Lež

Je poctivec hlupák?

Ruku na srdce! Už jste dnes lhali? Podle jedné studie lže průměrný člověk až padesátkrát za den.

Asi se teď rozčilíte: „Padesátkrát za den? To není možné! U některých prohnaných podvodníků si to dovedu představit, ale já slušný člověk? To nemůže být pravda a navíc křesťan by už vůbec neměl lhát. Všichni přece víme, že Bůh lež zakazuje.“

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

John Blanchard
Poznej skutečného Ježíše
Didasko, běžná cena 220 Kč
Naše sleva: 13 Kč
Vaše cena: 207 Kč

ks

Většinu běžných všedních lží považujeme za neškodné, někdo dokonce řekl, že to je součást zdravé psychohygieny. Kdy je lež opravdu lží? Co lež v nouzi, vychloubání se, nadržování někomu, škádlení, švindlování při hře, svádění viny na druhého, triky, přetvářka…? Jak přesně bychom měli pravdu brát? A není poctivec nakonec opravdu jenom hlupák?

Přehánění

Může být nadsázka hřích? Kdo by to neznal, je to mistrovský nástroj při vyprávění. Visíme člověku na rtech, ale za chvíli zjistíme, že míru pravdivosti toho, co dotyčný říkal, musíme redukovat na polovinu. Dítě má 40 °C a pro někoho je to jen zvýšená teplota. Levný kus oblečení najdeme po několika dnech v katalogu za dvojnásobnou cenu. Při dopravní nehodě s mnoha mrtvými byli ve skutečnosti jen zranění a ta hodina, po kterou jsme četli Bibli, měla jenom šest minut.

Čím to je? Proč nezůstáváme u pravdy? Je skutečností, že lidé úplně vědomě lžou. Během let si osvojili něco, čím jsou zajímavější, čím se staví do popředí, do lepšího světla.

Jedno vysvětlení jsem k tomu našla v životopise Jiřího Müllera „Nikdy nezklamán!“

„Jedním z pilířů všech ctností byla u Müllera právě pravdomluvnost. Svědomitost v jeho záznamech, až úzkostlivá přesnost může někomu připadat přehnaná. V tomto ohledu vykazoval přísnou sebekázeň. Nesprávné podání situace není vždy úmyslná lež, ale často neúmyslná nepřesnost. Naši pravdomluvnost ovlivňují tři vlivy: paměť, fantazie a svědomí. Tam, kde svědomí není citlivé, jsou paměť a fantazie tak zmatené, že dotyčný už neumí rozlišit skutečnost a představy. Fantazie potom překryje události a zkušenosti buď růžovým hávem, nebo tmavým mrakem předsudků. Takový člověk neříká, co je jasně napsáno v knize jeho vzpomínek, ale co si namaloval na plátně svých představ. Napůl nevědomě padá pravda za oběť vlastním smyšlenkám. Člověk přehání nebo neřekne všechno prostě podle toho, „jak to právě cítí“. Pak to není vědomá a úmyslná lež, ale přesto to není pravda a takovému člověku nedůvěřujeme. Nedá se říct, jak se věci ve skutečnosti mají. A obvykle to neví ani sám dotyčný.“

Také v knize „Malá kronika Anny Magdalény Bachové“ jsem našla něco, co mě překvapilo.

Autorka píše:

„Ráda bych tuto kroniku psala co nejpřesněji, tak přesně, jak by ji chtěl (její manžel, Johann Sebastian Bach) mít, protože si jasně vzpomínám, jak dopadala jeho ruka na moje rameno, když jsem něco nezahrála na klavír přesně podle not. Jemně, napůl něžně, napůl nechtěně se mnou zacloumal.“

Podvod

Z jedné časopisecké ankety vyplynulo, že 59 % dotázaných by při různých pojistných událostech nejednalo úplně poctivě. Svaz německých pojišťoven odhaduje roční škody na čtyři miliardy euro.

Při jedné pojistné události jsme od pojišťovacího agenta dostali přímo tip, jak co zfalšovat, abychom dostali víc. Zaměstnanci pojišťoven si chtějí zákazníky udržet, neplatí to z vlastní kapsy, ale z peněz pojišťovací společnosti, tedy svého zaměstnavatele. Poctivý člověk platí za své pojištění vyšší částku, než je třeba – platí totiž i podvody druhých. Vypadá to, jako by poctivý člověk byl hloupý, když uvádí pravdivé údaje.

Pokud jde o pojišťovací události týkající se dopravních nehod, německé pojišťovny odhadují, že ročně dojde k půl milionu podvodů. V případě hlášení škodních událostí z pojištění zákonné odpovědnosti občanů se pokusy o podvod odhadují na osmdesát procent. Stalo se například, že někdo si foťák schoval u rodičů, ale nahlásil, že mu ho ukradli. Když z bytu zmizelo 30 cédéček, nahlásili jich majitelé 130.

Ulrich Wickert píše ve své knize „Poctivec je hlupák“ o podvádění těch, kteří rádi cestují, jak si za 8 euro pořídili cestovní zdravotní pojištění, a tak financovali svoji dovolenou. Jak?

Veselý, zdravý turista sedí v baru v Bangkoku. V tom mu barman nabídne účet od lékaře. Diagnóza: žaludeční a střevní infekce. Osm dní pobytu ve White-Star-Hospital, v nemocnici, která neexistuje. Celkem k úhradě: 1400 euro. Jiní manželé byli dokonce tak troufalí, že uzavřeli cestovní pojištění u 13 různých pojišťoven, pak jim všem předložili jediný stejný doklad, a tak získali 35000 Euro. Na tento podvod se ovšem přišlo…

Falešné účty ve zdravotnictví jsou na denním pořádku. Chamtivost po penězích, po image, po materiálních hodnotách, to všechno dává člověku zapomenout na vyšší hodnoty.

Myslíte si, že všichni, kdo mají doktorský titul, ho užívají oprávněně? Kdepak. Několik stovek německých „promovaných poradců“ nabízí zcela oficiálně pomoc při doktorské práci. Také diplomovou práci pro státní zkoušku na právnické fakultě si můžete po zaplacení nechat napsat. Podvody a korupce se staly společenskou hrou, které se účastní všechny vrstvy, od pomocných dělníků až po profesory. Najít politika, který má čistý štít, je jako hledat jehlu v kupce sena.

Uvědomme si tu spoustu prominentů, kteří překrucovali pravdu a hmatatelně lhali a jejichž lež vyšla najevo, jako například Bill Clinton. Zapírat aféru se sekretářkou se považovalo za „sexuální lež století“. Nebo Boris Becker, někdejší idol mládeže, napřed dementoval svoji aféru s daněmi, později aféru v šatně.

Walter Ulbrich jako hlava bývalé NDR 15. ledna 1961 sliboval: „Nikdo nemá v úmyslu stavět nějakou zeď.“ Krátce nato se začalo se stavbou berlínské zdi.

Autorka a žurnalistka Ulla Ackermannová si údajně rozsáhlé úseky svého životopisu „Uprostřed Afriky“ vymyslela. Více než polovina dotázaných považuje práci na černo za něco běžného. Televizní pořad „Jak jsou Němci zkorumpovaní?“ uvádí, jak ve třech ze čtyř autoservisů opravovali auto nelegálně. Tři ze čtyř lékařských ordinací vydají nemocenský lístek i úplně zdravému pacientovi.

Pochlebování a přetvářka

Už několikrát jsem se zlobila kvůli reklamě různých zasilatelských služeb. Nedávno jsem dostala čestné osvědčení! – Výběrová komise (k dopisu byla přiložena i fotografie a podpisy) mě jednohlasně zvolila čestnou zákaznicí a chtěla mě odměnit dárkem. Je to zvláštní, tato firma na mně v minulosti vydělala hodně málo. Jiná firma mi chtěla dárkem poděkovat, protože jsem ze tří objednaných zásilek (přitom jsem dostala nanejvýš jednu) ani jednu nevrátila zpátky.

Takové chování je mi protivné. Ale z toho se asi nevymaníme. Přece taky někdy chválím neupřímně, a tím si „kupuju“ přízeň druhých lidí! Jsou mé komplimenty druhým opravdu vždy míněny vážně? Nebo si tím získávám body pro sebe?

Vynikáme v umění nasazovat si masky. Jak přívětivě se dokážeme tvářit a mluvit s druhými například v neděli ráno při bohoslužbě, ale už u oběda vytahujeme nemožné chování jiných lidí.

Nechtěnou návštěvu vítáme u dveří s přehnanou pohostinností, ale celý večer jsme otrávení, že jsme se nemohli dívat na svůj oblíbený pořad v televizi.

Bůh nás ale před něčím takovým varuje. „Jeden druhého svou řečí šálí, mluví úlisnými rty a obojakým srdcem. Kéž Hospodin zcela vymýtí ty úlisné rty, jazyk, co se velikášsky chvástá.“ (Žalm 12,3-4)

„Stříbrná poleva na hliněném střepu jsou planoucí rty, ale zlé srdce.“ (Přísloví 26,23)

Podvody

Kolikrát jsme se už nechali zmást reklamou? Tentokrát dostali manžela, který mě vždycky varoval, abych reklamě nesedla na lep. Vychvalovaný produkt nebyl takový, jak reklama slibovala. Kromě toho jsem ale měla radost, že to byl jednou on, kdo prohloupil.

„Nikdo by nás v roce 1990 nevolil, kdybychom byli řekli pravdu.“ Tento citát pochází od německého ministra financí Theo Waigela a týká se ceny za znovusjednocení Německa. Podvodů a klamání ve volebním boji by se dala uvádět dlouhá řada. Tři čtvrtiny obyvatelstva považují politiky za nevěrohodné.

Každý druhý by si svou nevěru nechal pro sebe a jen každý třetí by s ní šel ke zpovědi, kdyby se nacházel v pevném partnerství.

K podvodům dochází, když se snažím, aby o mně druzí nabyli lepšího dojmu, než jak odpovídá pravdě. Například když přijmu ocenění za něco, co jsem vůbec neudělal. Nebo když chci vypadat duchovně zralejší, než jsem ve skutečnosti. Když zastírám hříchy své minulosti, když se neozvu proti nepravdivým výrokům druhého člověka, když svým mlčením vyjadřuji souhlas. Galatským 6,3 k tomu říká: „Myslí-li si někdo, že je něco, a přitom není nic, klame sám sebe.“

Milosrdná lež

V naší společnosti se milosrdná lež považuje za něco, co zjemňuje mezilidské vztahy, aby to lidem navzájem lépe klapalo. Je to směs zdvořilosti, sebeobrany a ohleduplnosti. Za morálně zavrženíhodnou se tato lež považuje jen tehdy, pokud se tím někomu vědomě ubližuje.

Na toho, kdo si myslí, že má vždycky pravdu, se lidé dívají jako na mor. Spisovatel Mark Twain dospěl k názoru: „S někým, kdo notoricky říká pravdu, nechce nikdo žít. Naštěstí nikdo ani nemusí.“

Bible však nezná milosrdnou lež nebo lež v nouzi. Boží slovo jasně říká: „Zrádné rty jsou Hospodinu ohavností, kdežto zalíbení má v těch, kdo prosazují pravdu.“ (Přísloví 12,22)

Lháři před Bohem

Nedávno jsem četla krátkou epizodu:

„Příští neděli,“ hlásil pan farář z kazatelny, „bych chtěl mluvit o lži. Jako přípravu na toto téma si, prosím, v Bibli přečtěte 17. kapitolu Markova evangelia.“ O týden později stojí pan farář zase na kazatelně a ptá se: „Kdo z vás si přečetl 17. kapitolu Markova evangelia?“ Zvedl se les rukou. „Vidím, že kázání o lži je hodně aktuální,“ poznamenává farář, „Markovo evangelium má totiž jen 16 kapitol!“

Před lidmi leccos utajíme, ale před Bohem ne. Celou Biblí se jako červená nit táhne ujištění: „Bůh miluje pravdu a nenávidí lež.“ Nepodvádíme jen sami sebe, ale vždy především samého Boha.

Vy ani já bychom si zřejmě nedovolili před soudem říkat něco, co není pravda. Ale tím, jak jednáme s Bohem, nejvyšším vládcem celého vesmíru, hrubě znevažujeme jeho osobu.

Kolik bezmyšlenkovitě odříkaných modliteb si Bůh musí vyslechnout! Co všechno mu říkáme ve svých osobních modlitbách! A většinou to myslíme i vážně.

Vzpomeňme si jen na všechny sliby („svoje srdce, čas, život, vše, co mám“), které Bohu vyjadřujeme v písních. V žádné jiné oblasti my křesťané nevyjadřujeme tak často něco nepravdivého jako právě v písních. Dokážeme se takových lží vzdát a skoncovat s nimi?
Bůh používá pro lháře silná slova: „Nesmí přebývat v mém domě, kdo záludně jedná. Kdo proradně mluví, na oči mi nesmí.“ (Žalm 101,7) a ještě jednou opakuji: „Zrádné rty jsou Hospodinu ohavností, kdežto zalíbení má v těch, kdo prosazují pravdu.“ (Přísloví 12,22) Budeme si při příští bohoslužbě víc uvědomovat, co zpíváme?

Otec lži

První lidé žili v ráji, v naprosté harmonii s Bohem. Nevíme, jak dlouho to trvalo. Přišel však den, kdy Satan v podobě hada Evu podvedl: „Bůh říkal…?“ Přitom se neprojevil hned nehorázně, například slovy: „Víte, Bůh lže, vůbec vám neřekl pravdu; nevyplatí se mu věřit…“ Satan jednal jinak, daleko rafinovaněji, podleji.

Od té doby se toto opakuje každý den, každou chvíli. Ve vašem i v mém případě. Sedíme jako Eva pod stromem a posloucháme, co říká had. Kolikrát nám už šeptal do ucha: „Bibli napsali jenom lidi, tu nemůžeš brát tak vážně,“ nebo „Bůh je Bůh lásky, nikoho do pekla nepošle,“ nebo „Po smrti nic není,“ nebo „Ježíš byl jen obyčejný člověk, který ztroskotal na kříži.“ Nepropůjčujme sluch tomuto hlasu! Bůh říká, že Satan je lhář od začátku.

Stejně jako Adam a Eva museli opustit ráj, tak i dnes za jakoukoli nepravost přichází věčná smrt. Na posledních stránkách Bible jsou vyjmenované různé skupiny lidí, kteří v nebi nebudou, mezi jinými i lháři a podvodníci. Pokud jsme poctiví, musíme uznat, že Bůh musí kvůli nepravdám a lži potrestat i nás. Proč?

Abakuk na to dává odpověď: „Čisté jsou tvé oči, takže nemůžeš hledět na zlé věci a dívat se na bezpráví.“ (1,13) Také v listu Židům (6,18) a Titovi (1,2) je jednoznačně napsáno, že Bůh nemůže lhát. Lež je pro něho naprosto nepřípustná.

Proto se můžeme na Boha stoprocentně spolehnout. Vždycky říká pravdu a stojí za všemi svými sliby, pozitivními i negativními. Bůh člověku řekl předem, jaké důsledky ho čekají, když bude hřešit, proto po selhání člověka nemohl dělat, jako by se nic nestalo!
Ale zároveň existuje i dobrá zpráva, která zazněla už v ráji, že přijde zachránce, který všechno zase napraví.

Ježíš nám vrací čistý štít

K přemožení Satana musel přijít někdo, kdo svým životem mohl dokázat, že nikdy nezhřešil. To byl Ježíš Kristus, který byl jednak Boží Syn, svou přirozeností Bůh, a zároveň opravdový člověk.

Izajáš (53,9) ho popisuje takto: „…nedopustil se násilí a v jeho ústech nebylo lsti.“

Představte si: Vždycky bral pravdu naprosto vážně. Nikdy se nesnažil někoho přesvědčit lichotkami. Nikdy se pravdě nevyhýbal ani ji nijak nepozměňoval. Nikdy neřekl nepravdivou větu. Nikdy se nenechal svést k nějaké špatné myšlence. Nikdy neposlouchal hlas „hada“.

Byl jediný, kdo mohl říct: „Já jsem ta cesta, pravda i život, nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14,6) Jen díky svému bezhříšnému životu mohl zachránit celé lidstvo. Za všechny naše hříchy trpěl mučednickou smrt na kříži. Po třech dnech ho Bůh vzkřísil, a tak dokázal, že jeho oběť přijal.

Toto vysvobození neplatí automaticky pro každého člověka, aniž by o tom věděl. Kdybyste za to chtěli Ježíši poděkovat a trávit s ním celou věčnost v nebeském ráji, potřebujete vědět, co je třeba k tomu, aby se to vztahovalo i na vás: „Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.“ (1. Janův 1,9)

Ano, on nám odpouští všechny podvody, přehánění, každou lichotku, nepravdu, nepřesnost, každé vytahování se, přetvářku, každý nedodržený slib. Jestliže to s vyznáním svých hříchů myslíme vážně a jestliže Ježíši dáváme prostor ve svém životě, pak si můžeme být jisti, že Bůh nám všechny naše hříchy odpouští a už je nikdy nebude připomínat.

Je to nesmírná úleva, když Bůh „vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž.“ (Koloským 2,14) Nedoceníme, jakou úctu a vděčnost si Pán Ježíš Kristus zaslouží za to, že díky němu můžeme Bohu říkat „Otče“ a že On se na nás dívá vlídně, protože jsme odpuštěním získali „čistý štít“.

Boží odpuštění je hlavní motivací k tomu, abychom žili Bohu k radosti a ke cti a chválili ho. „Neobelhávejte jeden druhého, svlečte se sebe starého člověka i s jeho skutky a oblečte nového.“ (Koloským 3,9-10)

Je poctivec hlupák? V lidských očích možná ano. Ale před Bohem je poctivost vždy vítězná hodnota, protože Bůh označuje za moudrého toho, kdo žije v Božím světle.

Magdalene Ziegelerová

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (5)
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.