Citát z Bible:
Zemi jsem učinil já a člověka na ní jsem stvořil. Já jsem vlastníma rukama roztáhl nebesa a veškerému jejich zástupu jsem vydal příkazy.
Iz 45,12 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Motáme se pořád dokola, nevíme si rady, jak se dostat z těžké situace, a zdá se nám, že jsme buď zabloudili, nebo se nám cesta zpátky zavřela. Existuje nějaká cesta ven?
Tak to prožívali Izraelci v Egyptě a při odchodu odtud. Ještě než přišel Mojžíš, zdálo se jim, že neexistuje jiná možnost než v Egyptě jako národ otročit a celá staletí dělat cihly. Ale Bůh si našel docela nečekané řešení. Zavolal Mojžíše z pouště od ovcí. Jaké ten mohl mít předpoklady nebo zkušenosti? A přece! Bohem povolaný Mojžíš byl nejvhodnějším člověkem, aby s faraónem všechno potřebné vyjednal (kolik jiných by to vzdalo!) a nakonec s doprovodnými Božími znaky celý národ vypochodoval z Egypta.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Ušli pár kilometrů a nový problém: Žene se za nimi egyptská armáda, aby je přivedla zpátky. Existuje nějaké východisko?
Vezměme to logicky: Vrátit se do Egypta nechtějí. Vpravo hory, vlevo hory a kousek cesty před nimi moře. Zastavili se a začali naříkat. A co na to Bůh? „Ať jdou dál!“ Než došli k moři, Bůh měl řešení − moře se rozestoupilo a Izraelci přešli po dně mezi hradbami vody z obou stran. Egypťané šli za nimi, ale nestihli to. Rozdělené moře se vrátilo a zatopilo je.
Nepochybuji, že takové situace v životě znáte. Cesta končí, všude kolem hory nebo husté křoví a my nevíme, co dál. Ale Bůh má východisko. Jeho principy bych shrnul zhruba takto:
Hledáme-li východisko, je třeba ho opravdu hledat. Pravděpodobně bude jinde, než jsme ho hledali dosud. Jsme ochotni jít jinou cestou než dosud? Nebo budeme trvat na tom, že naše dosavadní cesta, dosavadní metoda byla dobrá a sveřepě po ní budeme chtít jít dál? Bůh nás někdy přivede na mýtinku, odkud jako by nebyla žádná pěšina ven. Pak je nutné prolézt trochou křoví, možná se při tom trochu poškrábeme, možná budeme muset po kolenou − ale cesta ven existuje! A někdy ji musí najít sami vůdcové. To je zpočátku pokořující, ale cesta dál existuje.
Přeji vám, abyste se neštítili lézt po kolenou (modlitba), nebáli se, že se poškrábete (vynadají vám, nepochopí vás), ale cestu ven najdete! Jako Izraelci pod Mojžíšovým vedením.
Jan Vopalecký, červenec 2021
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!