Citát z Bible:
V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká.
1J 5,3 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.
Muž potřebuje, aby mu žena projevovala úctu, tak si ho udrží! Žena potřebuje mužovu lásku − a opravdová láska je oběť!
Když má člověk velké trápení, často kvůli němu nedokáže myslet na nic jiného. To je pochopitelné, ale pozor, abychom přitom nepřeslechli něco, co by nám mohlo pomoct.
Izraelci trpěli v Egyptě dlouhá desetiletí, vlastně staletí. Museli těžce dřít, neměli žádná práva, natož možnost se někde setkávat a povídat si. Byla to pro ně velmi těžká doba, pod útiskem úpěli. Jejich Bůh je slyšel a připravoval pro ně velkolepé vysvobození. Vysvoboditele už našel. Byl to Mojžíš a také již probíhala první jednání se samým faraonem.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Mojžíš Izraelce povzbuzoval: „Bůh na nás nezapomněl. Slíbil, že nás přivede zpátky do země našich praotců. Bůh ukáže, jak je mocný a velký. Nebojte se. Hlavu vzhůru. Vaše otročení končí! Můžete se už radovat!“
Proč? Bible uvádí dva důvody. První z nich byla malomyslnost. Hebrejský výraz pro malomyslnost znamená něco jako krátkost ducha, úzkost ducha, prostě malost ducha. Zajímavé. Malost ducha je příčinou, proč někdy neslyšíme povzbuzení, dobrou radu, přátelské slovo.
Co to znamená, když má někdo malého ducha? Takový duch se snadno zaplní nějakými zbytečnostmi a pak v něm nezůstane volný prostor pro přijímání čehokoliv jiného. Ale my potřebujeme mít ve svém duchu prostorovou rezervu. Stejně jako si děláme finanční rezervu, časovou rezervu, tak potřebujeme mít i prostorovou rezervu ve svém duchu. Tu vytvoříme tak, že vyčistíme, vyklidíme všechno, co je v něm nepotřebné, a ve svém životě dáme prostor Bohu. Velmi často je náš duch plný starostí, obav, plánování, nás samých.
Svého ducha − ve smyslu hebrejského výrazu „krátký duch“ v Exodus 6,9 − můžeme vyčistit, vyprázdnit tím, že se zbavíme starostí. Můžeme, ba máme je svěřit Hospodinu a přestat se strachovat (Žalm 37,5; 55,23; 1. Petrův 5,7; Filipským 4,6-7). Stejně jako auto odvezeme do servisu a už se nestaráme, jak bychom ho dokázali sami opravit, tak máme všechny své starosti svěřit Bohu a přestat se strachovat. To je způsob, jak svého ducha uvolnit, vyčistit, abychom měli prostor, kde se může nastěhovat Bůh a odtud nás vést. Podle biblických textů si to představuji tak, že když nás pak obklopí starosti, máme mu o nich říct a nechat ho, ať jedná, vždyť on je ten, kdo chce starosti řešit ještě před vstupem do našeho ducha, ještě než by nás začaly trápit (Žalm 55,23; Filipským 4,6).
Bůh navíc umí našeho ducha zvětšit, rozšířit, aby pojal víc než dosud, přidává další dimenze. Už nejsme plni jen sami sebe, ale máme oči i srdce pro Boží záměry a pro své bližní, vidíme dál. Pořád sice musíme chodit do školy či zaměstnání, ale náš duch je větší, pojme toho víc!
Pořád možná před sebou máme hypotéku na několik desetiletí, ale starost o ni už nezabírá v našem duchu tolik prostoru. Ani starost o naše zdraví nebo cokoli jiného nemusí zabírat většinu prostoru našeho ducha.
Velkého ducha měl Jozue (4. Mojžíšova 13-14). Všichni kolem byli zahleděni jen do země, kde sehnat něco k jídlu a získat pohodlí. Když Izraelcům Bůh ukázal, jakou zemi pro ně připravuje, viděli jen obry, zato krásy, úrodnost a další potenciál země ani nezmínili. Jozue viděl. „Nezaplácal“ svého ducha obry, Jozuův duch měl prostor na to, aby se do něho vešla důvěra v Boha, že se s těmi obry vypořádá a že jim krásnou zemi dá!
Jozue neměl vždy stejně velkého ducha, na začátku knihy Jozue (1. kapitola) ho Bůh povzbuzuje. Je patrné, že Jozue si ve svém duchu nechával prostor pro Boha a Bůh mu jeho ducha zvětšil tak, že mohl potom nejen za odměnu bydlet v zaslíbené zemi, ale dokonce být vůdcem celého národa.
Co můj duch? Je plný starostí? Nebo je v něm prostor pro Boha, pro jeho slovo, pro to, abychom rozvíjeli to, co nám řekl? Chtěl bych mít většího ducha. Co by to znamenalo, kdybych měl ve svém duchu uklidit? Když Boha pozveme, on v nás udělá pořádek, umí našeho ducha zvětšit, abychom měli prostor pro tak velké věci, na jejichž konec dnes ani nedohlédneme!
Jan Vopalecký, prosinec 2018
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Mojžíš to tak Izraelcům vyhlásil, ale ti nebyli pro malomyslnost (doslova krátkého ducha) a tvrdou otročinu s to Mojžíšovi naslouchat.
2. Mojžíšova 6,9
Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.
Žalm 37,5
Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil.
Žalm 55,23
Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží.
1 Petrův 5,7
Filipským 4,6 Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.
7 A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.
Filipským 4,6-7