K čemu je táta? − 3. část

Omezené možnosti matky

Zdravý vztah dětí s maminkou je přirozený, ona je s nimi více, věnuje se jim, stará se o ně, o jejich potřeby, jídlo, oblékání − a děti za ní také častěji přicházejí se svými srdceboly, starostmi a radostmi. Je důležité, aby sem vstupoval i otec, s láskou, se zájmem, ne karatelsky, zde je na místě, aby mu žena vycházela vstříc tím, že mu před dětmi projevuje úctu − nechává konečné rozhodnutí vždy na něm. Pokud je otec zralý, nejsou jeho rozhodnutí povrchní, nezúčastněná, „od zeleného stolu“, ale spojí své porozumění dětskému srdci s reálným posouzením situace. To upevňuje jeho autoritu.

V mnoha rodinách se stává − je velmi snadné k tomu sklouznout − že otec není do tohoto vztahu mezi maminkou a dětmi vpuštěn, všechno si vyřídí, rozhodnou sami. Možná je to pro ženu i muže z krátkodobého hlediska pohodlnější, ale po čase je patrné, že dospívajícím mladým lidem chyběl otec. Jsou nerozhodní, nestálí, impulsivní, neumí jít za svým − snad ani neví, za čím by šli.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

K. Leman, W. Pentak
Vést jako pastýř
Návrat, běžná cena 239 Kč
Naše sleva: 5 Kč
Vaše cena: 234 Kč

Kluk nebo holka?

Když chlapec přijde do puberty, matka při poctivém pohledu na svůj vztah s ním najednou zjišťuje, že mu nemá co dát, jako by měla prázdné ruce, on ji nevnímá, ztrácí se jí z očí − a odchází nepřipraven do života, nepřipraven otcem, bez výbavy mužským elementem.

Není divu, když se takový kluk najednou začne fintit, zdobit, bere na sebe ženské prvky v chování, oblékání ale i ve způsobu myšlení. Někdy může začít „ufukovat“ takové hlášky jako „já se ženit nebudu“, „děti nechci“, o budoucnosti nepřemýšlí − jakási tendence k tomu, čím se projevuje myšlení homosexuálně cítícího člověka.

J. Nicolosi vidí kořeny homosexuality v raném dětství, pokud dítě postrádá úzký emocionální vztah s otcem, matkou, případně prožívá bolest ze vztahu mezi rodiči. Viz stránky o homosexualitě: www.therapeuticchoice.com (anglicky) nebo www.wuestenstrom.de (německy)

Co čeká dcera od otce?

Zájem. Hledá pevného chlapa, který se nepohne, když se o něj dcera opírá, který se nepohne, když si do něho syn bouchne.

Patnáctileté děvče někdy tátovi nedovolí se jí ani dotknout. Pokud je však jejich vztah zdravý, jindy zase přijde: „Můžu se přitulit?“ − Tohle dcera vyhledává. Má to emocionální náboj − poprvé mě to překvapilo, ale ona to potřebuje!

Mám také sedmiletou dceru, ta chodí raději za maminkou a říká: „Maminka je měkčí. Tatínek je tvrdší.“ − Tady vyplouvá napovrch, co ty holky potřebujou. „Měkkou“, něžnou mámu, kde se můžou pohodlně schoulit. Kdežto chlap je pro ně „tvrdý“, má tvrdé kosti, méně tuku, zaťaté svaly, nemá měkká prsa. Přitulit se k němu znamená možnost opřít se o něco pevného, děti potřebují obojí!

Jak se k nim přiblížit

Zkušenosti s výchovou otec získává při výchově a s odstupem času zjišťuje, co všechno mohl dělat lépe. Kdybych mohl dnes vrátit čas, investoval bych více do dětí v jejich raném věku. Nechci se však dnes vzdávat. Vidím nutnost usilovat o znovunavázání vztahu; k tomu je potřeba obou, otce i dítěte! − Oba mají za sebou ve vzájemném vztahu spoustu bolestných zkušeností, proto je pochopitelné, že mají tendenci se jeden druhému vyhýbat, aby předešli dalším ranám − ale je třeba jít do toho − aktivně, i s přiznáním vlastních chyb, že jsem způsobil zranění. A je spíš na otci, aby šel za dítětem.

Na jedné straně je důležité, aby otec byl otevřený a děti měly možnost přicházet, nahlížet a čerpat z jeho nitra, ale to je zároveň cestou k tomu, jak se on může dostat do jejich nitra, je to cesta k tomu, aby ony ho vpustily do svého života, do svého srdce a on do něho mohl vkládat svůj obsah. Nemyslím zrovna poučování, ale aby jim dal prožít svou lásku, důvěru. Je na otci, aby své děti vedl, naplňoval, utvářel a dával jim základ pro život, aby nebyl pasivní a nečekal, až děti přijdou, ale aby šel za nimi a dával nové podněty, impulsy do života.

Individuálně

Každé dítě je jiné a je dobré se setkávat (emocionálně) s každým dítětem zvlášť, aby se tatínek zabýval jen jím, a nejen večer. Pokud jsem s dítětem sám, je snazší s ním vytvořit citovou vazbu − ta vydrží.

Proč takový důraz na emocionální stránku vztahu? I v dospělosti si totiž snáze pamatujeme věci, které pro nás byly silným zážitkem. Čistě intelektuální informace si sice zapamatujeme, ale ne tak dlouho a tak hluboce jako to, co jsme prožili v emocích. Zato emocionální zážitek je někdy takový, že k němu není co říct − i když ho popíšeme, tak druhý se podiví: „No a co?“ Ale pro náš život, utváření hodnot, vztahů mají velký význam právě tyto emocionální zážitky.

Nepodceňujme emocionální život, vnímání lidí − ani své, ani druhých, zejména ne u dětí. Určitě to budou v životě potřebovat.

Dokončení zde.

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (1)
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.