyli jako děti, zmítáni vlnami a hnáni každým větrem učení v lidské nestálosti, v chytráctví k nastražené cestě bludu,
Ef 4,14 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Nemám rád, když se se mnou někdo hádá, jestli něco je nebo není hřích. Ale Bible mluví i o věcech, které nejsou sice hřích, a přesto se jim máme vyhýbat: „Odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo“ (Židům 12,1-2). Možná to, co právě řešíte, není hřích, ale je to zátěž.
Naším úkolem je dobře zvládnout životní běh, a proto se máme vyhýbat všemu, co nám v tom brání. Není to jen hřích, který ochromuje, ale v běhu brání i různé přítěže, které bychom snad ani neoznačili jako hřích. Nepovažujeme je za hřích, ale ony přesto brzdí a ochromují náš duchovní život.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Představte si situaci před startem běhu na 800 metrů na olympiádě. Všichni poskakují, ještě se rozcvičují, protahují údy, ale jeden ze závodníků má na nohách holínky a na zádech nevelký batoh připoutaný popruhem přes hruď. Rozhodčí ho nediskvalifikují – není to proti pravidlům, není to hřích – ale má zátěž a jeho šance vyhrát je menší.
Kolikrát slyšíme nebo si sami myslíme: „Vždyť to není hřích!“ Hm, ale takový nehřích je zátěž! Nevinné zbytečnosti, které samy o sobě nejsou špatné, ale ubírají nám síly, soustředěnost, jsou zbytečné a nakonec nás okradou o vítězství.
Co myslíte, bude to Bůh při našem posuzování tolerovat? Myslím, že bude kroutit hlavou, proč jsme běželi v holínkách a s batohem na zádech.
Tady musím být opatrný, abych jako zátěž neoznačil něco, co je pro druhého těžký hřích, nebo abych naopak neoznačil jako hřích něco, co si druhý vyčítat nemusí. Pro mě je zátěží luštit na záchodě sudoku. Dřív jsem tam poslouchal biblický text myslím ve francouzštině. Sudoku mě sice baví, ale trvá mi to příliš dlouho, a ty těžké stejně nevyřeším. Mohl bych místo toho dělat něco jiného, přemýšlet o něčem jiném. Já to pro sebe vnímám jako zátěž.
Dalšími příklady může být vysedávání u počítače, nečisté myšlenky, představy a další „nevinnosti“, něco, co zatěžuje svědomí, vede ke starostem a obavám. Uznávám, že potřebujeme odpočívat, ale není naše odpočívání často spíš marnění času? Věřím, že mi rozumíte a všichni dokážete rozpoznat, co je zátěž ve vašem životě.
Postoj k hříchu/nehříchu závisí na tom, jakou má člověk zkušenost s hříchem. Někteří s ním stále koketují, jiní jím jsou zdrceni a mlčí a někteří nad ním zvítězí. Kam patříte vy?
Jan Vopalecký, prosinec 2017
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Židům 12,1