Jak získat mladé pro církev

Nehodlám se nechat odradit domněnkou, že církev dnes už nemá mladým co dát. Má, i když často nedává. A také mladí mají církvi co dát!

Někdy se nám zdá, že mladí chtějí, aby se sbor nákladně při­způsobil dnešní době, dnešní technice a kultuře − a když na to některý sbor přistoupí, tak se žádoucí změny nedo­sáhne. Ani tomu se nedivím.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Winter Richard
Znúdení v kulture zábavy
Porta Libri, 147.00 Kč

ks

Řekl bych, že k tomu, aby se mladí rádi identi­fikovali se svým domácím sborem v církvi, je třeba splnit několik podmínek:

• Musí vědět, že je tam mají rádi.
• Potřebují vidět, že jsou tam použi­telní, si jich tam váží, že jejich zapojení do života a půso­bení sboru je vítané.
• Je třeba, aby ve sboru byl kvalitní obsah, ne především intelek­tuálně, ale duchovně, tedy něco, co chytá za srdce tak, jak to dokáže jen Bůh. Mladí potře­bují mít silné zážitky, vnímat, že se jich Boží Duch dotýká. S tím úzce souvisí duchovní kvalita života sboru, zejména střední a starší generace.
• A pak jde také o to, aby tam bylo prostředí odpoví­dající dnešní době.

Ani firmám se nedaří získávat mladé

Hledal jsem na internetu, co dělají nebo co se snaží dělat dnešní podnika­telské firmy, aby získaly a udržely mladé zaměst­nance. Řeknu vám, ani ony to nemají lehké.

Mladí mají vysoké nároky. Chtějí pracovat z domova, mít volnou pracovní dobu (bez stano­veného počtu hodin, prostě se jim zaplatí to, co skutečně odpracují, bez směn, bez povinných přesčasů).

Pokud už na praco­viště přijdou, chtějí tam mít příjemné, estetické klubové prostředí, kafe... Nemají rádi rutinní, stereotypní práci bez možnosti se často odrea­govat, rozptýlit, odpočinout si. To vše jsou samozřej­mosti, které však ještě nezaručují, že tam mladý člověk zůstane. A nerozhodují o tom ani finance.

Na předních místech mezi kritérii, proč mladý člověk ve firmě zůstane, jsou:

• vstřícné vedení, ne direktivní ani autoritativní, ale takové, kde si všichni jsou navzájem rovno­cennými a respekto­vanými partnery, očekávají, že se dá na všem domluvit, ale také jsou svolní s kompro­misy,
• jde jim o realizaci, aby mohli ukázat, co umí.

Jak se pozná, že mladý člověk asi zůstane vůči firmě loajální?

• dostatečně rychle porozumí, jak firma funguje, chápe souvis­losti firemního fungování,
• práce mu dává smysl, naplňuje ho,
• chce se stále rozvíjet, je kreativní,
• Na jedné straně má dosta­tečné kompetence, o řadě věcí může sám rozho­dovat, ale na druhé straně má možnost se kdykoli na cokoli zeptat − zvlášť na začátku.

A prostředí církve?

Vím, že firma a církev není jedno a totéž, ale v mnoha ohledech se lidé v obojím prostředí chovají stejně. A v církvi toho můžeme využít, abychom poro­zuměli, co je pro ně přiro­zené, jací jsou − v čem jsou jiní než starší generace.

Vyplývá mi z toho, že mladí lidé stojí o to, aby jim ve sboru někdo naslouchal − když například přichá­zejí s novými nápady ohledně formy. Chtějí si zachovat svou indivi­dualitu, touží po tom, aby se mohli podílet na utváření „firemní“ kultury ve sboru.

Potřebují rychlou zpětnou vazbu, nechápou, proč se staršovstvo poradí až za čtrnáct dní. Záleží jim na jasné a srozumitelné komu­nikaci. Mladí lidé jsou velmi citliví na otevřenost, přímost, pravdo­mluvnost a dodržo­vání domluvených věcí. To souvisí s jejich otevře­ností a zároveň to očeká­vají od druhých.

Je velkou výhodou, že takto dovedou komu­nikovat mezi sebou a také když svým vrstevníkům vysvětlují evangelium, teologii, sborovou kulturu a principy.

Samozřej­mostí jsou pro ně moderní kanály komu­nikace mezi sebou i navenek. Mladá gene­race je nonstop online, nepotřebují chodit někam na návštěvu, všechno zařídí, objed­nají i koupí online − pak se jim nedivme, že i návštěvu ve sboru vlastně nepotřebují − mají ji online, a dokonce v něko­likaná­sobném provedení. Sledují několik sborových spole­čenství najednou, píšou si s tamějšími hudeb­níky, kazateli a cítí se s nimi blíže než ve sboru, ve kterém odmalička vyrůstali.

S tím souvisí fluktuace − všude jsou nadšeně doma jen chvilku, prostřed­nictvím internetu zkoušejí různé sbory, různé platformy, zkoumají jejich názory, snaží se odhad­nout atmosféru setkání, a teprve pokud se jim někde opravdu líbí (nebo to má dobré hodnocení), jsou ochotni tam zajet a prožít to na vlastní kůži.

Vstávají vám vlasy hrůzou na hlavě z toho, kam se to ta mladá generace dostala? Není třeba. Pokud mají dobrý základ, zejména vztahový, pokud vědí, že je v domácím sboru mají rádi, dají jim tam prostor, oni se vrátí. Potom mohou toto prostředí obohatit zkušenostmi, které nasbírali jinde. Pokud jejich domácí prostředí těmto skutečnostem rozumí a dá jim prostor.

Mezi další znaky dnešní mladé generace patří:

Chtějí po sobě nechat nějakou stopu, chtějí měnit svět, něco dokázat − z Boží moci, mít prostředí, kde uplatní své obda­rování.

Nebojí se vyjádřit otevřeně svůj názor. Nevidím problém v tom, aby občas přišli na star­šovstvo a vyjádřili své zkušenosti i rady.

Nebojí se konfliktu. Raději si sporné věci vyří­kají otevřeně vyříkají, než aby se jen nějak skrytě „tušilo“, že něco není v pohodě. Jsou ochotni obětovat i vzedmuté emoce, ale hlavně aby bylo jasno. Když se ne­shodnou, snadno odejdou, vždyť jinde je rádi přijmou. Ale je samé to mrzí a kolikrát by to po čase rádi vrátili.

Je pro ně důležité ocenění. Nemusí to být hned z kaza­telny, ale stačí ne okázalá zmínka, že jeho slovo, způsob mode­rování nebo řešení nějakého problému bylo dobré.

Rádi pracují v týmu, kde jsou si všichni rovni a mají dobré vztahy. Tam také vyža­dují důvěru a mohou nabídnout velmi hodnotný přínos. V nějakém pracovním týmu je příle­žitost je zapojit, získat pro dlouhodobou, vytr­valou práci, zde doporu­čuji dávat jim nabídky na přebírání větších pravomocí − i odpověd­nosti.

Za každou cenu!

Teď je příležitost, abych vám nastínil svůj ideál. Rád bych, aby starší generace byla pro mladé takovým příkladem víry i praktického života, že se rozhodnou „hledat Boží království“, že budou žít naplno pro Boha za každou cenu.

Jestliže v dětství a mládí vidí, že takto žili rodiče nebo autority v církvi, pak když sami ucítí Boží povolání, tak půjdou za každou cenu. Budou ochotni vyna­ložit všechny síly, čas, budou to dělat i zadarmo, budou ochotni přinést jakoukoli oběť − protože uvidí, že Bůh je živý, mocný, že dělá zázraky, lidé kolem se obracejí k Bohu, možná to bude souviset se sociální službou, ale oni budou (byť navzdory názorům okolí) jasně vědět, že je volá a že je povede bude jim žehnat Bůh.

Pak se nemusíme bavit o tak okrajových otázkách, jak je přilákat do církve nebo je tam udržet.

Jan Vopalecký, listopad 2022

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.