Citát z Bible:
Toto praví Vznešený a Vyvýšený, jehož přebývání je věčné, jehož jméno je Svatý: "Přebývám ve vyvýšennosti a svatosti, ale i s tím, jenž je zdeptaný a poníženého ducha, abych oživil ducha ponížených, abych oživil srdce zdeptaných."
Iz 57,15 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.
Muž potřebuje, aby mu žena projevovala úctu, tak si ho udrží! Žena potřebuje mužovu lásku − a opravdová láska je oběť!
Táto, děti potřebují tvůj čas, zájem, ujištění i tvé prohry. Nasávají tě všemi smysly. Jsi pro ně pevný bod, ať jsi jakýkoliv. Pak budou v dospělosti pevné.
Nikdo konkrétní za to sice nemůže, ale lze sledovat faraonovské trendy − snahu odloudit děti od rodičů. Jak se rodiče mohou bránit, aby jim děti nebyly „ukradeny“?
Dobrý osobní příklad je silnější magnet, než silná slova. Zvlášť, když je naším vzorem Ježíš. Ale následovat Ježíšův příklad je pořád málo!
Digitální média a jejich nebezpečí, facebook, twitter, kyberšikana, sebevražda Google počítače, televize, šikana
Církev je tu proto, aby uctívala Ježíše a sloužila mu, ne nám. On je ústředním bodem, ne my. Záleží především na tom, co chce on.
Chodíte do církve pravidelně? Pokud ano, tak proč? Přemýšleli jste někdy v poslední době, proč tam chodíte?
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Ne, nesnažím se vás přimět, abyste tam nechodili a zůstali doma. Jsem přesvědčen, že chození do církve je životně důležitou součástí života křesťana (pokud to jde, tak osobně, pokud ne, tak online).
V tomto článku se podíváme na několik běžných představ o chození do církve, na důvody, pro které bychom tam chodit neměli, protože nepodporují víru − bez ohledu na to, jak je to dobrá církev nebo jak často tam chodíte.
Pokud budu chodit do církve, Bůh mě nebude mít rád o nic víc, než kdybych tam nechodil. A nebude mě milovat méně, pokud zůstanu doma.
Nechodím do církve proto, aby mě Bůh měl rád. Chodím tam proto, že ho mám rád. A potřebuji být spolu s druhými, abychom ho spolu chválili.
Existuje spousta špatné teologie, která vede lidi k tomu, aby si mysleli, že Bůh si dělá čárky, jak chodíme do církve, a že až přijdeme k nebeské bráně, tak svatý Petr vytáhne velkou knihu a zkontroluje nás. (V této větě byla taky spousta špatné teologie o nebi, ale o tom jindy.)
Do nebe se nikdo nedostane díky bodům, čárkám za chození do církve. Tam se dá dostat jenom z milosti.
To je opačná strana mince předchozího důvodu. Stejně jako slib, že přijdeme do nebe, není návnada pro chození do církve, tak snaha vyhnout se peklu není dobrý klacek, jak nás do církve dostat.
Jistě, pokud jsme provedli něco špatného, zdravá církev by měla být první, kam půjdeme dělat pokání, kde budeme usilovat o odpuštění, uzdravení a nápravu. Ale církev, která využívá pocitu viny jako motivaci k tomu, abychom tam chodili, není hodna toho, abychom tam chodili − a přitom se cítili vinni.
Je velmi snadné spadnout do pasti, že církev je tu pro mě, aby sloužila mým potřebám, touhám a umožňovat mi věci, které chci. Do této pasti mohou spadnout návštěvníci i pastoři. Chtějí v církvi slyšet nebo říkat to, co potvrzuje jejich představy nebo přispívá k jejich vlastním ambicím.
Ať je tedy jasno: Církev je tu proto, aby uctívala, chválila Ježíše a sloužila jemu, ne nám. On je ústředním bodem, ne my. Záleží na tom, co chce on, ne my.
Status. Může se zdát, že snaha chodit do církve proto, aby si toho lidé všimli, snaha o vylepšení vlastní reputace ve společnosti je minulostí, ale není to pravda. Tato snaha nezmizela, jen se přeměnila v něco jiného.
„Být vidět“ dnes znamená spíš to, kdo jsou moji přátelé a jak jsem na tom na sociálních sítích. Obojí může být fajn, ale není to dobrý důvod, proč chodit do církve.
Udělat pokání je velký důvod, proč jít do církve. Ale někteří lidé mají mylnou představu, že chození do církve jim nějakým způsobem pomůže převážit se na stranu dobra navzdory všemu špatnému, co udělali.
Takhle to nefunguje! Tím, že budeme chodit do církve a přitom nebudeme chtít změnit své chování, Boha neošálíme. To raději zůstaňte doma. Lepší je ukázat se, opravdu udělat pokání, nechat si odpustit, a tak být lépe vybaven na to, abych každý den žil způsobem, který je Bohu ke cti.
Já miluji dobrá kázání. Slyšel jsem jich hodně, některá jsem sám kázal.
Ale dobré kázání můžu poslouchat na mobilu, a přitom nemusím chodit do církve. Navíc je mnoho zdravých církví se skvělými pastory, kteří nejsou skvělí kazatelé. To je v pohodě. Církev je víc než fantastické kázání.
Kdyby poslouchat skvělé kázání byl hlavní důvod, proč chodit do církve, co když kazatel sáhne na nějaké bolavé místo. Nebo se mu kázání nepovede. Což se může stát každému.
Najdi si církev, kde můžeš Boha chválit, kde můžeš sloužit a kde je výchova. Jestli k tomu patří kázání, pak fajn. Ale nepřikládej tomu přílišnou váhu.
Jestliže tě ohromují velkolepé písně, sbor či varhany v klasické církvi, nebo dobrá worshipová kapela ve uvolněnější církvi, hudební umění nebo styl tě mohou na čas motivovat, ale zřejmě to nezůstane natrvalo.
Jistě, chvály jsou důvodem, proč chodit do církve, a zpěv je důležitá biblická součást bohoslužby. Ale kvalitní hudba nemůže být důvodem proč tam chodit. Stejně jako zaměření na kázání se jednou stane zaměřením na kazatele, tak se i zaměření na hudbu brzy stane zaměřením na hudebníky. A to nekončí dobře. Pro nikoho.
Zaměřuj se na Ježíše.
Opravdu? Chodí lidé do církve kvůli budově?
Je to smutné, ale ano. Některé lidi tak přitahuje jejich sborový dům či kostel − obvykle s dlouhou historií a nádhernou architekturou − že budova se stane ústředním aspektem jejich církevní identity.
Církev není dům či kostel. K Bohu se nedostaneš proto, že jsi v budově, stejně jako tě od něho nevzdálí to, když budeš venku.
Budovy − ať je to mohutná katedrála, útulný sborový dům nebo velkolepá megacírkev − jsou jen nástrojem. Nešíří Boží království a neměly by být středem pozornosti − jinak se stanou modlami.
Všichni máme dobré zvyky a pravidelná návštěva církve by měla patřit mezi ně.
Jestliže však chodíš do církve jenom ze zvyku, a ne proto, že chceš růst v oddanosti Ježíši, můžeš se dostat tam, kam se dostal sbor v Efezu (Zjevení 2,4), který „ztratil první lásku“.
Řešení tohoto problému není skončit se svým zvykem a přestat chodit do církve, ale uvědomovat si lepší důvody, proč tam chodit, a vrátit se k nim.
Těchto několik nesprávných důvodů jsem si uvědomil nedávno, a pokud jsem na něco zapomněl, napište mi to do diskuse.
Samozřejmě existují i dobré důvody, proč chodit do církve, ale to je tématem jiného článku.
Karl Vaters,
přeloženo s laskavým svolením z karlvaters.com
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!