Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. (Bible, Zj 3,17 E)

Falešná identita

Falešnou identitu nepoužívají jen špioni a ti, kdo chtějí na internetu ubližovat druhým. Je rozšířená běžně mezi námi, často podvědomě. Používají ji ti, komu nestačí nebo se nelíbí jejich vlastní identita. Jednoduše se začnou vydávat za někoho jiného.

Zmiňuje se o ní Pán Ježíš ve svých dopisech sborům ve Zjevení 2-3, a to v každém ze sedmi dopisů. Mluví o lidech, kteří o sobě říkají něco, co není pravda; netýká se to jen jednoho nebo dvou sborů, nakonec jsem to našel u všech. Však se podívejte.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

J.Mrázek
Zjevení Janovo

ks

Když se Kuba rozhlédne kolem sebe, zdá se mu, že jeho vrstevníci a kamarádi jsou na tom lépe − jsou komunikativnější, úspěšnější, hezčí, druzí o nich mluví, na facebooku mají víc lajků, víc vydělávají... Nejvíc se mu líbí Franta. A tak ho začne napodobovat v gestech, oblékání, často se vyskytuje tam, kde Franta. Kuba se ale Frantou nestane. Jednak ho nedokáže napodobit dokonale a jednak tím maže své vlastní přednosti a dovednosti. Vznikne tak jen komická směs Kuby a Franty. Pokud na to Kuba nepřijde, žije jako Frantova napodobenina, má falešnou identitu, zvykne si na ni a okolí snad také.

Ale zůstane jen u snahy a marné touhy. Než cokoli udělá, přemýšlí, jestli by to udělal a jak by to udělal Franta. Po čase nedokáže přemýšlet a tvořit samostatně bez ohledu na Frantu. Pořád se na něho v mysli ohlíží a kontroluje, jestli všechno dělá stejně jako on. Tím stále víc jen potlačuje sebe, své touhy, obdarování, zaměření. Ale on v tom vidí jedinou naději pro svůj růst a úspěch − který však nepřijde.

Existují lidé, kteří si falešnou identitou chtějí získat prestiž − a možná si to ani neuvědomují. Snaží se u druhých vzbudit dojem, že něco mají, někým jsou, oni jim uvěří a upnou k nim svá očekávání. Čekají však marně a nakonec si buď zvyknou a žijí v domnění, že jejich idol je někým významným, nebo přijde vystřízlivění. Vystřízlivění je sice nepříjemné a bolestné, ale dává šanci začít žit podle pravdy.

Vezměme si sbory v Sardách a Laodikei. Měly image, který považovaly za dobrý, ztotožnily se s ním, byly s ním spokojené. Pán však přichází a odhaluje, že jejich image je falešný. Sbor v Sardách se jmenoval Živý sbor, ale živý nebyl, jen budil zdání, ve skutečnosti byl mrtvý. Nejsme v podobném nebezpečí? Sborové aktivity sice fungují, jedou však ze setrvačnosti, a ne z vnitřního duchovního života, nemají drive, neposkytují nový život, který pramení z Boha.

Ještě tíživější situace je v Laodikeji, kde je už posunuté vnímání toho, co je žádoucí, a co naopak není. Jsou spokojení, že mají dost peněz, nic nepotřebují, ale nevidí, že jim chybí něco opravdového, ryzího, živého. Jsou zaslepení, nevnímají skutečné hodnoty, jako by o nich ani nevěděli, že by o ně mohli usilovat a toužit po nich.

Často žijeme v obavě, abychom o něco nepřišli. Proto neustále sledujeme novinky, televizi, internet, facebook, a to ve snaze, abychom všechno zachytili a o všem věděli. A daří se nám to. Jsme v obraze, máme přehled − známe všechny kuriozity, zprávy, víme o všech neštěstích a událostech, sledujeme aktuální dění v politice, technice, módě − ale uniká nám tím něco ještě cennějšího, co v médiích není.

Existuje oblast dobrých věcí, na kterou mají citlivost ti, kdo žijí s Bohem, kdo sice média sledují, ale vědí, že jejich obsah je druhořadý. Bůh nám nabízí, abychom „nakupovali“ u něho, abychom brali vážně, co říká. Jeho informace vychovávají, proměňují naše nitro, naši vnitřní identitu. Někdy se musí nastartovat hlubší proces proměny. Pro lidi kolem si pak nemusíme nasazovat falešnou identitu, protože můžeme žít to naše skutečné já, žít se svou pravou identitou a být v ní šťastní.

Jaká je naše pravá identita?

Jan Vopalecký, květen 2018

Falešná identita ve sborech z knihy Zjevení

• V Efezu se někteří vydávali za apoštoly, ale sbor to prověřil a zjistil, že jsou to lháři (Zjevení 2,2).
• Ve Smyrně (Zjevení 2,9) si někteří říkali Židé, ale ve skutečnosti to byl spolek Satanův a jen uráželi lidi ve sboru, možná proto, že byli chudí a procházeli těžkostmi.
• V Pergamu byli stoupenci Balaámova učení. Balaám měl také dvojí identitu. Na jedné straně to byl pohanský prorok, který uměl žehnat i proklínat, Izraelcům musel na Boží příkaz žehnat (4. Mojžíšova 22-24), ale na druhé straně nepřátelům (Balákovi) poradil, jak Izraelce zlomit (4. Mojžíšova 31,16)
• V Thyatirech byla Jezábel, která se vydávala za prorokyni, ale prorokyní nebyla. Tuto falešnou identitu používala k tomu, aby sváděla ke smilstvu. Zajímavé: Jako obyčejná žena by to zřejmě nedokázala, ale pokud se vydávala za prorokyni, pak měla možnost svádět.
• V Sardách se to týkalo celého sboru, jmenoval se Živý, říkalo se o něm, že je to živý sbor, ale ve skutečnosti byl mrtvý.
• Ve Filadelfii byli také falešní Židé (jako ve Smyrně). Pán Ježíš sboru říká, že mu je dává pod jeho moc. Tito falešníci přijdou a padnou věřícím ve Filadelfii k nohám.
• Laodikea na tom byla snad nejhůř, tam ani nevěděli, že falešnou identitu vůbec mají. Mysleli jsi, že jsou bohatí, zdraví a nic nepotřebují, ale ve skutečnosti byli ubozí, slepí a nazí.

Jan Vopalecký, červenec 2018
Nahoru

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.(2)
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.(1)
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.