Bůh svoje lidi ochrání!

Už jsem zavrhl několik pokusů o vyjádření svého postoje k současné situaci s koronavirem. Mám v sobě směs pocitů, myšlenek a doporučení pro sebe, případně pro ty, kdo to budou číst.

Zatím poslední je asi postoj pokory, skromnosti před Bohem, kterému důvěřuji, že má vše pod kontrolou.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Eldridgeová Stasi
Půvabná
Návrat domů, běžná cena 185 Kč
Naše sleva: 6 Kč
Vaše cena: 179 Kč

ks

Už jsem vystřízlivěl z elifazovskeho (viz Jób 4,7-8) postoje, že to má čínský prezident za to, že ze sebe dělal Boha (chtěl, aby křesťané v Desateru změnili Boha na stranu nebo prezidenta). Asi to nebude jen kvůli čínskému prezidentovi.

Při utváření postoje je pro mě poučením biblická kniha Jób. Jednak neříkat, že to je určitě trest za nějaký možná tajný hřích, jako to dělal Elifaz. A jednak akceptovat, že člověk může trpět, nemusí přitom vědět proč, a že to přesto má nějaký smysl. Jobovo utrpení nakonec zastínil objev, že pochopil Boha, jako nikdy dřív. Dosud Boha jen tušil a teď, oceňuje, že ho vidí a je to něco úžasného! (Jób 42,6).

Ale my ještě nejsme na konci. Zatím se jen děsíme toho, že nějaké neznámé rány teprve přijdou. A my nevíme, co přesně to bude, nakolik se to bude týkat přímo nás, a nahání to strach.

Co v takové situaci dělat?

Důvěřovat Bohu, že má moc i nad šířením koronaviru a že se nám bez jeho dopuštění nic nestane. Tedy: Důvěřovat. To osvobozuje od strachu.

Poslouchat vládu a respektovat její opatření. V současné situaci bych neřekl (na rozdíl od dob komunismu), že je třeba víc poslouchat Boha než lidi. Myslím, že vládní nařízení jsou v souladu s Božími doporučeními.

A co biblická zaslíbení, že se nás něco takového nedotkne? Ta jsou naší nadějí a útěchou. Sám s nimi mám zkušenosti a jsem za ně vděčný. Ale proč neplatila pro Jóba? Tady záleží na tom, jak Boha známe, tedy nakolik s ním máme důvěrný vztah a dovedeme mu důvěřovat, že se mu nic nevymklo z rukou, i když nás nějaká rána potká.

Tento žalm je adresován těm, kdo bydlí ve skrýši Nejvyššího, tedy jsou ve skrýši samého Pána Boha. Jak se tam dá dostat? Řekl bych, že důvěrou v Boha, tím, že dokážeme sami sobě, Bohu i druhým lidem s naprostým klidem a naprostou jistotou říct: „Bůh je můj bezpečný kryt, moje ochrana, na kterou spoléhám.“ (To jsou slova druhého verše.)

Mluví tady zkušený člověk, který Boha z vlastní zkušenosti dobře zná, a teď uklidňuje přítele, který se pohybuje v extrémně stresující situaci, podobně jako když dnes působí koronavirus. Je tu popis opravdové hrůzy: mor, osobní nepřátelství − někdo na něho míří šípem, všude kolem padají mrtví − ale ty, můj příteli, který jsi uprostřed těch hrůz a válečné vřavy, koronaviru a tak dále, se neboj, tebe kryjí Hospodinova křídla, chrání tě Boží štít, a tak se nemusíš bát nákazy, šípu. Možná to všechno na vlastní oči uvidíš, ale tobě samotnému to neublíží, protože ses spolehl na Hospodina, důvěřuješ mu, u něho máš svůj domov.

Tak nějak bych parafrázoval tento text dnes. Platí i pro nás? Pro nás osobně, když se těsně v naší blízkosti objeví nákaza, komplikace, možná dokonce smrt?

Můžu říct, že v životě takové zkušenosti mám, i když asi ne tak silného kalibru. Zažil jsem na vojně (1983), jak kolem nás mělo plno okolních kasáren bojové poplachy s výjezdem na týden do zimy ve vojenském prostoru a tam nějaké mimořádné události, ale já osobně jsem zůstal bez výjezdu. Zažil jsem více takových situací, kdy jsem měl dojem, jako by mi Bůh nadržoval, chránil (například při záplavách 1997) a ušetřil pohrom. Nemyslím si, že by to bylo mou zásluhou, že bych si to nějak nadehnal svými dobrými činy. Jsem za tuto ne úplně vysvětlitelnou přízeň Bohu vděčný a spoléhám na ni dnes i do budoucna.

Ale vím, že na to nemám patent, nemám do budoucna zaručeno, že se mi nikdy nic nestane. Ale přesto se tímto Žalmem uklidňuji, protože mi z toho vysvítá, jaký je Bůh: Jednak je dobrý, dále je mocný a vím, že mě má rád. Mám s ním osobní vztah, tedy osobně se s ním znám a věřím, že mě konkrétně dokáže uchránit navzdory tomu, co se děje kolem. Dodává mi to jistotu.

A kdyby nás neochránil? Bůh na to má právo. A určitě to nebude znamenat, že by se mu něco vymklo z ruky. Stejně tak to nemusí znamenat trest. Pořád mu můžeme věřit, že nás má rád − to dokázal tím, že za nás obětoval svého Syna. On ví, co je pro nás dobré. A to i v případě, kdyby se jednalo o otázku života a smrti: „I kdybych měl jít údolím stínu smrti, ničeho zlého se nebojím, neboť ty se mnou jsi“ (Žalm 23,4). O tom Pavel píše, že by „to bylo mnohem lepší“.

Zatím pro nás platí výzva k modlitbě za ochranu před koronavirem, k modlitbě vyznávání (1. Janův 1,9) a zkoumání, zda jsme se něčeho nedopustili (Ž 19,13; 139,23-24). A také výzva k lidské pomoci trpícím, ať už prakticky nebo třeba finančně (Skutky 11,29; Filipským 4,10.14).

Ale přiznám se, že se těším, až to všechno zase přejde a budeme moci žít normálně bez obav a stresu, kdy se nám bude dařit a budeme se moct radovat ze všech dobrých Božích darů i z příležitostí pracovat a sloužit Bohu.

Jan Vopalecký, 14. března 2020

Podobné články (o Jóbovi)

Kolektivní tresty a Bůh
Nespravedlivé utrpení
Jakmile uviděl Boha, utrpení přestalo
Co jsem objevil díky Covidu

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (1)
 Dal mi nový impuls.(1)
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.