Ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti. (Bible, Ř 6,13 E)

Co dokáže nástroj v ruce Mistra

Je úžasné mít zdravé ruce, zdravé nohy, možnost si zasportovat, něco vymyslet nebo udělat pro radost sobě a druhým. Bůh nám dává tělo jako dar. Už jsme si na to asi zvykli a využíváme toho.

Naše tělo má ještě větší potenciál, ale my ho nedokážeme sami odhalit a potřebujeme v tom pomoc. („Pomoc“ není úplně to správné slovo. pomoc znamená, že já něco dokážu a Bůh dodělá jen kousek. Naše situace je taková, že nezvládneme nic a potřebujeme úplně zachránit, protože bez toho by náš život a naše tělo propadlo úplné zkáze. Ta záchrana je v tom, že uvěříme v Krista)

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Marek Vácha
Jízda v levém pruhu
Cesta, běžná cena 268 Kč
Naše sleva: 5 Kč
Vaše cena: 263 Kč

ks

V rozvoji našeho potenciálu nám může pomoct Bůh, a to tím, že mu dáme sami sebe k dispozici jako nástroje. Podobně jako sportovec se dává k dispozici trenérovi, který z něho může udělat šampiona, nebo jako student důvěřuje svým učitelům a přijímá to, co mu říkají, tak i my se můžeme podávat Bohu, aby v nás, včetně našeho těla, rozvinul náš potenciál (který konec konců máme od něho). Potom z toho my, lidé okolo i sám Bůh budou mít ještě větší užitek a radost.

Bible říká, že pokud se člověk stane křesťanem, naše tělo se stává Božím chrámem, do kterého se nastěhuje Duch svatý („Nevíte, že vaše tělo je svatyní svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha? Nevíte, že nejste sami svoji?“ 1. Korintským 6,19. „Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá?“ 1. Korintským 3,16). Potom záleží na tom, kolik mu dáváme prostoru a nakolik se jím necháváme vést a proměňovat.

Jde vlastně o to, abychom byli dobrým nástrojem pod působením Ducha svatého. Na jedné straně je pro nás trochu těžké přijmout, že nejsme sami svoji. Jako bychom se nemohli sami svobodně rozhodovat. Podřízenost Bohu je ovšem jiného charakteru, než jak si to často představujeme. Bůh námi nekývá jako loutkami. Stále nám nechává plnou svobodu − i nepodřizovat se mu. Tím však okrádáme sami sebe.

Bůh dokáže dělat velké věci s těmi, kdo se mu dají k dispozici jako nástroje. Zkusme si představit personifikované pero. Ono se vtlačí do ruky umělci, který jím umí krásně psát a kreslit. Pero samo nic nedokáže, teprve až se dostane do ruky umělce, tak vznikají nádherné věci. Lidé potom neobdivují pero, ale umělce. Tak se můžeme stávat nástroji k Boží slávě. My ovšem máme pořád tendenci se na tom nějak přiživovat, že my jsme přece to pero, které psalo − jako by Bůh bez nás nic nezmohl. Ale největší obdiv patří Umělci Bohu.

„Nepropůjčujte své údy za nástroje nepravosti, ale vydejte sami sebe Bohu jako ti, kteří byli mrtví, a ožili, a své údy vydejte Bohu za nástroje spravedlnosti“ (Římanům 6,13).

Jan Vopalecký, červen 2020

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (2)
 Dal mi nový impuls.(1)
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.