Citát z Bible:
Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat.
5M 6,7 E
(Další citáty)
Doporučujeme články
Výchova a fyzické tresty
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Doporučujeme
Modlete se za
Neboj se, jen věř!
(Bible, Mk 5,36 E)
Kdy Bůh dělá zázraky
Tohle je jakýsi pokus o případovou studii. Vychází sice jen z jednoho zázraku, ale některé jeho principy jsou obecné. Však posuďte sami.
Po čtyřiceti letech úmorného plahočení pouští byli Izraelci u cíle. Ještě přejít rozvodněnou řeku a jsou doma. V jejich době to byl však nepřekonatelný problém. A Bůh se rozhodl pro zázrak.
Vodu na chvíli zastaví a až celé tři miliony lidí přejdou, zase ji pustí. Jeden princip zázraku (zázraků) je v tom, že je dělá Bůh. Není to náhoda, není to lidská šikovnost, prostě je dělá Bůh.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Kdy Bůh tu vodu zastavil? Ne hned, ne předem. Napřed museli Izraelci do rozvodněné řeky vejít a namočit se − konkrétně izraelští kněží s těžkou svatou truhlici („truhlou smlouvy“) na ramenou. Voda se zastavila teprve ve chvíli, až měli nohy ve vodě. Kdyby udělali další krok, proud řeky by je strhl a bylo by zle.
To vidím jako další princip zázraků: Bůh chce vidět, jestli nám o věc opravdu jde, jestli to myslíme vážně. Jako by nás na chvíli nechal pocítit, jaké by to bylo bez zázraku. Nechá naší běžnou realitu dojít až do krajnosti. Zasáhne teprve tehdy, až je to bezprostředně nutné.
V praxi to známe, Bůh nás nechává jít, dokud můžeme, ale kdybychom nevěřili, že Bůh zasáhne, tak se do té vody vůbec nepustíme. Takovým způsobem Bůh ověřuje, jestli mu věříme. Nedělá zázraky dříve, než je třeba. A my se tak učíme rozhodovat a vírou jít odvážně do něčeho, na co bychom sami lidskými silami nestačili.
Nebojme se jít i do věcí, u kterých vnitřně cítíme, že jsou správné, dobré, že je máme udělat, i když momentálně vypadají nad naše síly či možnosti.
Často je to náš strach a nedůvěra, co brání Božím zázrakům (Matouš 13,58).A neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru. (Mt 13,58) Vzpomínáte si, jak se dvanáct zvědů vrátilo z průzkumu zaslíbené země s tím, že tam jsou nepřemožitelní obyvatelé? Bůh tehdy přestal dělat zázraky, přestal Izraelcům dávat vítězství (4. Mojžíšova 14,40-45) a tato generace Izraelců se do zaslíbené země nedostala (nevešli pro nevěru, Židům 3,19).
Zkusím ty principy shrnout takto:
- Zázraky koná Bůh, ne my lidé.
- Bůh dělá zázrak obvykle až tehdy, kdy člověk vyčerpá všechny své síly a možnosti.
- Zázrak vyžaduje důvěru.
Tyto principy jsou vidět i u jiných zázraků. Pán Ježíš zachránil Petra, až se topil (Matouš 14,31). Jaira Ježíš povzbuzuje i ve chvíli, kdy se dověděl, že mu dcera zemřela: „Neboj se, jen věř!“ (Marek 5,36).
Na závěr ještě jednu ilustraci. Představte si, že jste někdo, kdo si pilnou prací vydělal miliony a má na rozdávání. Pořád za vámi chodí lidé a žádají, abyste podpořil to či ono. Dávali byste těm, o kterých víte, že mají vlastní zdroje, které ještě nevyužili? Nebo byste dali raději těm, kdo všechny své prostředky a možnosti už vyčerpali a jsou odkázání jen na cizí (vaši) pomoc? Ta je pro ně zázrak.
Mám za to, že Bůh nás také nechá udělat vše, co je v našich možnostech, a když už nemůžeme dál a náš život, „náš projekt“ se mu líbí, tak ho zázrakem podpoří.
Jan Vopalecký, květen 2019
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Potom Jozue řekl kněžím: „Zvedněte schránu smlouvy a ubírejte se před lidem.“ I zvedli schránu smlouvy a šli před lidem.
7 Hospodin řekl Jozuovi: „Dnešního dne jsem tě začal před zraky celého Izraele vyvyšovat, aby poznali, že jsem s tebou, jako jsem byl s Mojžíšem.
8 Kněžím nesoucím schránu smlouvy přikážeš toto: Až vstoupíte na pokraj jordánských vod, zůstanete v Jordánu stát.“ ...
13 Jakmile nohy kněží nesoucích schránu Hospodina, Pána celé země, spočinou ve vodách Jordánu, jordánské vody se rozestoupí; vody řítící se shora zůstanou stát jako jednolitá hráz.„
14 Tak se stalo. Lid vytáhl ze svých stanů, aby přešel Jordán, a kněží nesoucí schránu smlouvy šli před lidem.
15 Když ti, kteří nesli schránu, přišli k Jordánu a nohy kněží nesoucích schránu se smočily na pokraji vod − Jordán je vždycky v čas žně rozvodněn daleko z břehů -,
16 tu vody řítící se shora zůstaly stát a postavily se jako jednolitá hráz velmi daleko odtud u města Adamu, které leží při Saretánu; a ty, které tekly dolů k Pustému moři, k moři Solnému, se vytratily. Tak přešel lid naproti Jerichu.
Jozue 3,3 − 16