Vysvoboď ty, kdo jsou vlečeni na smrt; což se neujmeš těch, kdo se potácejí na popravu? Řekneš-li: My jsme to nevěděli, což ten, který zpytuje nitro, tomu nerozumí? Ten, který chrání tvůj život, to neví? On odplatí člověku podle jeho činů. (Bible, Př 24,11-12 E)

Jak se z jednotlivců stává masa

Na cestě společnosti do totalitního systému se něco nehorázného postupně a nená­padně stává normálním a mluví se o tom jako o oblíbeném politickém záměru.

Velmi rozšířené obavy, pocit osamělosti, málo sociálních a rodinných vazeb, nedo­statek smyslu a z toho plynoucí agresivita − to jsou psychické předpoklady pro proměnu společnosti směrem k totalitě.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

David Novák
Kdo jsem já, abych vedl
Návrat, běžná cena 329 Kč
Naše sleva: 10 Kč
Vaše cena: 319 Kč

ks

Obavy a osa­mělost a postrá­dání smyslu jsou živnou půdou pro vznik tota­lity − takoví lidé jsou ovla­datel­ní.

Nepřítel pravdy potřebuje nejisté lidi, protože takoví jsou ovladatelní. Dnes věří tomu, zítra onomu. Dnes považují za správné jedno nařízení, zítra protichůdné. Věří tomu, kdo hodně mluví, bez ohledu na to, jestli má pravdu. První a hlavní cíl zkorumpovaných lidí, kteří nenávidí pravdu, jsou řeči o všeobecném blahu s tím, že nikdo (kromě toho, kdo to prohlašuje) nemůže vědět, jak je to doopravdy, protože definitivní pravda neexistuje.

Nacisté, Mao, Stalin i následující komunističtí pohlaváři chtěli udělat lidi hloupými, znejistit je, aby se jim pak mohli prezentovat jako garanti blaha. Ano, i současní socialisté člověka uplácejí, předepisují mu lékařské vyšetření, přebírají zodpovědnost za děti i za seniory, chtějí ho dirigovat, odměňovat, když se přizpůsobuje, a trestat, když se podřizovat nechce − prostě potřebují člověka bez kořenů. Nahánějí lidem strach a rozdělují je. Ti, kteří trpí tím, že − biblicky řečeno − žijí daleko od Boha, jsou náchylní k tomu, aby se nechali svést do totality.

Biblický pojem „zaslepenost“ je velmi přesný, protože lidé bez platných měřítek a kritérií jsou pro pravdu slepí.

Už Hannah Arendtová 1906-1975, německá filo­zof­ka židov­ského původu, ukazo­vala napří­klad, že ve zločin­ném režimu se člověk může stát zločin­cem i bez zvláštní nená­visti.popisovala ochotu se přizpůsobit jako důsledek toho, když je člověk bez kontaktů, bez kořenů, je to hlavní znak lidí masové společnosti.

Totalita ovládá lidi umě­lými emo­cemi, neur­čitým strachem − a fa­leš­nými nadě­jemi.

Francouzský psycholog mas z konce 19. století Gustave Le Bon, uvádí vědomou emocionalizaci masy lidí se sugestivními prostředky jako klíč jejich ovládání. Když se nechají vlákat do falešných obav a falešných nadějí a nadmou se emocemi (nenávistí vůči těm, kdo za ten strach údajně mohou, tedy vůči nepříteli) pak jsou snadno manipulovatelní. Věří i tomu, co jde proti zdravému rozumu, hledají bezpečí ve falešné, domnělé solidaritě stejně svedených lidí. Bojí se lidí, a pak jsou snadno ovladatelní.

Když se ne­chají vlákat do faleš­ných obav a faleš­ných nadějí a nadmou se emocemi (nená­vistí vůči těm, kdo za ten strach údajně mohou, tedy vůči nepří­teli) pak jsou snad­no mani­pulo­vatelní.

Rukojeť, kterou totalita ovládá lidi, je šíření strachu a vyžadování poslušnosti, která slibuje řešení, tedy zlatou budoucnost. Není zvláštní, že se dnes kolektivní myšlení prosazuje i tam, kde dosud byl měřítkem individualismus s jeho důrazem na to, co je příjemné a zábavné? Ale osamělost člověka způsobená digitalizací a nejistota plynoucí z politických opatření ho oddělily od jeho okolí a reálné zkušenosti. Nejedná se o individualizaci, ale oddělení, čímž má blíže k masovosti. Jeho identita se rozplývá v kolektivu, který určuje, co je dobré, co špatné a koho je třeba nenávidět.

Totalitní elity věří ve všemohoucnost člověka

Člověk se stává zralým pro zavedení sociálního kreditního systému, kdy jeho chování ovládají plusové a mínusové body, jak to známe z Číny. Zavedení takového systému doporučuje už německé ministerstvo školství a pro se vyslovuje už kolem 20 procent Němců. V několika městech se lehčí verze tohoto systému testuje už nyní (Wuppertal, Stuttgart).

Tota­litní vládě jde o pod­statu člověka, o morál­ní nihi­lismus, kdy je všech­no dovo­leno.

Ale vlastní cíl totalitní ideologie není jen revolučně nové uspořádání společenského řádu − napsala prozíravě Hannah Arendtová už před 70 lety, ale „transformace samotné lidské přirozenosti“. Totalitní vládě jde o „podstatu člověka“, píše, „o morální nihilismus, kdy je všechno dovoleno, protože tím se klade skutečný základ.“ Totalitní elity jsou přesvědčeny o všemohoucnosti člověka. A to je vidět už dnes!

Tento totalitarismus znamená „absolutní popření svobody“, říká francouzská filozofka Ariane Bilheranová v nedávném interview. Jde o to „zaujmout místo Boha“. Nepodřizovat se elitám znamená „zabývat se svým transcendentním rozměrem“.

Dnes se politika, o které H. Arendtová psala před 70 lety, stala konkrétní politikou: „Klub nejmocnějších lidí světa si to dal na svoji vlajku a komunikuje to široké veřejnosti.“ Člověka chtějí pomocí farmaceutického a digitálního update pozvednout do stavu nového, lepšího lidství, aby odpovídal biologistickému, materialistickému a digitalistickému obrazu člověka.

Profesor Desmet * 1976, zabývá se psychologií totalitarianismu, působí na univerzitě v Ghentu, Belgie. znázorňuje dramatičnost tohoto vývoje takto: Jestliže je vláda zachvácena totalitní ideologií, sotva si v tom nechá zabránit. Podobně jako profesorka Bilheranová vychází z toho, že se z toho stane přirozený vývoj. Naomi Wolfová ve své knize „The End of America“ už před lety varovala před postupnou proměnou demokracie.

„...Jedno­ho dne lidské poko­lení, důklad­ně zorga­nizova­né a zme­chani­zova­né, demo­kratic­kým způ­so­bem větši­novým roz­hodnu­tím dospě­je k tomu, že pro lid­stvo jako celek je lepší určité jeho čás­ti zlik­vido­vat.“

Hannah Arendtová jasně rozpoznala, že z demokracie se může vyvinout totalitní ideologie a že se v ní skrývá genocidální pud: „... Dovedeme si představit a je to dokonce v dosahu praktických politických možností, že jednoho dne lidské pokolení, důkladně zorganizované a zmechanizované, demokratickým způsobem většinovým rozhodnutím dospěje k tomu, že pro lidstvo jako celek je lepší určité jeho části zlikvidovat.“

Cesta ke genocidě

Typické přípravné kroky k vyvraždění národa popsal nedávno prezident organizace „Genocide Watch“, Dr. Gregory H. Stanton v krátkém dokumentu. Sociální psycholog Dr. Harald Welzer ve své knize „Pachatel − Jak se z normálních lidí stávají masoví vrahové“ (S. Fischer Verlag), ukazuje, „jak rychle postupují změny v normách chování, které každý považuje za dané a platné, a to velmi rychle. Lze to pozorovat zejména v rané fázi Třetí říše.“

Jednotlivými kroky jsou nevinně vypadající změny chování a orientace, až nakonec režim získá naprostou převahu, jak co vysvětlovat a jak se chovat. Ústředním předpokladem genocidiálních procesů je podle Welzera to, že jedna „skupina společnosti je postupně vylučována z univerza obecné závaznosti“. Všem známým zničujícím procesům předchází definice skupiny, která je údajně ohrožením blaha většiny a je třeba ji zneškodnit.

Zda oprav­du dojde k excesům typic­kým pro tota­litní systém, závisí na tom, zda a kolik lidí se vzepře oficiál­nímu nara­tivu a vy­jádří pochyb­nosti.

V konečném stádiu vytváření masy, píše prof. Mattias Desmet, se lidé dopouštějí „typických násilných činů proti těm, kteří nejdou s masou“. Považují to dokonce za svou „etickou povinnost“. Jestli opravdu dojde k excesům typickým pro totalitní systém, závisí na tom, zda a kolik lidí se vzepře oficiálnímu narativu a vyjádří pochybnosti. Křesťané mají k tomu biblický pokyn: „Vysvoboď ty, kdo jsou vlečeni na smrt; což se neujmeš těch, kdo se potácejí na popravu? Řekneš-li: My jsme to nevěděli, což ten, který zpytuje nitro, tomu nerozumí? Ten, který chrání tvůj život, to neví? On odplatí člověku podle jeho činů.“ (Přísloví 24,11-12). Výmluva „my jsme nevěděli“ před Bohem neobstojí.

Nehoráznosti se stávají stále normálnější

Na cestě společnosti k totalitnímu systému se nehoráznosti nenápadně a postupně zdají stále víc normální, jako by to byl nějaký oblíbený politický záměr. Příkladem je to, s jakou samozřejmostí média propagují myšlenku, že na Zemi by mělo žít drasticky méně lidí než dnes. Neustálá propaganda ohrožuje zdravý rozum a živí nenávist lidí k sobě samým, lidí, kteří se vnímají jako „škůdci“ země a kvůli kterým „klima“ trpí.

„Děti jsou niči­telé klimatu číslo jedna“. Pokud jde o Něme­cko, pova­žuje za únos­ný počet oby­vatel 38 milio­nů. Kam ale se zbýva­jícími 45 milio­ny lidí, kteří jsou jaksi „navíc“?

Média jsou plná příkladů takto sugestivních zpráv. Například Švábské noviny [„Schwäbische Zeitung“] zveřejnily interview s učitelkou Verenou Brunschweigerovou, která napsala dvě knihy o tom, že pro záchranu klimatu je třeba omezit rození dětí. Třetí knihu vydala na ekonomicky lukrativním americkém trhu. Nakladatelství ARD vytvořilo s V. Brunschweigerovou dokument „Raději žít bez dětí“. Redakce se s tezemi autorky ztotožnila a rozhovor byl veden zcela nekriticky.

Už samotný nadpis článku zněl: „Děti jsou ničitelé klimatu číslo jedna“. Pokud jde o Německo, považuje za únosný počet obyvatel 38 milionů. Kam ale se zbývajícími 45 miliony lidí, kteří jsou jaksi „navíc“?

Tota­litní systémy si vždy zaklá­dají na takové pseu­dově­dě, která před­stírá, že s novými lidmi do­ká­žou vytvo­řit nové­ho člověka... Šíří se strach z virů a z oxidu uhlíku. Pseudo-racionální experti vidí cestu k záchra­ně a k řešení pro­blémů v digi­tální kon­trole lid­ského chová­ní pomocí regu­lace, zá­kazů, před­pisů, lock­downů a „opat­ření“.

Sama si však neuvědomuje, že podle tohoto myšlení, je i ona navíc − stejně jako poradci, aktivisté, úředníci a politicky vládnoucí třída v klimatické ideologii, kteří žijí v pohodlí a přesouvají se z jedné konference na druhou způsobem, který podle nich samých klimatu škodí. Žijí z toho, že zpeněžují iracionální strach, který sami šíří. Právě v nenávisti k dětem se projevuje jejich nenávist k životu, nenávist k člověku, který byl stvořen k Božímu obrazu.

Profesor Desmet vysvětluje, že totalitní systémy si vždy zakládají na takové pseudovědě, která předstírá, že s novými lidmi dokážou vytvořit nového člověka. Ve Třetí říši to byla rasová ideologie, za komunismu se za „prokázanou“ vědu považoval historicko-dialektický marxismus-leninismus. Dnes je to materialistický technokraticko-digitální světový názor. Šíří se strach z virů a z oxidu uhlíku. Pseudo-racionální experti vidí cestu k záchraně a k řešení problémů v digitální kontrole lidského chování pomocí regulace, zákazů, předpisů, lockdownů a „opatření“.

Avšak základ humánní společnosti nikdy nemůže být postulovaný racionalistický materialismus, základem může být pouze etika, která stojí na pravdě. Proto − podle prof. Desmeta − je třeba usilovat o pravdu, která by se mohla stát spolehlivým etickým základem společnosti.

Bdělý pozorovatel současné doby, Milosz Matuschek vzpomíná na výrok politologa Allana Blooma: „Nejmocnější tyranie je ta, která dokáže vyřadit to, abychom si uvědomovali alternativy.“

Injektováním tohoto myšlení do vědomí lidí byla politicko-mediální třída v nedávných letech úspěšná. Ale řeči o tom, že neexistují alternativy, jsou antikřesťanské a antižidovské. Abrahamův, Izákův a Jákobův Bůh dává lidem vždy nějaké alternativy. Lidem dává svobodu a s milostí a přízní jim radí: „Vyber si život!“

„Čím dále se člověk ohlíží do­zadu, tím dále vidí dopředu.“ (W. Churchill)

“Osvědčíme se ve zkoušce, která nás čeká vzhledem k obrovským změnám?„ ptá se Milosz Matuschek ve svém blogu “Volně se vznášející inteligence„. Cituje W. Churchilla: “Čím dále se člověk ohlíží dozadu, tím dále vidí dopředu,„ a dodává, že si z pohledu do historie bere především odvahu.

To je myšlenka, která má křesťanský základ. Výzvu k naději posiluje Bible od první do poslední stránky silou naděje vzpomínek na minulost. Vezměte si, jak stále připomíná Boží záchranu Izraele, jeho vyvedení z Egypta nebo Ježíšův příchod do temnoty světa před dvěma tisíci lety. Jasný pohled do přítomnosti a důvěra pramení z toho, že si připomínáme minulost. Připomínejme si Boží jednání, jak se před našima očima plní jeho zaslíbení. Žalmy jsou protkané paprsky naděje, které vyvádějí ven ze zklamání a zoufalství, protože si můžeme připomínat Boží jednání v minulosti, přemýšlet o tom, kdo je náš Bůh a jaký je. Je to ten, který před 2000 lety přišel na svět a vstoupil do našeho života. Vstoupil?

Dnes platí to, co říká Profesor Mattias Desmet: abychom se učili rozeznávat mezi klamem a pravdou a říkali slova, která jsou hodná člověka.

Říkejme pravdu, i když to něco stojí. Profesor Desmet není křesťanem, ale i on říká, že bychom měli být připraveni mnohé ztratit, protože jinak ztratíme všechno. Čím více mají věřící lidé, kteří vědí, že jsou stvořeni k Božímu obrazu, zůstávat tomuto obrazu věrní. To znamená zůstávat v pravdě a říkat ji nahlas. Nepřidávat se ke zlu. Ať to stojí cokoli. I když se jedná o nejvyšší cenu. K jejímu zaplacení může být člověk na této zemi donucen, protože ten, kdo má věčný život, i kdyby se života vzdal, uchrání jej pro život věčný (Jan 12,25). Věřící jdou do tohoto boje a je to boj, kde máme Boha za zády. Ježíš říká: “Já jsem s vámi až do skonání světa.„

Thomas Lachenmaier,
redaktor časopisu factum
Přeloženo s laskavým svolením autora

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.