Kdyby evoluce byla pravdivá...

Představme si, že by někdo tvrdil, že na pochopení současné situace v Německu nemá vliv, jestli existovala NDR, jestli stála berlínská zeď a jestli byla v roce 1989 zbořena. Třeba nic takového ani nebylo. Prý nezáleží na tom, co se stalo. Rozhodující je jen dnešní vnímání a prožívání svobody či nesvobody. Dostupné zdroje o dřívějších událostech měly jen pomoci názorně vyjádřit všeobecné poznatky.

Kdyby vám tohle někdo tvrdil, asi byste na něho překvapeně zírali. Stačí se jen zběžně zamyslet a je jasné: Bez minulosti bychom současnosti nemohli rozumět. Kdyby dějiny probíhaly jinak, určitě bychom dnes v mnoha ohledech žili jinak. To, co dnes vnímáme jako samozřejmost, se mnoha lidem v německy mluvící Evropě – na rozdíl například od USA – zdá, že to neodpovídá dějinám spásy. To znamená, že dnes přece víme, že člověk se během evolučního procesu trvajícího mnoho miliónů let postupně vyvíjel ze zvířat. Bůh jako Stvořitel za tím nějakým způsobem stojí.

Jak to viděl Ježíš?

Můžeme opravdu místo biblického popisu počátků dosadit evoluční příběh, aniž by to mělo důsledky pro naše chápání historie, jak ji Bůh s lidmi utvářel? Věnujme několik pohledů do Nového zákona. Ježíš Kristus při jednom sporu s farizeji potvrzuje stvoření člověka, jak je popsáno v prvních kapitolách Bible. Pro Ježíše je závazné to, co tam je napsáno: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku muže a ženu učinil je?“ (Matouš 19,4)

Biblické texty o stvoření Ježíš chápe jednoznačně jako skutečné události na začátku lidských dějin. Nijak je nerelativizuje ani jinak nevysvětluje. V tomto rozhovoru je řeč o tvrdém srdci člověka. Ježíš tady jasně říká: „Od počátku to však nebylo“ (Matouš 19,8) – tím naráží na pád člověka. Tvrdost srdce není charakteristický znak člověka daný stvořením. Vidíme, že díky minulosti rozumíme přítomnosti. Není pochyb, že historické pozadí dává vysvětlení tomu, proč je člověk hříšný a proč potřebuje Zachránce – Ježíše Krista.

Jestliže člověk pochází z opice…

Na tomto pozadí není možné se vyhnout konfliktu s evolučním pohledem. Kdyby člověk pocházel ze zvířecí říše, neexistoval by jediný člověk Adam, jehož prostřednictvím přišel na svět hřích – viz Římanům 5. Navíc by také hřích byl produktem evoluce jako například vzpřímená chůze. Evoluce znamená nejen postupnou proměnu postavy, ale zahrnuje v sobě také i chování člověka. Násilnosti, nenávist, závist atd. jsou podle této teorie kreativní elementy lidské evoluce. A dále: Evoluce funguje jen na základě nadprodukce potomků, z nichž přežívají jen ti nejzdatnější, jimž ostatní padají za oběť.

Evoluce navíc vidí smrt také jako pozitivní faktor, protože díky smrti je možný trvalý vývoj všeho živého. Smrt by tedy nebyla důsledkem hříchu (Římanům 5,12; 6,23), ale prostředek, jímž se stvoření rozvíjí. Kontext textu v listu Římanům 5,12 a dále neumožňuje redukovat smrt na aspekt oddělení od Boha (duchovní smrt). Smrt je u Pavla zároveň důsledek hříchu, stejně jako v příběhu o pádu člověka v 1. Mojžíšově 3.

Pojetí stvoření prostřednictvím evoluce má vedle uvedených bodů ještě jeden nedostatek, a to ten, že zůstává naprosto nejasné, jakou roli zde Bůh jakožto Stvořitel hraje. Je jen tím, kdo všechno uvedl do pohybu, kdo při třesku všechno nachystal tak, aby evoluce mohla fungovat a aby se vyvinul i člověk? Nebo zasahuje vždy tam, kde je to na přírodu příliš, kdyby měla vyvinout něco nového? V otázce hledání biblického pojetí stvoření je pro křesťana rozhodující pohled na to, jak jednal Ježíš. Co dělal Ježíš Kristus, když tady na zemi před dvěma tisíci lety působil? Podívejme se například na příběh o uzdravení malomocného. V evangeliu Marka je napsáno:

Tu k němu přišel malomocný, padl před ním na kolena a prosil ho: „Chceš-li, jsi mocen mne očistit.“ Ježíš, hluboce pohnut, vztáhl svou ruku, dotkl se ho a řekl mu: „Chci, buď očištěn.“ A když to řekl, hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn. (Marek 1,40–42

Odtud je jasné, co znamená stvoření slovem. Něco, co by v přirozeném procesu vůbec nemohlo proběhnout, se stane v okamžiku: Malomocný je na Ježíšovo slovo „ihned“ uzdraven. To je stvořitelský čin, protože takové uzdravení znamená, že místo nemocné nebo odumřelé tkáně byla stvořena zdravá. Bez jizev a bez vedlejších účinků! Ježíšova vůle a stvořitelský rozkaz „Chci, buď čist“ způsobily něco, co jinak není možné. Stejně je to v případě vzkříšení z mrtvých. Ježíš volá mrtvého Lazara: „Lazare, pojď ven!“ (Jan 11,43), mrtvému chlapci z Naim přikazuje: „Chlapče, pravím ti, vstaň!“ a Jairově zemřelé dceří říká: „Dcerko, vstaň!“ (Lukáš 8,54). Vyvolat ze smrti do života – to je stvoření! Vidíte, jak se tato radostná zpráva liší od evolučního chápání stvoření, které je stručně popsáno výše?

Ježíš je klíčem stvoření

Těmito činy se Ježíš prokazuje jako někdo, kdo jedná s< božskou mocí a autoritou. Tím se vykazuje jako Boží Syn, podle toho je ho možné poznat. Také Starý zákon popisuje Boží jednání: „Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí“ (Žalmy 33,9). Je to něco úplně jiného, než co dokážou přirozené procesy podle přírodních zákonů, které stojí za evolucí. Ježíšovo stvořitelské působení je stejné jako stvoření na počátku: „A Bůh řekl: ‚Buď!‘, ‚Vydej země…!‘, ‚Hemžete se vody!‘“ Z toho je zřejmé, že stvoření znamená na jedné straně uplatnění zákonitých přírodních procesů, ale na druhé straně také vnější zásahy – jak to názorně vidíme na Ježíšově působení.

„Stvoření slovem“ umožňuje věci, které přirozenou cestou nejsou možné okamžitě, nebo nejsou možné vůbec. Ježíšovo jednání je klíčem k porozumění stvoření celého světa. Kdo to Ježíš Kristus je, jak jedná a co znamená stvoření – to všechno patří dohromady. Ježíšovo božství je poznat právě podle toho, že ve své autoritě jedná takovým způsobem, jak podle Starého zákona jednal jenom Bůh. Vedle uvedených biblických teologických argumentů, které mluví proti evolučnímu pohledu, podávají samy přírodní vědy nesčetně důkazů o tom, že příroda byla uspořádána velmi tvořivě a není schopna sama od sebe stvořitelsky vzniknout. Abstraktněji a obecněji to už před dvěma tisíci lety vyjádřil autor listu Židům (11,3): „Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného.“

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (1)
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.(1)