Oddělovač

Citát z Bible:

Ta nepravost již působí, ale jen skrytě, dokud nebude odstraněn z cesty ten, kdo tomu brání.

Doporučujeme články

Výchova a fyzické tresty

Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask

Dítě nechce chodit do školy − bojí se

Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.

Žena jako bohyně

Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?

Doporučujeme

Modlete se za

A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Bible, J 17,3 E)

Inspirováno:

Objevil, jaký je Bůh, a utrpení přestalo

Když se Bůh vyptává...

O Jóbovi se ví, že strašně trpěl. Když se na jeho příběh podíváme důkladněji, je pro nás inspirací.

Jób si dlouze povídá se svými přáteli, kdy Jób naříká a kamarádi mu říkají: „No, určtě za tím bude nějaký hřích.“ Potom do té jejich diskuse vstupuje Bůh a Jóbovi položí pár otázek. Takových, jaké může klást jenom Bůh, například: „Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Kdo určil moři hranice, aby nepřetékalo dále? Copak se orel vznese na tvůj příkaz?“ Z těch otázek je jasné, že Bůh je ten, kdo všechno nejen stvořil, ale že měl všechno předem dobře promyšlené a dosud všechno dokonale ovládá, má nade vším neomezenou kontrolu.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Od okamžiku, kdy v knize Jób promluvil Bůh, už není řeč o utrpení. Bůh nic nevysvětluje, vlastně se jen ptá. Ale na základě těch otázek Jób dochází k tomu, že nad Bohem žasne. Prostě je překvapen, umlčen, vidí, že Bůh je jiný, než jak si ho představoval: „Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem“ (Jób 42,5).

Smysl utrpení

Jako by cílem všeho toho utrpení bylo přivést Jóba k tomu, aby pochopil, uviděl Boha.

To je pro nás velkou inspirací v těžkých dobách. Jejich smyslem není nás zničit, utrápit, dokonce ani „vyzkoušet“, ale všechno Jóbovo trápení skončilo, jakmile nově pochopil, vlastně uviděl Boha. Možná o to jde i v našem případě.

My lidé se v těžkých situacích kroutíme, snažíme se problémy řešit, překonávat, odstraňovat překážky, nemoci a nedostatky. Chceme naopak dosahovat něčeho lepšího, pohodlnějšího, většího. Ale Bohu jde o to, abychom ho lépe viděli, lépe mu rozuměli. Nakolik známe Boha? Neptám se, jestli si myslíme, že ho známe, ale jak ho skutečně známe?

Je pozoruhodné, že jakmile Jób uviděl Boha, tak v následujícím verši si čteme, všechno se mu vrátilo − zdraví, děti, majetek se mu rozrostl na dvojnásobek toho, co měl předtím.

Kdybych chtěl celé to přemýšlení znetvořit, tak bych řekl, že cesta k bohatství, blahobytu a spokojenosti vede přes poznání, nebo nové poznání Boha. Ale ono je to trochu jinak. V životě jde především o to, abychom poznali a poznávali Boha (Jan 17,3), slovy Jóba abychom ho viděli. To je naplnění života. Někdy nám pak Bůh dá všeho hojnost a bohatství − ale většinou pak pochopíme, že ta hojnost a bohatství či zdar v životě není až tak důležitý.

Jan Vopalecký, červen 2022