Kde je dokonalost?

Začátky

Do církve jsem chodil od malička. Jako dítě mě bavilo poslouchat biblické příběhy o Davidovi a Goliášovi a podobně. Spojoval jsem si to se svými dětskými představami.

Později, když jsem dorůstal, do církve jsem musel chodit, protože si to taťka přál. Bylo to však pro mě jako dítě těžké, většinou tím byla celá neděle „zabitá“.

Časem jsem pozoroval, že v církvi je hodně všelijakých půtek a sporů. Zdálo se mi, že se tam víc hádají než si rozumí. Některé věci byly hezké, ale víc bylo těch negativních.

Během dospívání jsem začal číst Bibli a časem jsem se do dění ve sboru zapojoval. Toužil jsem něčeho dosáhnout a svým samostudiem jsem postupně začal některé lidi vědomostně přerůstat, poznával jsem principy, co je v křesťanství podstatné a co je méně důležité. Zdálo se mi, že lidé se v církvi zabývají spíš malichernostmi, například jak poskládat židle nebo jak se oblékat. Kladl se větší důraz na nedělní bohoslužby než na všední praktický život. Vadila mi neupřímnost a pokrytectví. Chtěl jsem v církvi něco dokázat, chtěl jsem těm lidem „nandat“, v jakých omylech žijí. Měl jsem o církvi špatný obraz.

A zároveň jsem kolem sebe viděl některé jednotlivce, kteří s Bohem opravdu žijí, viděl jsem, že to stojí za to. Motivovalo mě to hledat, i když jsem sám neměl sílu tak žít.

Proč jsem z církve odešel?

Hlavní důvod, proč jsem z církve odešel, byla moje osobní životní prohra, kdy jsem viděl, že ani já sám nejsem schopen naplňovat Boží požadavky a principy, kterým jsem věřil. Nedokázal jsem změnit ani sám sebe. Cítil jsem, že některé lidi v církvi nenávidím, že nedokážu milovat, i když o lásce vím hodně a snažím se o ni sebevíc, že pohrdám i lidmi v církvi – a přitom jsem věděl, že to nejdůležitější je láska.

I když jsem byl mimo církev, chtěl jsem mít ženu, která je Bohu oddaná, která s Bohem žije. Neuměl jsem si představit, že bych měl třeba sebepraktičnější, sebehodnější, sebešikovnější manželku – a ona by věřila něčemu jinému než já. Postrádali bychom společný základ. Při problémech by se nám špatně hledala cesta, jak z toho ven.

Cesta k dokonalosti

Dnes vím, že se nemusím snažit nějak chovat, něčeho dosahovat. Všechno zvládl Bůh, on to dokázal. Nemusím se pořád zdokonalovat, nemusím se zabývat sebou. On mě očistil, dal mi svůj život a ve všem mě doplnil až do dokonalosti. Znovu jsem si začal uvědomovat, že patřím do církve, začal jsem po ní toužit.

Když jsem našel odpověď na své otázky, na hledání dokonalosti, když jsem si vyřešil své problémy, uviděl jsem, že bych měl být zpátky v církvi. Najednou jsem věděl, že oni potřebují mě a já potřebuju je. Je logické, že jako křesťan patřím do církve, jiná možnost není, jinak to nefunguje.

Návrat do církve

Nakonec jsem se tedy rozhoupal, překonal spoustu negativního a po letech zase přišel do církve. První co mi vyvstalo před očima, byla barevnost: viděl jsem, že to není církev, jakou jsem znal před lety, viděl jsem mladé i staré, obleky i pestrobarevná trička.

Začaly chvály, byly úžasné; u toho jsem se trochu uvolnil a začal vnímat víc. Vnímal jsem Boží přítomnost.

Nejvíc mě dojalo, jak právě ustanovovali starší. Za každého ze starších se postavil někdo mladší a ti mladší se modlili za starší – to byl pro mě úžasný zážitek.

Byl jsem zvyklý, že se v církvi mezi sebou staří a mladí hádají, bojují proti sobě – a najednou jednota! Za starší se dokázal postavit stejný počet mladších a modlit se za ně – to bylo úžasné.

Je to pro mě moc dobrá církev. Vím, že není bez problémů, ale pokud má být církev přístupná všem lidem, pak bude mít tím víc problémů, čím bude otevřenější.

Životem mimo církev jsem ztratil určitý svůj vhled, schopnost vnímat věci, které nejsou vidět na první pohled. Teprve když jsem se vrátil zpět, znovu jsem začínal získávat ztracený vhled. Teď v církvi dýchám a zase na sobě vnímám tu zvláštní citlivost.

Jan Húšť

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.(1)
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.