Ztvárnit beztvaré a naplnit prázdné

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná.

Jak to dělal Bůh?

Co s tím? To slovo pustá může také znamenat „beztvará“.¹⁾ Tak Bůh začal pracovat − tvarovat beztvaré a naplňovat prázdné. V prvních třech dnech dával věcem tvar. Když věci dostaly nějakou podobu, byly stále prázdné a Bůh je v dalších třech dnech naplňoval.

První den stvořil světlo, oddělil ho od tmy a ve čtvrtý den toto světlo/tmu naplnil tím, že stvořil slunce, měsíc a hvězdy. Druhý den dal tvar vodě − oddělil vody od vod. Potom pátý den vody naplnil: „Hemžete se…“, stvořil ryby, vodní živočichy a také ptáky. Třetí den dal tvar zemi a ta se zazelenala. Šestý den pak zemi naplnil, stvořil zvířata a člověka.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Jim Elliot
Nejsem blázen
Didasko, běžná cena 220 Kč
Naše sleva: 4 Kč
Vaše cena: 216 Kč

ks

Vidím v tom inspirativní princip: Vzít něco beztvarého, neforemného, dát tomu tvar a pak to naplnit. Více o tomto principu mluví Andy Hamilton.

Jak ztvárňujeme a naplňujeme my?

Odhaduji, že v místě, kde dnes máme zahradu, bývala dřív skládka ze skláren. Při rytí často najdeme kousek nějakého skla, někdy i barevného. Takový střep nemá žádný tvar, není to válec, koule, nic. Ale skláři dokážou dát sklu tvar − vyrobí baňku, trubici, sklenku nebo třeba krásnou lampu či vázu. A sklenice se dá naplnit vodou nebo dobrým vínem, do vázy dáme květinu.

Vidím, že v životě máme tolik neforemných věcí, které vypadají třeba jako hrouda hlíny a nikdo z toho nic nemá. Někdo z nás umí dávat věcem tvar, jiný je umí naplňovat. A může to být něco víc než jen vyrábění hrníčků ve školním kroužku keramiky.

Když se mladí manželé nastěhují do staršího bytu, je neforemný a prázdný. Muž vidí, že je třeba vyměnit nové bytové jádro, možná přestavět příčky mezi pokoji, kuchyňskou linku chtějí mít jinde… Pak nastoupí zaplňování nábytkem. Když je vše hotovo, pak je to spíš žena, která byt zaplňuje různými doplňky − koberce, závěsy, obrazy… A nakonec byt už není pustý a prázdný, ale je pěkně uspořádaný, zaplněný − zvlášť když do něho přijdou děti…

Neforemní a prázdní lidé

Jsme lidé a máme kolem sebe lidi. Asi nemám hned odvahu tvrdit, že jsme neforemní nebo bez tvaru, ale nejsme dokonalí. Když se však pokusím podívat Božím pohledem a sleduji, co s námi dělá, řekl bych, že nás utváří.

Většinou se to týká charakteru. Změna tvaru je často bolestivá. Ať už chceme měnit tvar něčeho co je ze skla, z kovu nebo ze dřeva, je k tomu třeba pece, výhně, kladiva, pily − a to bolí. To jsou obrazy toho, co Bůh dělá s námi, aby nám dal tvar, aby z nás vyrobil předmět, který bude k užitku. Rozumějte člověka, který má „tvar“, tedy vlastnosti, o jaké Bůh u nás stojí. Například to znamená, že je skromný, vytrvalý, spolehlivý, poctivý, soucitný…

Když máme nádobu pěkného tvaru, je radost ji něčím naplnit, třeba vázu naplníme vodou a dáme do ní květinu. Jestliže jako lidé získáme „tvar“, jakého chtěl u nás Bůh dosáhnout, pak našemu životu dá obsah − naplní nás tím, že nám dá úkol, životní poslání, takže náš život už není prázdný. I kdyby to někdy mělo znamenat posměch či slávu, chudobu či bohatství, únavu z dřiny či zdánlivou nečinnost.

Dvě otázky nakonec

Jak měníte to, co je kolem vás pusté a prázdné? Jak snášíte, když vám Bůh dává tvar a naplňuje vás?

Jan Vopalecký, únor 2023

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.(1)
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.