Citát z Bible:
Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi.
1Tm 2,1 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Matka se dovídá, že její pětiletý chlapec má leukémii. Hroutí se jí svět. Následuje devět měsíců zoufalství a nadějí.
Po chemoterapii se zdá, že je nemoc překonána. Ale jen na chvilku. Pak svítá naděje s transplantací kostní dřeně. Také ne natrvalo.
Pak se setkává s ženou, která také prožívala něco podobného. Je to křesťanka. Dlouhé telefonáty. První modlitby. Změna v životě chlapce − už se nebojí, jednou mamince říká: „Mami, dnes v noci jsem vůbec neměl strach! Bůh byl tady!“
Matka bojuje se všemi možnými emocemi − bezmocí, osamělostí, zoufalstvim, vyčítá si netrpělivost vůči chlapci, klade si otázky: Kde jsem v životě udělala chybu? − A nerozumí.
Přesto cítí: Bůh je tady, Bůh je na naší straně! A to jí dává sílu. Má věřící přítelkyni (dostupnou především telefonicky), která ji podpírá, stojí za ní. Konečně na biblickém příběhu o Lazarově smrti a vzkříšení začíná věřit, začíná chápat, prosí Ježíše Krista o odpuštění. Zanedlouho prožívá osvobození a vnitřní pokoj.
Celý článek najdete v Ethosu 2006, č. 4